NIC NENÍ NASTÁLO

Co děláte, když něco, co denně používáte, a máte rádi, přestane fungovat? Něco, k čemu máte blízko, něco, co se Vám líbí, něco, co vám daroval někdo drahý? Vím, že odpověď je nasnadě a velmi jednoduchá, mě jde ovšem o zamyšlení, o zamyšlení, co s tím. Vyhodit? Opravit? Jeden můj kamarád si nechal opravit staré náramkové hodinky a zaplatil za opravu tak vysokou sumu, že by si za ty peníze mohl koupit nové, jiné, krásné, současné. A měl radost! Velkou! Tak mě napadá, že když onu věc vyhodíte, tak radost mít nikdy nemůžete. Anebo ano? Z věci nové? Záleží na člověku? Na věci samotné?

Narušila se rovnováha v naší škole, dvě významné složky výjimečně fungujícího pracovního týmu přestaly náhle fungovat, vlastně nefungovaly už dlouho, rozhodly se a já o tom neměla ponětí. A tak se stalo, že z plodného, ojedinělého organismu se stalo něco, co už plodné a výjimečné není, co je najednou jen takové „normální“. To se mně vůbec nelíbí, ale též vím, že je to přirozený vývoj, život. Život, obnova, změna, rození, umírání, rovnováha. Co s tím dělat? Nahradit nefungující složky novými? Změnit systém? Změnit vše?

 Hledám rovnováhu, abych byla šťastná, aby můj život byl „funkční“. Je to někdy těžší než těžké. Pracovní společenství můžeme bez zaváhání připodobnit k přírodnímu systému, tam, existují jen dva pohyby, rozvoj, rozšiřování a stahování. Rostlina začne bujet, rozpíná se, a následně narazí na své limity a začne upadat a nahradí ji jiná rostlina. Během psaní jsem si uvědomila, že já na svoje manažerské limity zdaleka nenarazila, že vše je pouze přirozený vývoj a „upadající rostliny“ nahradí nové. Ale současně, že mé osobě je bližší opravit krásné staré Omegy, než si koupit nové. A tak zaseji dvě nové rostliny a „opravím starý systém“, který začne být opět plně funkční. Použiji k tomu nové, ojedinělé postupy, postupy 21. století.

Tohle je moje poslední rozloučení s dvěma mě milými dlouholetými pracovníky našeho pracovního týmu, výjimečného společenství, gangu!

Ciao!

f_pic1565-623x415

NOTHING LASTS FOREVER

What do you do when something you love and use every day stops working? Something you are close to, something you like, something given to you by a person dear to you? I know the answer is obvious and simple. My point is – how to handle the situation? Throw it away? Get it mended? A friend of mine had his old wristwatch mended even though it cost a small fortune. He could have easily bought a new, different, classy watch instead. And it made him happy! In fact, he was over the moon about his old watch working again. I don’t think it would ever make you happy if you threw such a thing away. Or would it? Would a new thing make you happy? Does it depend on an individual? Or the thing itself?

The delicate balance in our school has been upset; two important components of what once was an exceptionally efficient team have stopped working. In fact, they haven’t been working for a long time, they had made their decisions and I didn’t have a clue. And suddenly, the lively and unique organism turned into an ordinary organism without life or energy. I don’t like this at all; on the other hand, I know that this is a sign of natural evolution. Life, growth, rebirth, change, death, balance. What to do about it? Replace the malfunctioning components with new ones? Change the system? Change everything?

I’m seeking balance to be happy. I’m seeking balance so that my life is functional. This can be immensely difficult at times. I find the working environment similar to an ecosystem with only two types of movement – expansion and contraction. A plant starts growing, expands and then reaches its limits. After that, it starts declining and is subsequently replaced by a new plant. I realized, while writing this piece, that I am still far from reaching my limits as a manager. Everything is just a natural evolution of things and “declined plants” will be replaced by new ones. However, deep inside I still feel it is worth having those beautiful old watch repaired. So, I will sow two new seeds and I will “repair the old system” which will start working again. To do so, I will use the procedures of the twenty-first century.

I’m saying the last goodbye to two members of our team, members of an exceptional community, a real gang!

Ciao!