Žít život „podruhé“

„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.

Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný.  Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.

img_0348-kopie

Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo.  Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.

Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.