Z deníčku školníka aneb jak jsem musel jet služebně na 4 dny do Amsterdamu.

V životě školníka v JŠ PELIKÁN přichází co 3 měsíce chvíle, kdy musí zanechat bezostyšného poflakování a vydat se na plně hrazenou služební cestu. Tu do Švýcarska, tu do Amsterdamu.

Plně hrazenou znamená, že od čeho máš účtenku, máš zdarma.

Tož zanechal jsem předstírání práce a odjel s projektovým manažerem Honzou Špatenkou (ten, co tam jede pracovat) a mnou (ten co tam jede fe….flákat) do AMSTERDAMU!! Věz, že školník těžký život má!!

Cesta měla započít odjezdem ve 2:45 ráno autobusem na letiště do Vídně. Ve 2:58 nám ovšem bylo sděleno, že autobus nepřijede, protože… něco… Nejdříve jsme probudili telefonicky všechny naše „ochotné“ spolupracovníky s prosbou o pomoc a potom odjeli do Vídně taxíkem. Vídeňské letiště mám rád. Může se tam uvnitř kouřit v malých prosklených budkách s ventilací. Začátek výletu byl klasicky nudný - let, kafe, taxik, check in v hotelu, vybalování, sprcha…a LET´S GO OUT! Vylezli jsme z hotelu, vybrali si jeden směr a tím se vydali. Po 5ti míjených coffících jsem se konečně rozhodl, že ten 6tý se mi už líbí. Byl totiž na náměstí, na kterém se pořád něco dělo.

amsterdam-623x467

Inu sedíme si tak s Honzou… a pak si „přisedla“ vdova.

A tak jsme tam tak seděli s vdovou a pozorovali náměstí: skupinky turistů se vším se fotící, strangers proudící, černochy kokain prodávající…a celkově tu holandskou kulturu.

Po příchodu na hotel, jsme na sebe hodili ty nejlepší hadry a vydali se na sraz s partnery projektu do jednoho baru. Z našich firemních večírků víme, že když paří mocní, paří se s nimi až do konce. Tuto aktivitu jsme tedy zvládli s přehledem. Na začátku akce byli přítomni tito střízliví lidé: Nizozemec, 3 Řekyně, Ital a my dva za Czechoslovakia. Řekyně to vzdaly jako první. Došli jim peníze. Ital byl zvyklý, ale i tak padl asi ve tři ráno. Zbýval Nizozemec. Měl v sobě tak 18 piv a furt jel. Následovala rychlá domluva s Honzou a schválení plánu B. Plán B spočíval v tom, že ho na střídačku pozveme na panáka. Dostali jsme ho tam, kam jsme potřebovali. Do postele. Vítězství jsme v 4:15 korunovali v jednom nonstop coffee shopu. Druhý den jsme započali v 9 ráno, kdy jsme se i přes značné potíže vydali navštívit elitní školy pro děti s vysokým IQ. Popsal bych je asi takto: Velké budovy, které mají stěny ze skla, rámy ze železa a na střeše trávník. Vnitřní stěny jsou plné obřích oken.  Všude se prochází 12-16 leté děti s notebooky a tablety. V jedné třídě rozebírají jak doktoři, celou umělohmotnou kostru s odnímatelnými orgány. Všichni si vyměňují orgány, prohlíží si je a zároveň vyplňují online test.  Átrium budovy je uděláno jako malé divadlo. Sedí tam 20 studentů a jeden k nim promlouvá, pak se vystřídají. 14 letá studentka nás perfektní angličtinou upozorňuje, že zrovna trénují Leadership. Ředitelna je uprostřed budovy je ze všech stran skleněná.  Všude kolem nás v obřích polštářích polehávají či sedí studenti s notebooky. Místního školníka jsem bohužel nepotkal.

Jelikož jsem byl upozorněn, že blogový článek nemůže přesáhnout formát A4, bohužel se s Vámi již nemohu podělit o ty další dny plné Redlight District, šlapek, coffee shopů, cizinek a černochů cpoucí mi na každém rohu kokain (bohužel bez účtenky).

S přáním nechybějícího toaletního papíru… Váš školník.

11 thoughts on “Z deníčku školníka aneb jak jsem musel jet služebně na 4 dny do Amsterdamu.”

  1. harry

    pane skolnik, nonstop coffeeshop v amsterdamu? 10 let zpatky mozna…a to jenom mozna , a holandan co vypije 18 piv taky neznam (mozna 18 malych ale zase je tu to mozna s velkym M) a to uz jsem tu 5 let, ale jinak povidka super..rozhodne vic takovych pribehu.
    peace.

  2. dasa

    Já si též myslím, že pan školník by měl na blog přispívat častěji! Jen bych chtěla pracovat taky v takové super instituci 🙂 PS Harry, trochu nadsázky se Ti v životě neztratí..

  3. Štefan Zábojník

    Pán školník by namiesto chodenia po výletoch mal upratovať v kancelárii! Kto tu má pracovať a podávať výkony, ktoré od neho vedenie nepretržite a netrpezlivo očakáva? Ja sa do Amsterdamu nedostanem ako je rok dlhý! Ani Amsterdam by nebolo treba, uskromnil by som sa aj s Berlínom napríklad. Svet je nespravodlivý..

  4. Silvie Ratiborská

    článek je pojat osobitě, a legrační formou! řekněte, kdo by nechtěl být školníkem? 🙂

  5. Martina

    „Věz, že školník těžký život má!!“ tak to mě fakt pobavilo 😀 .. Kdy bude další zveřejnění školníkova deníčku? 😛

Comments are closed.