Rodný jazyk

Rodným jazykem se zaprvé rozumí jazyk, který si člověk po svém narození osvojil jako první. Zadruhé je to jazyk, se kterým se člověk sám identifikuje (ke kterému má nejbližší vztah) Je to tedy ten jazyk, kterým na něj mluvili rodiče či jiná osoba, jež hrála důležitou roli při výchově. Tento jazyk daný jedinec ovládá nejlépe a má k němu nejužší vztah. Z toho důvodu se tento jazyk nazývá rodný, mateřský či dokonce první.

Mateřský jazyk nemusí mít jedinec pouze jeden, mohou být dva či někdy i více. Tato situace obvykle nastává, pokud jedinec vyrůstá v jazykově smíšených rodinách, kde každý rodič mluví jiným jazykem. Více rodných jazyků mívají často děti z imigrantských rodin či obyvatelé území, které hovoří více jazyky. Rodným jazykem naopak není jazyk, jež je jedincem osvojen výukou během života. Pokud se tedy ve škole naučíte perfektně anglicky, ale od narození se ve vaší domácnosti anglicky nehovoří, potom angličtina není vaším rodným jazykem.

Je však možné, že v jiných zemích je pojetí rodného jazyka jiné. Například lidé v postsovětských zemích považují za rodný jazyk ten, který je jejich etnickým dědictvím. Jako příklad lze uvést Bělorusy, kteří za svůj rodný jazyk považují běloruštinu, i když byl jejich první osvojený jazyk ruština a běloruštinu se až následně učili ve škole. To tedy vede k tomu, že jeden člověk může mít dle různých definic v různých zemích různé mateřské jazyky. Mezi odborníky je tedy preferován termín první jazyk.