Jazyková kodifikace

Jazyková kodifikace (z latinského kodex, což znamená kmen stromu či dřevěná destička) znamená systematizace či zápis. Kodifikace spisovného jazyka znamená stanovení normy spisovného jazyka (v normativních, slovnících a podobně). Jazyková kodifikace má dva aspekty – deskripci (zachycení) a preskripci (předpis) jazykové normy.

Pro některé jazyky ve světě existuji tzv. centrální regulační orgány a jejich doporučení jsou obecně respektovaná jako závazná. Řadí se sem francouzština, španělština, polština a čeština. Pro češtinu je touto institucí Ústav pro jazyk český. Tato autorita sice nemá základy ve zvláštním zákonném statusu, Ústav nemá žádnou zvláštní preskriptivní pravomoci, ale i tak se jeho doporučeními řídí již dlouhou dobu noviny a celá široká veřejnost. Ústav pro jazyk český se zabývá pouze kodifikací spisovné češtiny. Běžně užívanými dialekty, jako je obecná čeština, se Ústav nezabývá. Některým z vlastních publikací připisuje Ústav kodifikační platnost – Pravidla českého pravopisu, slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, slovník spisovného jazyka českého a Nový akademický slovník cizích slov.

Naopak pro anglický jazyk takový institut neexistuje. Různé instituce vydávají vlastní výkladové slovníky a gramatiky. Zároveň také existují příručky, které shrnují gramatiku v různých ohledech, jako je diakritika, psaní velkých písmen apod.