Jazykový režim

Pojem jazykový režim označuje, kolik se při zasedání využívá aktivních a pasivních jazyků. Aktivním jazykem se rozumí jazyk, do kterého je tlumočník schopen profesionálně tlumočit. Každý tlumočník disponuje alespoň jedním aktivním jazykem, což je obvykle jeho mateřský jazyk. Může jím být ale i jiný jazyk, který tlumočník ovládá stejně jako svůj mateřský jazyk. Aktivní jazyk může mít dvě podoby – jazyk A a jazyk B. Do jazyku A je tlumočník schopný tlumočit ze všech jazyků, jež ovládá konsekutivně i simultánně. Jazyk B je poté jiný než mateřský a tlumočník je do něj taktéž schopný tlumočit z jednoho či více jazyků, jež ovládá, ale pouze konsekutivně anebo simultánně. Pasivní jazyk poté znamená, že je z něj tlumočník schopen profesionálně tlumočit. Může být označován jako jazyk C.

V případě, že je tlumočeno ze a do všech úředních jazyků EU, jazykový režim je označován 23-23 – plný a symetrický. Ne vždy se ale používají všechno úřední jazyky, což se poté označuje jako omezený režim.