Prostě proto, že bych neměl chybět na žádné řádné party hodné svého jména.
Urban Pioneer
Author: Medard
Nechci si nic vymýšlet, takže to napíšu asi takhle. 🙂 Jednoduše tohle seskupení miluji, 518 je podle mě vzor pro spoustu lidí, čím si ten člověk prošel, aniž by se tomu bránil, je neuvěřitelný. Sledovat jeho tvorbu je pro mě něco neuvěřitelnýho, ať už se jedná u hudbu, nebo grafiku. A Orel je prostě kronika, to je něco, co musí slyšet každý. Teda jenom pro ty, co rádi tenhle žánr. 🙂 Děkuji za soutěž, třeba to klapne.
Jakub Víšek
Nikdy jsem moc na tenhle žánr hudby nebyla, loni jsem ho poprvé viděla v Hradci Králové na festivale Rock For People. Tam to asi začalo, hned jsem stáhla nějaká alba PSH (518, Orion a Traffic). Za rok jsem se s nimi setkala osobně na RFP znova. Z Vládi jdeš až strach, je plný energie a co předvádí na pódiu je neskutečný. Jsem do nich prostě blázen. Proto si myslím, že bych měla lístky dostat právě já. Děkuji za možnost soutěžit o lístky.
Anna Žižková
Když jsem byla mladší, chtěla jsem být samozřejmě princeznou. Pěkný zámek, mnoho šatů, mnoho střevíčků, korunku a všechno růžové – to byl můj sen. Později přišly sny pracovat jako právnička, soudkyně, doktorka nebo herečka … Ale pak se vše změnilo.
Odmalička jsem měla ráda zvířata. A mým snem bylo pracovat jako veterinářka. Chtěla jsem se starat o zvířata a pomáhat jim. Dřív jsme pořád měli plno koček, králíky, křečky, ale žádného psa. A já jsem samozřejmě musela mít psa. Tak jsem měla nový životní sen – mít psa. Ale moji rodiče byli proti, takže jsem se musela spokojit s kočkami. Jednoho dne jsem ze zahrady uslyšela neznámé zvuky. Šla jsem tam a najednou jsem uviděla malého mladého psa. Byla jsem velmi šťastná, protože jsem si myslela, že je to dárek od rodičů. Ale nebyl to dárek, pes k nám pouze zabloudil. Když ho naše kočka uviděla, přiběhla a začala ho škrábat a kousat. Zahnala jsem kočku a štěně vzala domů. Pár dnů jsem se o něj starala. Takže jsem měla psa a zároveň jsem byla „malá veterinářka“ – měla jsem vše, co jsem chtěla. Ale to netrvalo dlouho. Jednoho dne přišel táta domů a řekl mi, že nějaký pán z vedlejšího města ztratil psa. Byla jsem smutná, protože jsem štěně musela vrátit. Byl to přece můj pes! Tak jsem zase nic neměla. Ale to se před osmi lety změnilo. Když jsem začala chodit na gympl, dostala jsem štěně! Bohužel jsem opět „veterinářka“, protože má můj pes cukrovku a každý den mu musím píchat inzulín. Přesto jsem neskutečně šťastná, že mám vlastního psa. Je to můj nejlepší kamarád.
Studentka Jazykové školy PELICAN
Překlad textu zajistila Veronika Šašinková, lektorka němčiny pomaturitního studia organizovaného školou PELICAN. PELICAN organizuje pomaturitní studium a také kurzy angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, němčiny a dalších.
ALS ICH DAMALS GETRÄUM HABE ... Als ich jünger war, wollte ich Prinzessin sein, natürlich. Ein schönes Schloss, viele Kleider, viele Schühchen, Krönchen und alles rosafarben – das war mein Traum. Später kamen die Träume als Juristin, Richterin, Ärztin oder Schauspielerin zu arbeiten … Aber dann änderte sich alles. Schon seit der Kindheit liebte ich Tiere. Und mein Traum war als Tierärztin zu arbeiten. Ich wollte mich um Tiere kümmern und ihnen helfen. Früher hatten wir immer viele Katzen, Kaninchen, Hamster, aber keinen Hund. Und selbstverständlich musste ich einen Hund haben. So hatte ich neuen Lebenstraum – einen Hund zu haben. Aber meine Eltern waren dagegen, also musste ich mit den Katzen zufrieden sein. Eines Tages hörte ich unbekannte Geräusche aus dem Garten. Ich ging dort und plötzlich sah ich einen kleinen jungen Hund. Ich war sehr froh, weil ich meinte, dass es ein Geschenk von meinen Eltern ist. Aber es war kein Geschenk, der Hund verirrte sich nur zu uns. Als unsere Katze ihn sah, liefan und begann ihn zu beißen und zu kratzen. Ich verjagte die Katze und nahm den Welpen nach Hause. Ich kümmerte mich um verletzten Hund ein paar Tage. Also hatte ich einen Hund und zugleich war ich „kleine Tierärztin“ – ich hatte alles, was ich wollte. Aber es dauerte nicht lange. Eines Tages kam mein Vater von der Arbeit nach Hause und sagte mir, dass ein Mann einen Hund aus der Nebenstadt verlor. Ich war traurig, weil ich den Welpen zurückgeben musste. Er war doch mein Hund! Also hatte ich schon wieder nichts. Aber es veränderte sich vor acht Jahren. Als ich begann das Gymnasium zu besuchen, bekam ich einen kleinen Welpen! Leider bin ich wieder „kleine Tierärztin“, weil mein Hund an Zuckerkrankheit leidet und ich muss ihm jeden Tag Insulin spritzen. Trotzdem bin ich unendlich glücklich, dass ich eigenen Hund habe. Er ist mein bester Freund.
There is the second clip of the Czech video collection created for use as an available material for new language learning units of computer assisted language learning method. This one is the dialogue between the receptionist and visitor of company who looks for the director.
Originally posted on POOLS - 3
There is one of the results of hard work on video collection. Now you can thanks to POOLS-3 Project try to learn Czech with PELICAN at home. This video can be used also for classes of Czech for foreigners or for example like the part of video phrase book. Also it can increase the motivation of the target group by language learning.
Originally posted on POOLS - 3
Říká se, že učitel se pro své povolání musí narodit. Pokud toto tvrzení přijmeme, omezujeme tím faktory určující úspěch učitelů pouze na rozměr jejich osobnosti. Ti, kteří rádi vidí dobrého učitele především v roli baviče, určitě s tvrzením nebudou nesouhlasit. Bohužel však opomenou zástupy kvalitních učitelů, kteří nedisponují schopností rozesmát své publikum na počkání. Je pravda, že studenti většinou mají rádi učitele, kteří je dokážou zabavit. Zábavná hodina však nemusí být nevyhnutně zároveň i hodinou přínosnou.
Posuzujeme-li učitele podle schopnosti učit, tzn. podle schopnosti předat studentům znalosti, můžeme tím snadno přehlédnout efektivitu výukového procesu v prostředí, ve kterém studenti přejímají zodpovědnost za své vlastní vzdělávání. Bude tedy možná lepší zvyknout si na jev, který se objevuje stále častěji. Role učitele netkví v předávání informací studentům, ale ve vytvoření vhodných podmínek pro učení. Centrem výuky se místo učitele stávají studenti a jejich individuální potřeby. Učitel je v třídě spíš od toho, aby aktivitu studentů vhodně usměrňoval. Pokrok je tedy přítomen i v tomto rámcovém uspořádání třídní výuky.
V takovémto prostředí by tedy zdrojem zábavy měly být především vhodným způsobem navržené aktivity. Osoba učitele je spíše upozaděna, učitel se stává průvodcem studentů ve světě jazyků. Je tedy logické, že uniká z centra pozornosti žáků ve prospěch prostředků a nástrojů výuky.
V naší škole mají studenti podobných nástrojů a prostředků k dispozici více než dost. Oni sami vyjádřili svůj názor na to, jakou roli by měli učitelé zastávat tím, že se v průběhu roku zcela přirozeně zapojili do celé řady aktivit, které jim PELICAN nabízí. Psali články do školního časopisu a na školní blog, zpovídali známé osobnosti ze světa českého šoubyznysu, natáčeli videa pro mezinárodní projekty a zúčastňovali se zahraničních studijních a vzdělávacích pobytů. Je zřejmé, že jejich potřeby a cíle daleko překračují povinnost získat certifikát o absolvování studia. Chtějí komunikovat, být součástí toho co se děje, co se nabízí. A jsou v tom úspěšní.
Jak se tedy u nás vyučuje? Naši učitelé už dávno opustili zdánlivě bezpečný prostor ohraničený studijním plánem v učebnici. Pochopili, že je i pro ně lepší vydat se do neprobádaného terénu autentických příkladů využití cizího jazyka. Tento způsob konfrontace studentů s jazykem umožňuje vybavit je zásobou větších, či menších fragmentů jazyka ve své přirozené formě, použitelných ve velkém množství různých situací. Poskytuje jim také možnost přirozeně absorbovat zvukové vlastnosti jazyka, a to intonaci, frázování a rytmus. A v neposlední řadě tu máme gramatiku, prezentovanou v kontextu lexikálních jednotek a frazémů.
Je v tom však jeden háček. Jelikož významnou část výukového obsahu v těchto podmínkách určují studenti, jejich otázky, zájmy a potřeby, je těžké kurz naplánovat přesně do posledního detailu. Tato volnost a možnosti jsou však zároveň tím úplně nejlepším, co tento způsob výuky přináší.
Imagine the possibility of creating a new language from the very beginning.
A language without meaningless words, empty and pompous phrases that mean nothing. Imagine that you enter the world of freedom where nothing is impossible. And that wonderful feeling of excitement when you are involved in the process of creating something new, something exceptional. We experience the same feeling when learning a new language or taking care for our mother tongue. Freedom, critical thinking, knowledge, culture with its optimism is what constitutes the soul of our civilization.
The way we work, teach and learn in PELICAN is intended to ensure that our soul is in harmony with us and is free. We create our own space without boundaries or limitations for us, who teach you, for you, who learn from us and ultimately teach us. We find the whole process very enjoyable and satisfying.
PELICAN is a language school, PELICAN is an educational institution, PELICAN is a multilingual magazine, and PELICAN is the on-line space for you and for us.
THE LIMITS OF MY LANGUAGE MEAN THE LIMITS OF MY WORLD LUDWIG WITTGENSTEIN
Představme si, že máme možnost vytvořit naši řeč od samého začátku. Jazyk beze slov, která nic neznamenají, bez prázdných a nabubřelých vět, které nemají žádný význam, že právě otevíráme bránu do světa svobody a neomezených možností. Při té představě zažijeme povznášející pocit, který přináší každý významný začátek. Podobný pocit zažíváme, když se učíme nový jazyk, nebo když láskyplně pečujeme o ten náš rodný. Duší naší civilizace je svoboda, kritické myšlení, vědění, kultura a její optimismus.
Ve škole PELICAN pracujeme, učíme a učíme se tak, aby naše duše žila s námi v harmonii, aby byla svobodná. Vytváříme si vlastní, ničím neomezující prostor pro nás, kteří vás učí a pro vás, kteří se od nás učí, a v konečném důsledku vy učíte nás. Celý tento proces nás baví, přináší uspokojení.
PELICAN je jazyková škola, PELICAN je vzdělávací institut, PELICAN je multi-jazykový časopis, PELICAN je online prostor k vyjádření nás i vás.
PELICAN organizuje jednoleté pomaturitní studium v Brně. Zvyšte si Vaši profesní kvalifikaci díky rekvalifikačnímu kurzu Projektový manažer.
Sezónu za sezónou jazyková škola Pelican slavnostně ukončuje školní rok. Pořádala školní párty, grilovala selátko, nakrmila lidi, mající v hlavě motto „sejdi se ze slušnosti a uteč domů na Xbox“ a letos to v rámci velmi ambiciózního ročníku vzala lehce zprudka a pronajala si takovou malou hospůdku, jménem Fléda. Ano, tu Flédu, ve které hrál snad i Michael Jackson, Flédu, která v počátečních hodinách akce vypadala prachbídně prázdně, až se nejen mi v hlavě tvořily metafory jako jeden mravenec dopřávající si celý meloun, myslím, že představu si dokáže udělat každý. Nicméně, v Brně se disciplína Party Hard provozuje až po odbití půlnoci a Pelican party to naprosto potvrdila. Několik stovek tančících, popíjejících, či jinak se bavících lidí přinášelo naprosto autentický pocit, který dával zapomenout na to, že jste prakticky na školní párty. Ale jaká škola, taková party, svižná, nápaditá, mladá, bez hranic.
Hudební program už od samého začátku v „předsálí“ obstarávali DJs, kteří se za pultem v průběhu noci střídali a docela se drželi Drum´n´Bassové linie, kterou občas obohatili sklouznutím do sesterských elektronických subžánrů. Ze startu působili jako kulisa, taková „lounge music“ u záchodků, časem však zmutovala v regulérní stage s regulérními tanečníky, atmosféra byla uvolněná a všudypřítomná i právě díky těmto pánům.
O živou hudbu také nebyla nouze a jako kontrast k striktním elektronickým beatům nemohlo posloužit nic lépe než pořádné čisté rockové inferno. A to od nikoho jiného než od pomalu vycházející hvězdičky brněnské nezávislé scény, Gerda Blank. Toto mezinárodní duo, kterému koluje v žilách maorská a anglická krev předvedla syrovou minimalistickou (pouze bicí, kytara zpěv a řev) rockovou show, která nemohla nechat chladné ani minerálky v lednicích. Vzduchem jen létala obdivná slova, přirovnávající tyto dva divochy k White Stripes, čemuž se nelze divit, protože právě tuto dnes již veličinu Gerda nejvíc připomíná. Přilejte do této šablony trošku noise prvků a improvizovaných sekvencí a máte recept na šťastné, hypnotizované publikum.
Další, a také poslední koncertní zážitek, který jsem ve svém nabitém večerním programu vstřebal, obstarala sympatická začínající hip-hopová kapela Peneři Strýčka Homeboye. OK, konec srandy. PSH je naprostá veličina, fungující už dvě dekády, a pak že „Punk´s not dead“. Houby s hořčicí, vážení, to hip-hop u nás není mrtvý a o jeho nemrtvosti nás přesvědčil bonus v podobě živého doprovodu PSH. Beaty Mika Traffika umocňoval živý bubeník a o pořádnou lázeň v nižších frekvencích se postaral baskytarista. Pohodář Wladimir 518 a legenda notorů Orion diktovali do majků jeden hit za druhým, které tahali z rukávů jak společné tvorby pod hlavičkou PSH, tak ze svých sólových projektů, namátkou: Planeta Praha, Zatím Díky, Du Dolů, Jižák, Udělej Bordel a spoustu dalších. Set nebyl vůbec ošizený, atakoval snad dvě hodiny a v žádném případě nebyl konečnou štací pro nemálo lidí.
Ti pokračovali stylem After Pelican Party Hard, který začíná nabývat legendárních rozměrů. O detaily se s vámi bohužel nemůžu podělit, protože mi paměť pomalu ale jistě přestala sloužit. Nová éra jazykové školy Pelican nemohla mít stylovější start a vysoko nasazenou laťku bude příští rok těžké překonat, ale věřím, že to společnými silami zvládneme! Děkujeme všem za účast and see ya next year! Fotogalerie koncertu zde a zde.
Brněnská jazyková škola Pelican uspořádala 12. června na Flédě svoji první party. Necelé čtyři stovky tanečníků a tanečnic si až do rána užívalo rap, DJ´s, fashion warm up od Wolfgang a svého majitele našel i poukaz na celoroční pomaturitní studium.
Přípravy na tuto party začaly v hlubokých zimních nocích, kdy medvědi ještě spí zimním spánkem. Horká červnová noc a tepající srdce Střední Evropy. Dlouhé měsíce příprav se však vyplatily. Je 12. červen osm hodin večer a šelmy se probouzejí ze zimního spánku. Začíná party, na kterou se nezapomíná. Jsme na Flédě a hvězdný večer odstartovalo uskupení GERDA BLANK. V půl desáté pokračuje dvojice DJ´s KAY S TVZEX a po nich po půlnoci zarepovali PSH. „Tahle kombinace hudby nemá chybu, aspoň si na své přišli všichni, co sem dnes přišli, a já osobně se bavím naprosto skvostně,“ překřikuje dav a hudbu Jan Špatenka, který měl organizaci party na starost.
Mezi jednotlivými koncerty proběhla skvělá módní show a Jazyková škola Pelican vylosovala i výherce slíbené ceny jednoletého pomaturitního studia, kterou předal Vladimír 518. „Byla to skvělá party, úplně jsem protancovala boty, užili jsme si s přáteli až do rána, domů jsem přišla až na snídani,“ říká s úsměvem Petra Schacherlová, jedna z organizátorek. Na party přišly asi čtyři stovky lidí. Na první ročník dobrá bilance. „Byla to jedna z nejúžasnějších nocí tohoto roku, myslím, že takto vznikne dobrá tradice Pelican party i do budoucích let,“ říká rozesmátá Martina Bartesová z Jazykové školy Pelican. Všichni se těší na příští rok, na který vás Jazyková škola Pelican srdečně zve.
PELICAN je organizátorem rekvalifikačního kurzu Projektový manažer.
Orion již od začátku svého působení odmítá spojení s velkými společnostmi, které (jak sám říká) by znamenaly ztrátu identity. Kromě desek uvedených v kapitole Diskografie ještě hostoval na několika deskách několika dalších skupin. V roce 2006 dostal zlatého Anděla za nejlepší hiphop & r'n'b album za desku Teritorium II. V roce 2006 PSH vydali novou, dlouho očekávanou, desku s názvem Rap'n'Roll. Rok 2010 znamenal zatím poslední desku Epilog. V listopadu 2013 vydal Orion mixtape Děj se vůle zboží, který byl předzvěstí další sólové desky s názvem Noční vidění. V následujícím krátkém rozhovoru jsme se na jeho osobě pokusili otestovat stereotypy, které mezi Pražáky a Brňáky kolují. Už zítra totiž navštíví brněnský klub Fléda!
Co tě napadne jako první, když se řekne "Brno"?
Tak napadá mě spousta vtipů, ale taky si vzpomenu na nádherný holky a na velkou cenu.
Co nejšílenějšího se ti v Brně stalo?
To je nepublikovatelný. Každopádně všechny výjezdy do Brna jsou vesměs dost šílený. Začne to koncertem na Flédě a skončí bůhví kde :)))
Je v Brně místo, kam bys pozval svého nejlepšího kamaráda?
Vzal bych ho určitě na Bláhovku a do Tabáku :)))
Je v Brně místo, kam bys pozval nejlepšího kamaráda tvé holky?
Holky přece nemaj kamarády. To jsou frajeři, co se jí chtěj dostat pod sukni, a hrajou to na kamaráda. Toho bych nikam nepozval.
Jsou hezčí holky v Brně nebo v Praze?
V Praze žije hodně holek z jinejch měst, takže je to zavádějící otázka. Holky jsou krásný všude. Nejhezčí jsou na Slovensku :)))
Jsou pohodlnější tramvaje nebo šaliny?
Když jsem jel šalinou a to bylo tak dvakrát, tak mi to přišlo úplně stejně pohodlný jako v tramvaji :)))
Inspiruje tě ve tvé tvorbě třeba život v Praze nebo v Brně?
V textech se samozřejmě odráží život kterej žiju ve svým městě. Inspirace je všude kolem.
Je nějaký rozdíl mezi pražským a brněnským publikem?
Brněnský publikum je vděčnější, pražský zas dokáže bejt šílenější. Každopádně když je dobrej koncert a publiku se líbí, dá ti svou přízeň najevo a je pak jedno v jakym jsi městě. Naše publikum je nejlepší ať jsme kde jsme.
Co považuješ za největší chloubu Brna?
Kometu.
Praha nebo Brno?
Praha.
Jsem frontman, zpěvák a kytarista skupiny Sunshine, se kterou jsem za téměř dvacet let existence objel několikrát Evropu i Skandinávii, dvakrát Japonsko, byl na několika rozsáhlých turné v USA, kde i Sunshine natočili pro label Custard Lindy Perry desku Moonshower and Razorblades. Kromě toho působím jako hudební a lifestylový žurnalista (např. časopisy Filter, Time In, v současnosti portál Proti šedi). V České televizi jsem spolupracoval na pořadu Musicblok. Sedm let jsem měl svůj žánrový pořad Evil Heat na rádiu Wave a nyní děláme společně s uznávanou ikonou nejenom hudební novinařiny Janou Kománkovou obdobný pořad Buzz na Radiu 1. Krom toho jsem (společně s Tuzexem, baskytaristou Sunshine) i ‘founder’ párty Bounce! Bounce! s měsíční rezidencí v klubu Chapeau Rouge (Praha), která expandovala i do dalších měst (Brno, Plzeň, Znojmo a další). Vystupuju i jako DJ buď v rámci Bounce! Bounce!, nebo jako DJ Radia 1.
Moje domovská kapela od začátku svojí existence chtěla hlavně hrát. Co nejvíc a všude. Takže nám logicky Čechy byly malé. Díky labelu Day After, na kterém vyšly naše první desky, jsme měli možnost nejenom předskakovat spoustě podobně hrajícím kapelám, patřícím do hardcore a punk scény, ale začali jsme záhy jezdit nejdřív rozsáhlá turné po Evropě a Skandinávii a potom i v USA, Anglii, nebo Japonsku. Tahle mezinárodně fungující 'Do It Yourself' platforma pro nás byla ve svojí době hrozně důležitá a ač nesouhlasím uplně se vším, co proklamuje, uvědomuju si, že jí vděčíme za hodně.
Pochopitelně postupem času jsme vykročili svojí vlastní cestou, což nám bylo občas podsouváno a vyčítáno, ale to je prostě progres, kterým si buď kapela projde, nebo ustrne na místě, což my jsme nechtěli. Netvrdím, že všechny kroky, které jsme udělaly, byly správné, ale na druhou stranu jsme se pořád někam posouvali. Nejenom hudebně. Díky častému hraní mimo ČR jsme poznávali hodně nových lidí, postupně jsme začali vydávat desky na labelech jako GSL, Big Wheel Recreation, v Japonsku na Fabtone, hráli jsme velká turné s At The Drive-In, The Murder City Devils, Botch, The International Noise Conspiracy a dalšími. Najednou jsme se začali objevovat ve stejných klubech, na těch samých podiích s našimi hudebními vzory z desek, které jsme sbírali a to je neopakovatelný pocit. I když jsme potom zažili ještě hodně zvratů, podepsali jsme lukrativní vydavatelskou smlouvu v Americe, natáčeli přelomovou desku Moonshower and Razorblades v Los Angeles ve velkých studiích, remixovali nás lidé jako Fischerspooner, nebo Chris Corner z IAMX, stejně ty začátky v malých klubech téměř po celém světě byly a jsou dodnes top.
PELICAN organizuje intenzivní jazykové kurzy v Brně.
Volby do Evropského parlamentu by mohly letos zažít kontinentální zlaté časy, alespoň co se účasti voličů týče. Ukrajinská krize, vojenská dominance Ruska v Evropě i surovinová závislost Evropy na Rusku jsou mediálně natolik frekventovanými tématy, že Evropané mohou mít ojedinělé nutkání jít k volbám do Evropského parlamentu. Nemají jinou možnost, pokud v nich mediální patos zasel strach a pochybnosti. Dost možná se totiž pod mediálním obrazem, pro tentokráte, skrývá i pár smítek skutečnosti. Tento předpoklad má však svá „ale“.
Voliči mohou nabýt dojmu, že současná situace na Ukrajině a veškeré související skutečnosti, které vyplynuly na povrch, nejsou až tak vážné, jak se zdá. Nahrává tomu nejednota politiků a vlastně celé EU – Francie prodává Rusku bojové lodě, menší státy EU jen velmi opatrně přistupují k sankcím, protože jsou pro ně ekonomicky nevýhodné. To vše může vrhnout na volby do Evropského parlamentu zcela jiné světlo – světlo voleb do byrokratického molochu, tedy šero stovek nesmyslných nařízení každodenního dne. V takovém případě lze očekávat standardní (tedy nízkou) účast voličů.
Druhé variantě nahrávají dvě skutečnosti. První z nich je politické odmítnutí jakékoliv diskuze o sjednocené evropské armádě v současném Evropském parlamentu. Druhou skutečností je kampaň českých politických stran kandidujících ve volbách do Evropského parlamentu. Mnohé tuzemské strany jsou již nyní členy evropských politických frakcí, které jim nejen pomáhají volební kampaň financovat, ale také tvořit pomocí profesionálních týmů PR odborníků. Kdyby některá evropská politická frakce chtěla řešit „velké problémy Evropy“, byly by tyto problémy součástí politických kampaní tuzemských stran.
V Evropě tedy nejspíše zůstanou jen dva hlavní proudy minulosti. Optimistická část, která považuje EU za dobrý projekt, který potřebuje více či méně formálních změn. Na druhé straně pesimistická část, která požaduje postupné rušení uzavřených dohod a Evropu opět vrátit do čistě národní podoby s co nejmenšími ztrátami. Oba tyto proudy jsou naivní. Rádoby sjednocená Evropa potřebuje velké změny, a zároveň již žádný z evropských států není sám o sobě světovou velmocí, aby si udržel postavení, které mu propůjčuje EU, ať už se houževnaté Německo snaží sebevíc.
Ale zaměřme se na specifika české kotliny. Česko patří dlouhodobě ke státům, které čerpají nejhůře (tj. nejméně) dotace z EU. A při bilancování nové vlády i mnozí euroskeptici uznávají, že promarněných miliard bylo v minulosti příliš, i když od Evropy nic nechtějí. Další téma, které dlouhodobě osciluje ve veřejném prostoru, je byrokratický aparát EU. Na první pohled je to hnidopišské téma. Vždyť byrokracie je příliš odpudivá na to, aby si jí člověk kazil den. Mnohem větší emoce ale vzplanou, jakmile zazní: „šikana ČR“ nebo „omezování českého zemědělství.“ Těmto tématům „sahajícím“ Čechům do kapes nemůže ukrajinská krize ani ostatní velká témata konkurovat, dokud např. Rusko, potažmo dodavatelé, nezdraží plyn, nebo dokud nebude muset Evropa ukázat, co se ve skutečnosti skrývají její kasárna. Politika, a zvláště ta „evropská“, je však vždy minimálně o dva kroky za skutečností, což může být v tomto případě velmi zásadní zpoždění.
Co se týče jednotlivých politických subjektů, které vstupují do evropských voleb v ČR, můžeme konstatovat, že hesla jsou stále stejná: „Pryč z Evropy“, „Posílit postavení ČR v EU“, „Evropsky a racionálně“ atd. Jinými slovy není zde nikdo, kdo by jasně řekl: „Tohle je na Evropě špatně, a my se to pokusíme změnit v mezích zdravého rozumu.“ Každá strana si vybrala jedno maximálně dvě témata, kterým se chce věnovat, ale celkově žádná změna. Samozřejmě existují křiklouni, kteří říkají, že špatně je na EU vše a řešením je okamžitě vystoupit z EU. Toto má ale k racionálnímu řešení daleko. Stále tak můžeme škatulkovat pomocí označení euroskeptik/eurooptimista, ale především konzervativec.
Sarkastická poznámka Miloše Zemana pronesená letos v Evropském parlamentu o politice appeasementu 21. století, platí pro Českou republiku dokonale – hlavně se nedostat do problémů, a když už, tak jen mezi přáteli.
Standardně nejvíce skeptická je k EU z parlamentních stran ODS, která však se svými současnými preferencemi nemůže uspět v žádných volbách. Prostor se tedy otevřel opět menším stranám, mezi kterými v průzkumech vyčnívá Strana svobodných občanů. Samozřejmě slabost ODS nahrává také TOP 09, která zmírnila protievropskou rétoriku, kterou musela snášet a do jisté míry také podporovat v minulé vládě coby slabší koaliční partner ODS. Na straně eurooptimistů jsou karty rozdány jasně. Vládnoucí ČSSD a ANO jsou favority voleb do Evropského parlamentu. Menší evropsky smýšlející strany mají tedy značně zúžený prostor k tomu, aby se odlišily. Jednou z mála takových je Česká pirátská strana, která se profiluje nejen proevropsky ale globálně. Piráti opět vsadili především na ochranu svobod občanů v současné informační společnosti.
Malým stranám dlouhodobě nepřeje nízká volební účast v evropských volbách. Už tak nelichotivá procenta aktivních voličů srážejí paušální voliči KSČM a KDU-ČSL, kteří přijdou k jakýmkoliv volbám. Vzhledem k síle parlamentních stran a tomu, že má ČR v Evropském parlamentu jen 22 zástupců, se zdá, že letošní volby neskončí žádným překvapením a mandáty si podělí parlamentní strany mezi sebou.
www.skolapelican.com
EUROPEAN ELECTIONS OUTSIDE UKRAINE
The European elections are bound to have a good turnout this year. The crisis in Ukraine, the military supremacy of Russia in Europe and Europe’s raw material dependence on Russia are such frequented topics in media that European citizens may feel an overwhelming urge to go to the polls. They have few options if they are gripped by fear and doubts. And yet what media say contains at least a grain of truth. However, these assumptions might as well prove incorrect.
The voters may get the impression that the current situation in Ukraine is not as serious as it seems. The politicians and the European Union are not united in opposition to Russian plans – France sell military ships to Russia, smaller EU countries are reluctant to support intentions to toughen sanctions on Russia as it could be harmful to their economies. These facts can show a different light on the European elections – the impression of elections into the bureaucratic titan, represented by the gloom of hundreds mindless regulations affecting our everyday lives. In this case, usual (i.e. low) turnout can be expected.
There are two facts that speak in favour of the other option. The first is the political rejection of the discussion about a united European army in the current Parliament. The second is the campaign of Czech political parties in the elections to the European Parliament. Many parties are already members of European political factions which not only help them financially, but also advise them on how to promote their campaigns. If any of the political factions wished to solve the “major Europe’s problems“, they would be included in their political campaigns.
Therefore, only two main currents of the past are likely to remain in Europe. The optimistic part which considers the EU as a good project that needs some formal amendments. On the other hand, there is the pessimistic part which calls for gradual termination of agreements. They want to bring back the “good old Europe” in its national form with minimal losses. Both these currents are in fact naïve. The united Europe needs major changes. As well as that, none of the European countries can claim the status of a superpower on their own no matter how hard Germany tries.
But let’s not leave the Czech Republic. It’s one of the least successful countries in terms of using the grants awarded by EU. Even the so-called Euro sceptics admit that there have been too many wasted billions despite the fact that they don’t want anything from Europe. Another topic which has been discussed a lot lately is the EU bureaucracy. At first glance, it’s fussy topic. Indeed, the bureaucracy is too repulsive for one to spoil their day. However, statements like: „bullying the Czech Republic“ or “limitations for Czech agriculture” can stir a lot of emotions. These problems are considered more important than the crisis in Ukraine. At least until the price of Russian gas increases. However, politics (especially European) is always at least two steps behind the reality, which may be a significant delay in this case.
As regards individual political subjects which enter the European elections in the Czech Republic, it can be concluded that the campaign slogans remain unchanged: “Out of Europe”, “Stronger Czech Republic”, “In an European and rational way” and so on. In other words, there is nobody who would clearly say: “There is something wrong with Europe and this is how we can deal with it”. Every party has picked only one or two topics they want to exploit. This does not mean any change. Of course, there are loudmouths who say anything the EU does is wrong and the only solution to this is to withdraw from the EU. This has nothing to do with meaningful solution. It is still possible to use terms euro optimist vs. euro sceptic, or rather conservative.
The sarcastic Miloš Zeman’s remark on the 21st century policy of appeasement applies perfectly on the Czech Republic – avoid problems and if we get into trouble, only among friends.
ODS is traditionally the most sceptical party which, however, is unlikely to succeed in the elections. There is space for smaller parties with Strana svobodných občanů standing out of the crowd. TOP 09 is likely to profit from the weakness of ODS. As far as euro optimists are concerned the situation seems clear – ČSSD and ANO are top favourites of the elections. Smaller pro-European parties have limited possibilities to distinguish. One of the few is Česká pirátská strana, which defines itself as European and even global party. The issue they stress is the protection of the human rights in today’s digital society.
The low turnout in European elections is not in favour of smaller parties. Given the strength of parliament parties and the low number of representatives in the European Parliament, it seems that this year’s elections will not have surprising results. The mandates will be most probably divided between parliament parties.
Evropa má přibližně 400 milionů obyvatel. Co přiměje několik z nich, aby se v jedno březnové ráno setkali v sídle vzdělávací instituce STUCOM nedaleko Placa de Catalunya v centru Barcelony? Nedávno jsem přemýšlel, jak složité je dostat se k penězům, které Evropská komise vyčlenila k financování vzdělávacích projektů. Podrobně zpracovaná žádost, zdůvodnění myšlenky, inovativní aspekt, kontrolní mechanizmy, to všechno jsou aspekty, které předchází a provází proces realizace vzdělávacích projektů. Jenom díky nim se však mohou setkat moudří a šikovní lidé, které spojuje společný cíl. Obohatit vzdělávání o nové myšlenky, metody a nástroje. Tak se mohou setkat Gordon ze Skotska, Kent z Dánska, Charo z Katalánska, Malachy a Caoimhin z Irska s Dášou z České republiky. Pochybuji, že by k tomu došlo za jiných okolností. Byla by to škoda, jelikož jsou to všechno velmi inspirativní a přátelští lidé. Naše malá instituce z Lidické 9 v Brně je hrdá na to, že je důstojným partnerem v těchto projektech.
ONE MORNING IN BARCELONA...
There are about 400 million people living in Europe. What brings some of them one morning in March to meet at the headquarters of the educational institution STUCOM near Placa de Catalunya in the centre of Barcelona? I was thinking recently how difficult it is to receive funding for the EU projects. Thoroughly elaborated proposal, justification of ideas, innovation and control mechanisms are all aspects which precede and accompany the process of implementation of educational projects. But it’s thanks to them that wise and clever people can meet. Their ultimate goal and ambition is to bring new ideas, methods and tools in education. This is how Gordon from Scotland can meet with Kent from Denmark, Charo from Catalonia, Malachy and Caoimhin from Northern Ireland and Dáša from the Czech Republic. I doubt it would have happened under different circumstances. It would be a pity – they are all very inspiring and friendly people.
Our small institution at Lidicka 9 in Brno is proud to be a trusted partner in these projects.
PELICAN se účastní vzdělávacích projektů EU.
Jednoleté jazykové studium v Brně.
V rámci celorepublikového turné vystoupí v brněnském klubu Fléda nejúspěšnější čeští rapeři současnosti Vladimír 518 a James Cole, jejichž alba Idiot a Moby Dick získala nominaci na cenu Anděl za nejlepší hip hopové projekty roku 2013. Na brněnské flédě vystoupí 4. dubna nejen po boku DJ Mike Trafika, ale netradičně také za doprovodu live bandu. Veškeré info o události naleznete zde. V měsíci dubnu se také můžete těšit na nové číslo časopisu PELICAN, kde mimo jiné najdete také rozhovor s Mikem Trafikem.
Pokud i Vy patříte do skupiny lidí, kteří se již několik let stále rozmýšlí, zda se nezačít učit cizí jazyk, avšak stále nenašli dostatek odhodlání k přihlášení do kurzu, tento krátký článek by Vás mohl k tomuto kroku jistě motivovat. Kromě běžných kurzů, které poskytuje většina jazykových škol, totiž existují i jiné netradiční a zábavnější formy výuky jazyků.
Fakt, že učení se cizím jazykům může být zábavné, se nám nedávno potvrdil i na meetingu projektu Web2Learn, který se zaměřuje na seznámení dospělých (především rodičů, ale ne výhradně) se současnými web 2.0 nástroji a možnostmi tak, aby je mohli využít pro svůj vlastní osobnostní rozvoj i pro rozvoj jejich dětí. Právě na této akci se setkali lidé z různých evropských států mluvící různými jazyky. Jedna z hlavních aktivit spočívala právě ve výuce jazyka formou zábavy. Podstatou bylo naučit kolegy ze zahraničí říci, jak se jmenuje, odkud pochází a jakými jazyky umí hovořit, a to vše v několika jazycích. Výsledkem tedy bylo, že každý ze zúčastněných včetně zástupců z Jazykové školy Pelikán, která celou akci pořádala, si během jednoho odpoledne zkusil mluvit hned několika evropskými jazyky. To, že takto koncipovaná forma učení se cizím jazykům rozhodně není nuda, můžete sami posoudit podle přiloženého videa a v případě, že již máte s podobnou formou studia zkušenosti, či Vás během čtení tohoto článku napadly další metody jak si výuku jazyka zpestřit, neváhejte se o s námi o tuto skutečnost pomocí krátkého komentáře podělit.
THE MOR LANGUAGES YOU KNOW, THE MORE OF PERSON YOU ARE If you belong to the group of people who are considering learning a foreign language but you still have not found enough resolution to sign in to a course, this short article should motivate you to do so.
In fact there are different unconventional and more fun forms of language lessons apart from the common courses which most of the language schools provide. The fact that learning foreign languages can be fun was confirmed to us at a recent meeting of a project Web2Learn which focuses on introduction of adults (mainly parents but not only them) to contemporary web 2.0 tools and possibilities in a way that they can use for their personal growth as well as for development of their own children. People from various European countries speaking different languages encountered at this very meeting. One of the main activities lied in the teaching of a foreign language in an entertaining way. The point was to teach the foreign colleagues to say what their names are, where they came from and what languages they could speak in several different languages. Every participating person including representatives of the Language School Pelican, that held the meeting, experienced speaking of several European languages. You can consider the fact that such form of learning of foreign languages is not boring at all by watching the attached video. In case you already experienced a similar study method or if you think of different ways of how to make learning of foreign languages more interesting, please do not hesitate to share with us by a short comment.
Jakou máte jazykovou úroveň? Vyzkoušejte rozřazovací testy.
Přesně jako loni, jsme po vystřízlivění ze silvestrovské kocoviny byli zvědaví jak bude vypadat další rok. Jelikož horoskopům nevěříme, rozhodli jsme se navštívit jednu z předních věšteckých kapacit v republice, známou pro svoji neomylnou přesnost. Tato odbornice například minulý rok s naprostou přesností předpověděla, že všichni letos budou mít narozeniny nebo zemřou. Říkejme jí třeba Yolanda.
Dobrý den Yolando, můžete nám říct jaký bude rok 2014
Už zas? Nevěřil bys kolik lidí za mnou s touhle otázkou chodí. Všichni chcou vědět koho potkaj, jak dopadneme na olympiádě nebo kolik vydělaj - to je hlavní že jo. Vono taková předpověď vyjde dost draho a lidi moc peněz nemaj, víš co. Nechcete třeba vědět kdo bude prezident?
Tak toho už máme ne? To je jedno. Rok 2014 nás zajímá a peníze máme.
Co ta olympiáda? Bude hrát Jarda?
Ach jo, tak já to zas zopakuju. Někde to tu všecko mám napsaný. Olympiáda nedopadne nijak. Podle obou mejch koulí rusové nastaví tak tvrdý omezení, že se všechny státy rozhodnou událost bojkotovat. Jedinou zemí účastnící se olympiády bude samotný Rusko. Kdo ale vyhraje nejvíc medajlí fakt nevím.
Aha, tak uvidíme. Můžu se zeptat, kdo bude premiér, když už jste nakousla tu politiku?
Předsedou vlády se zcela jistě stane ten Babiš. Vytáhne si větší sirku.
Zajímavé. Ještě mě zajímá, jak na tom budu finančně?
Tak na tohle si už musím zapnout koule. Počkej chvilku. Dívám se, dívám. Vidím to tak, že vyděláš úplně stejně jako loni, protože budeš mít stejnou prácí a budeš dělat pořád to stejný. Stačí
Děkuji. Nashledanou.
Já děkuju. Bude to za 700 korun.
GIPSY FORTUNE TELLER: „YOU’LL END UP THE SAME AS LAST YEAR!“
As any other year, after recovering from a new year’s hangover, we were wondering what the next year will be like. And because we don’t believe in horoscopes, we decided to visit one of the major capacities in the Czech Republic, known for her precision. This lady has been very successfull with her fortune telling. Last year she precisely predicted that we’re all going to celebrate our birthday. Let’s call her Yolanda.
Hello, Yolanda, can you tell us what the 2014 will be like
Oh no, again? You wouldn`t believe how many people have asked me about this. They all want to know who they are going to meet, who will conquer the olympic games or how much money they will make – which is the most important thing. You know, a prediction like this costs a lot of money, and people are very stingy these days. Do you want to know who is going to become the president?
We already have a president, right? We are curious about the 2014 and we have money.
What about the olympics? Is Jagr attending?
Okay then, I will repeat this for you. I got it right here. There will be nothing interesting about the Olympics. According to both of my balls, the Russians are going to be so strict with their rules that all countries will decide to boycott this event. The only country attending this competition will be Russia itself. And who knows who is going to dominate each sport…
Okay, we shall see. And what about the prime minister?
The prime minister of Czech Republic will be Babiš. He is going to pull out the longer match.
Interesting. And of course, I am curious about my finance. Can you tell me something?
I will need my balls for this. Wait a second. Okay let’s see this. I would say that you are going to make the same amont of money as last year. And you know why? Because you are going to have the same job where you will be doing the same stuff. Is that enough?
Thank you. Have a nice day.
I thank you! 700 CZK, please!
Ověř si svoji jazykovou úroveň a neváhej se přihlásit do pomaturitního studia v Brně.
Po ulici potkávám spoustu lidí, každý je jiný. Někdo se mračí a někdo směje. Někdo je mladý a někdo se stářím chvěje. Myslíte si, že nemají nic společného? Opak je pravdou. Ať už je to dáma v letech nebo studentka, obě zažily lásku i zklamání, štěstí a trápení. Jen v jiné době, na jiném místě, s jinými lidmi. Co nám tedy přinese rok 2014? To nikdo jistě neví. Určitě nás budou provázet zážitky a zkušenosti. Každý nový rok je překvapením. Bohužel ne vždycky příjemným. Setkáváme se se situacemi, které vůbec nečekáme. A říkáme si, proč se to stalo zrovna nám. Každá zkušenost, dobrá i ta špatná, nás posune dál a stáváme se silnějšími. Ubíhají minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce někdy i roky, než si to uvědomíme.
Ptám se tedy: Má smysl znát svou budoucnost? Měli bychom vědět, co od života chceme, ale znát vše předem není nejlepší nápad. Já sama bych to tak nechtěla. Proto se nechám překvapit a půjdu tomu dobrodružství v roce 2014 plnému štěstí i neštěstí vstříc, s hlavou vzhůru. Co se má stát, ať se stane.
WHAT NEEDS TO HAPPEN, NO MATTER WHAT HAPPENS.
I meet a lot of different people on the street. Someone frowns and someone laughs. One is young and another is shaking by old age. Do you thing they didn´t have nothing in common? The opposite is true. Whichever it is an older lady or a student, both of them experienced love and disappointment, happiness and also sorrow, only in another time, on another place, with another people. So, what brings us year 2014? Nobody knows for sure. We will be certainly accompanied by experiences. Every New Year brings surprises. Unfortunately, not always the pleasant ones. We encounter situations that we don´t expected at all. And we ask yourself, why it is happening to us. Every experience, good or bad, will move us forward and we become stronger. Minutes, hours, days, weeks, months or even years pass before we realize it.
I ask again: Does it make sense to know your future? We should know, what we want from live, but know everything in advance is not the best idea. I myself wouldn´t want it. Therefore I let myself surprise and with head up I go to meet an adventure in year 2014 full of happiness and even disaster. What needs to happen, no matter what happens.
Jaké jazykové úrovně dosáhnete za jeden rok intenzivního studia?
The original POOLS project lasted from 2005 to 2007. But many of its products and outputs remain current. This video was made in 2006 by POOLS partner Sabhal Mòr Ostaig as part of its contribution of 20 English and 20 Gaelic videos.
This collection of „Island Voices“ videos went on to win a 2007 European Award for Languages (The Language Label).
And yet, just last week, following postings by the British Council Teaching English and Learn English Facebook pages, this video and related clips registered 1500 hits from 95 countries on the Island Voices Videos YouTube channel.
Not bad for a 7-year old clip!
There’s a challenge for the new languages in the POOLS 3 partnership. We look forward to making good quality productions. We also want lasting impact!
Originally posted on POOLS - 3
Crrrrrrr! V polospánku vypínám ten nejotřesnější zvuk, co znám. Stereotyp. Rozlepuji oči do dalšího všedního dne a tak si říkám: „Nechtělo by to něco dobrodružnějšího? Něco nebezpečnějšího, než jen to, že si ráno zakopnu o své vlastní nohy?“ Ano, každý zažijeme v životě trochu nudy. Tomu se nedá vyhnout, jako se nedá vyhnout běžné rýmě. A někdo se tomu vyhýbat dokonce nechce.
Ale nebyla by naše náplň života lahodnější, kdybychom se probudili do zcela jiného dne, než obyčejného? Co tak naučit se střílet z pistole? - Pak sejmeš hodně zombíků. Nebo si ochočit Křiklouna (létající tvor s rozpětím 14 metrů s nožem na bradě) a mít přítele na celý život? Co takhle si udělat procházku starou skříní? - Možná objevíš něco neobjeveného. Anebo si prostě jen udělat výlet do našeho vědomí a podvědomí, třeba nám sny chtějí něco říct. Přemýšlejme někdy i srdcem a nestyďme se za naše tužby, i když se zdají být nedotknutelné. Vše je jen na nás.
Od příštího roku očekávám, že nakrmíme své duše neuvěřitelným dobrodružstvím, i když se třeba bude odehrávat jen v naší hlavě.
Je nutné se na chvíli odpoutat od našeho světa, jinak zešílíme. Neobávej se stárnutí těla, ale duše!
Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul. Ringing of an alarm clock! Half asleep I turn off the most annoying sound I know. Routine. I open my eyes to face another ordinary day and I ask myself: “Wouldn’t it be nice to live through something more adventurous? Something more dangerous than to stumble over one’s own feet in the morning?” Yes, we all get a bit bored from time to time. We cannot avoid that, just as we cannot avoid catching a cold. And there are people who even do not want to avoid that.
But would not our lives be filled with more delicious contents if we woke up to face a completely different day instead of an ordinary one? What about learning how to use a gun? – Like that you can knock out a lot of zombies. Or what about taming a Vociferator (a flying creature with 14 meters wingspan and a blade on its chin) and getting a friend for life? Or how about walking through an old cupboard? – Maybe you will find something that has not been discovered so far. Or we can simply take a trip into our consciousness and subconscious mind – maybe our dreams have something to tell. When thinking we should sometimes also use our heart and we should not be ashamed of our desires even if they seem to be unattainable. Everything depends only on us. I expect that in the upcoming year, we will feed our souls with incredible adventures, even though they might take place only in our minds. It is necessary to learn how to temporarily shut our mind to this world, otherwise we would go crazy. Do not worry about body ageing, worry about the ageing of your soul!
Jazykové vzdělávání v Brně. PELICAN nabízí zvýšení profesní kvalifikace s kurzem Projektový manažer.
The multilingual magazine PELICAN is a unique educational project of PELIKAN School of Languages.
The magazine is the result of the students’ work. Each class writes an article on a selected topic in Czech and a foreign language, so all articles in the magazine are bilingual. Besides students’ articles, contributions from European experts on education and teachers are published too.
The magazine is designed to be used as a tool of language learning and contains articles in English, German, Spanish, French and Russian.
3,000 copies of the magazine are distributed free to local schools, universities, public places and our partners’ institutions across Europe. It is also available online on pelicanmag.wordpress.com.
The video was made in order to promote the magazine and to show the process of creating the magazine.
Originally posted on POOLS - 3
PSH - ORION - LA4 -ORIKOULE - VLADIMIR 518 - JAMES COLE - TUTTI FRUTTI a DJ MIKE TRAFIK Tahle sestava vám 26. prosince 2013 nadělí na brněnské Flédě to, co Ježíšek nezvládl! V návaznosti na rozhovor našich studentů s Mikem Trafikem, který si budete moci přečíst v letošním čísle časopisu PELICAN, Vám přinášíme soutěž o volné vstupy na tenhle povánoční hip hopový masakr na Flédě. Stačí splnit jednoduchý úkol: Do komentu pod tento článek vložte, krátkou rýmovačku s vánoční tématikou a váš email. 20. prosince vybereme 5 nejlepších komentů, těm darujeme Big BOSS CD a volné vstupy na povánoční hip hop masakr na Flédě.
Jednou v našem životě nastane okamžik, který nás změní, a my se na svět začneme dívat z jiného úhlu pohledu. Stala se mi nehoda, kdy jsem byla na pokraji smrti. Dostávala jsem se do bezvědomí, a hlasy mých blízkých začali slábnout, až nakonec utichly úplně. Stála jsem na tmavé vlhké silnici. A viděla rozbité auto, sanitku a na zemi ležící manželský pár. Když jsem se konečně vzpamatovala, pochopila jsem, že ti lidé na zemi jsou moji rodiče. Vraceli se z dovolené, kterou si tak dlouho plánovali. Vše začalo dávat smysl. Ne! Já nejsem v nebi ani v pekle. Ocitla jsem se v budoucnosti, kde moji rodiče mají umřít. Zavřela jsem oči a chtěla jsem utéct pryč, ale místo toho jsem stála v nemocnici, vedle moji sestry, která plakala a chtěla zpět rodiče a svoji malou sestřičku. Byla jsem bezmocná. Měla jsem jen touhu znovu žít a probudit se z toho zlého snu. V tom okamžiku jsem otevřela oči. Ležela jsem v nemocničním pokoji a doufala jsem, že to byl jen zlý sen ... a nebo ne? Proto se ptám. Chtěli byste vědět, co se stane v roce 2014? Možná ano. Možná ne. Jisté je, že života bychom si měli vážit.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
At some point in our life there comes a moment that changes us and after that we start to perceive the world differently. I had an accident in which I came close to death. I was becoming unconscious and the voices of my immediate family were growing weaker and weaker and in the end they faded away completely. I was standing on a dark wet road. And I saw a destroyed car, an ambulance and a married couple lying on the ground. When I finally gathered my wits I realized that those people on the ground were my parents. They were returning from vacation they had planned for so long. Everything started to make sense. No! I was not in heaven, nor in hell. I was in the future where my parents were about to die. I closed my eyes and wanted to run away, but instead I was standing in a hospital next to my sister, who was crying and wanting her parents and little sister to come back. I was helpless. My only desired was to become alive again and to wake up from this nightmare. At that very moment I opened my eyes. I was in a hospital room a hoped that all that was just a bad dream…or was it not? And therefore I ask: Would you like to know what will happen in 2014? Maybe yes. Maybe no. It is however certain that we should value life.
Zajímavou událostí v novém roce bude pro mnohé narození prvního občánka. Spousta z nás bude řešit otázky životních rozhodnutí, ať už je to rozchod, rozvod nebo uzavření manželství. Nebudou chybět nové lásky, hezké budou určitě ty ztracené a znovu nalezené. Nemine nás zklamání a ztráta blízké osoby. I v roce 2014 tu bude zdraví a nemoc, bohatství a chudoba, nový život a smrt. Budeme se radovat z mnoha věcí a nebude nás těšit prohra. Navštívíme kartářky, přečteme horoskopy, ale nikdy nebudeme přesně vedet, kdy to přijde. Každý svého osudu strůjcem a je na každém z nás, jak mu půjdeme vstříc. Jisté je, že ať už bude ekonomická krize, která nás zasáhne, ať už bude válka, škola tu bude pořád. Lidé budou chytřejší, protože věda a technika jdou kupředu. Třeba nám další rok nachystá o něco více překážek, které musíme zvládnout.
Ale, co je důležité? Měli bychom se umět těšit z každého dne. Když se nám nepovede něco tak, jak bychom chtěli, je důležité nepadnou na kolena, ale říct si, že zítra bude lépe.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
In the upcoming year, many people will be interested in the news about the first new born citizen. Many of us will have to face various life decisions, such as a break up, divorce or marriage. There will be new loves and also the ones that were lost and found anew. We will not be spared disappointments or losses of people who are close to us. Health and illness, wealth and poverty, new life and death will all be present in 2014 too. We will rejoice at many things and we will not be pleased by failures. We will go to clairvoyants and read horoscopes and yet we will never know exactly, when the moment arrives. Everyone is the creator of one’s destiny and it is up to each one of us how we are going to approach it. However, one thing is certain. May we be struck by economic crisis or by war, there will always be school. People will be smarter because science and technology are advancing. It is possible that in the upcoming year there may be more obstacles we have to overcome.
What is important, though? We should be able to relish every day. When something does not turn out the way we would have liked it to, it is important not to drop down to one’s knees, but to tell ourselves that tomorrow will be brighter.
Právě odbila 12. hodina a všichni slaví Silvestr. Sedím doma a koukám na trapný silvestrovský estrády. Na svým proseděným gauči držím sklinku s whisky a užírám se v samotě. Už sem se nikam nešel bavit přes rok. Od tý doby co mě vykopli z práce a žena utekla. Krysa jedna . Měl bych vstát a zavolat aspoň mámě. Kašlu na to, stejně o to nestojí.
Zrcadlo vůbec nepřináší pěknej pohled. Jsem odpornej. Zarostlej, chlupatej a tlustej. C o se vůbec stalo s mým životem. Na stole ještě leží nedopitá flaška whisky a rozsypaný brambůrky od včera. Smrad a špína se linou po celým bytě a špinavý nádobí leží už úplně všude.
Nikam dneska nejdu. Naliju si další sklinku a vyhrabu z hromady špinavýho oblečení to nejčistší. Jak to tak vypadá, je triko úplně ze spodu a kalhoty s flekama od oleje. Musím jít aspoň koupit nějaký jídlo. Nikdo mi nevolal. Nedivím se. Nikomu už nestojím za to. Možná už to nemá cenu, možná že můj život už nemusím dotáhnout do konce. Jo dneska to udělám. Skončím. Nashle ty všivej živote… ,,Lásko vstávej, vstávej!″ ,,Co, co?″ Celej vyděšenej koukám na manželku. ,,Zase si s sebou hrozně házel.″ Rozhlídnu se kolem sebe, jdu do koupelny a nemůžu se ze sna dostat. To jsem měl být já? Na ten zítřejší kšeft kašlu.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
The clock has just struck midnight and everybody is celebrating New Year’s Eve. I’m sitting at home and watching stupid New Year’s Eve TV shows. Seated on my sofa worn out by sitting, glass of whiskey in my hand, I am consumed by loneliness. I haven’t gone out for over a year. Ever since they booted me out of work and my wife ran away. That rat! I should get up and at least call my mum. But I don’t give a damn, she isn’t interested anyway.
The image in the mirror is not nice at all. I’m disgusting - hairy, unkempt, fat. What has actually happened to me? The half empty whiskey bottle and spilled chips from yesterday are still on the table. Stink and filth fill up the flat and dirty dishes are absolutely everywhere.
I’m not going anywhere today. Instead, I will pour myself another glass and dig in the pile of dirty clothes to find the cleanest one. I will go for the T-Shirt at the very bottom and for the pair of pants with oil stains. I have to go to get some food at least. Nobody called me. That’s not surprising, though. Nobody gives a damn about me anymore. Maybe it’s not worth it any longer, maybe I don’t have to follow through with my life. Yep, I will do it today. I will finish it. Bye, you lousy life… “Wake up, sweetheart! Wake up!” “What? What do you mean?” I am staring at my wife in horror. “You were thrashing around terribly again.” I look around and walk to the bathroom but I can’t wake up from that dream. Was that supposed to be me? Bugger that deal tomorrow!
Are you a language teacher interested in using the modern technology as a tool of language learning? Does lack of support and knowledge prevent you from meaningful use of ICT in class? Do you know what CLIL and CALL stand for? Are you familiar with „Task-based learning“?
Nowadays, there is a large number of teachers who want to use innovative methods. However, they lack information and effective tools which would help them to implement ICT and the digital video. The POOLS project addressed these needs by creating materials and tools for Computer Assisted Language Learning method.
POOLS-3 is a Transfer of innovation project based on the original POOLS project funded with support from the European Commission. It will adapt and translate the POOLS guides and manuals, produce digital video material for use of ICT in language learning in three new languages. It will also run teacher training courses on innovative…
Originally posted on POOLS - 3
Zástupci Jazykové školy Pelikán se vydali na pravidelný meeting Youth In Action, který se konal v oblasti Galicia ve Španělsku. Hlavním cílem těchto setkání je porovnávání názorů mladých lidí z různých koutů Evropy na předem danou problematiku.
Tématem našeho setkání se staly volby do Evropského parlamentu. Bylo nám umožněno diskutovat na téma voleb do evropského parlamentu a možností budoucího vývoje EU, nejen s našimi vrstevníky z Itálie, Maďarska, Rumunska, Malty, Kypru a Španělska, ale také s místními politiky.
Po zdlouhavém příletu do Španělského města Santiago de Compostela, jsme se seznámili s naším hostitelem Fernandem a jeho pomocníkem s minimální zásobou anglických slovíček, která čítala slova jako „mňam mňam“ a „bla bla“. My jsme se naopak naučili španělská slovíčka, např. chico (kluk) a chica (dívka). Mimo debatování nad evropskými problémy, jsme navštívili města La Baňa a A Coruῆa, kde jsme též pracovali, nakupovali a hodovali. Vrcholem našeho pobytu byla mezinárodní večeře. Na tuto večeři si měl každý ze zástupců daného státu přivést typické jídlo a pití pro svou zemi, aby jím mohl pohostit zahraniční přátele.
Překvapilo nás, že pro Česko, Maďarsko a Kypr je typická stejná potravina, a to domácí pálenka. Ta nečekaně zmizela ze stolů jako první.
Po těchto „odpočinkových“ pěti dnech nás čekalo vystřízlivění v podobě dlouhého letu a mrazivého počasí v ČR.
Stav, který sám o sobě má příchuť nevýraznou, fádní a tuctovou, avšak ve spojení s osobností … nezdá se při rozprostření na jazyku poněkud nahořklý, nasládlý, či kyselý? Někdy šimrají kořeněné novosti v nose. Nasaješ, okusíš a vychutnáš si nasládlý dojezd výzvy na špičce jazyku? Nebo změnu necháš protéci přes boky až na úplný kořen, kde kyselost přechází v hořkost?
Osobních preferencí je nespočet. Někdo má rád tonic, někdo čokoládu, já chilli. Ale jak nás do života připravovaly školní jídelny, koprovce se nevyhneme. Budeme tedy zkoušet triky před svým vlastním vědomím a zacpeme si nos? Budeme myslet na hambáč? Nebo si oběd odhlásíme? Já osobně jsem se naučila jíst kapustu.
Potíž a klad jsou v tom, že v podstatě žijeme jednu velkou změnu. Někdo ji nazývá bojem, někdo hrou, pár exemplářů dokonce jsoucnem. Dokud budeme dýchat, nebo jinak projevovat život, budou novinky neúnavně přicházet. Očekávám tedy nepřetržitý příval nových a neočekávaných chutí, konkrétností netřeba. A mé budoucí Já mi v rámci férovosti nechce pošeptat, do čeho se zakousnu s chutí a co odhodím ostatním na talíř. Ze zkušeností však mohu akorát popřát: „Dobrou chuť“.
Soutěžní článek o druhou polovinu školného v Jazykové škole PELIKÁN.
CHILLI BY ANUS A state which is in itself of undistinguished, plain and ordinary flavor, but in combination with personality…do you not find it a bit bitter, sweetish or slightly sour once you spread it across your tongue? Seasoned novelties sometimes tickle in your nose. Do you take in the smell and taste the sweetish aftertaste of this challenge at the tip of your tongue? Or do you let the change spill over the sides of your tongue all the way to its root, where the sour taste changes into bitter?
Personal preferences are countless. One likes tonic, other one chocolate, I like chili. But as we were taught in school cafeterias, you cannot avoid the dill sauce. So are we going to try to trick our own consciousness and to hold our noses? Are we going to imagine a hamburger? Or do we opt for cancelling the lunch? Personally, I have learned how to eat Brussels sprout. We basically live one big change, which is both trouble and virtue. Somebody calls this change a fight, somebody a game and few people even call it being. As long as we breathe and show other life functions novelties will tirelessly keep coming. I am therefore awaiting an endless inpouring of unexpected tastes – no need for particularities. And my future self, under the terms of fairness, does not want to tell me what I will savor and what I will throw into someone else’s plate. From my experience, however, I can only wish you: “Bon appétit!”
Potato pancakes je českotřebovská pop-rocková kapela, kterou jsme založili s partou kamarádu ze střední školy. Baví nás hrát písně jiných interpretů, ale i skládat vlastní hudbu. Hrajeme už asi rok a půl a doufáme, že nám to ještě pár let vydrží. Za sebou máme teprve pár živých koncertu a máme pár vlastních písniček. Rozhodli jsme se zapojit do projektu PopuLLar, protože si myslíme, že je to krok správnou cestou – hudba a cizí jazyky k sobě totiž mají velmi blízko. Pro účely projektu jsme složili písničku Pieces of Life. Naším cílem bylo vytvořit chytlavou písničku, která by se líbila všem lidem bez rozdílu věku. Snad si ji užijete minimálně tak, jako jsme si my užili její nahrávání.
Potato Pancakes is a pop-rock band from Česká Třebová which was started up by several secondary school friends. We enjoy playing borrowed songs as well as composing our own. We have been together for one and half year and believe in staying alive for next few ones. We have performed several concerts and had some own songs. We decided to join the PopuLLar project because we consider it the right way to follow – music and foreign languages are very closely related. We composed one song for the project purposes – Pieces of Life. Our aim was to develop a catchy song focused on no age target group. We hope you will enjoy that at least at the same level like we enjoyed the recording.
Potato Pancakes
V životě školníka v JŠ PELIKÁN přichází co 3 měsíce chvíle, kdy musí zanechat bezostyšného poflakování a vydat se na plně hrazenou služební cestu. Tu do Švýcarska, tu do Amsterdamu.
Plně hrazenou znamená, že od čeho máš účtenku, máš zdarma.
Tož zanechal jsem předstírání práce a odjel s projektovým manažerem Honzou Špatenkou (ten, co tam jede pracovat) a mnou (ten co tam jede fe….flákat) do AMSTERDAMU!! Věz, že školník těžký život má!!
Cesta měla započít odjezdem ve 2:45 ráno autobusem na letiště do Vídně. Ve 2:58 nám ovšem bylo sděleno, že autobus nepřijede, protože… něco… Nejdříve jsme probudili telefonicky všechny naše „ochotné“ spolupracovníky s prosbou o pomoc a potom odjeli do Vídně taxíkem. Vídeňské letiště mám rád. Může se tam uvnitř kouřit v malých prosklených budkách s ventilací. Začátek výletu byl klasicky nudný - let, kafe, taxik, check in v hotelu, vybalování, sprcha…a LET´S GO OUT! Vylezli jsme z hotelu, vybrali si jeden směr a tím se vydali. Po 5ti míjených coffících jsem se konečně rozhodl, že ten 6tý se mi už líbí. Byl totiž na náměstí, na kterém se pořád něco dělo.
Inu sedíme si tak s Honzou… a pak si „přisedla“ vdova.
A tak jsme tam tak seděli s vdovou a pozorovali náměstí: skupinky turistů se vším se fotící, strangers proudící, černochy kokain prodávající…a celkově tu holandskou kulturu.
Po příchodu na hotel, jsme na sebe hodili ty nejlepší hadry a vydali se na sraz s partnery projektu do jednoho baru. Z našich firemních večírků víme, že když paří mocní, paří se s nimi až do konce. Tuto aktivitu jsme tedy zvládli s přehledem. Na začátku akce byli přítomni tito střízliví lidé: Nizozemec, 3 Řekyně, Ital a my dva za Czechoslovakia. Řekyně to vzdaly jako první. Došli jim peníze. Ital byl zvyklý, ale i tak padl asi ve tři ráno. Zbýval Nizozemec. Měl v sobě tak 18 piv a furt jel. Následovala rychlá domluva s Honzou a schválení plánu B. Plán B spočíval v tom, že ho na střídačku pozveme na panáka. Dostali jsme ho tam, kam jsme potřebovali. Do postele. Vítězství jsme v 4:15 korunovali v jednom nonstop coffee shopu. Druhý den jsme započali v 9 ráno, kdy jsme se i přes značné potíže vydali navštívit elitní školy pro děti s vysokým IQ. Popsal bych je asi takto: Velké budovy, které mají stěny ze skla, rámy ze železa a na střeše trávník. Vnitřní stěny jsou plné obřích oken. Všude se prochází 12-16 leté děti s notebooky a tablety. V jedné třídě rozebírají jak doktoři, celou umělohmotnou kostru s odnímatelnými orgány. Všichni si vyměňují orgány, prohlíží si je a zároveň vyplňují online test. Átrium budovy je uděláno jako malé divadlo. Sedí tam 20 studentů a jeden k nim promlouvá, pak se vystřídají. 14 letá studentka nás perfektní angličtinou upozorňuje, že zrovna trénují Leadership. Ředitelna je uprostřed budovy je ze všech stran skleněná. Všude kolem nás v obřích polštářích polehávají či sedí studenti s notebooky. Místního školníka jsem bohužel nepotkal.
Jelikož jsem byl upozorněn, že blogový článek nemůže přesáhnout formát A4, bohužel se s Vámi již nemohu podělit o ty další dny plné Redlight District, šlapek, coffee shopů, cizinek a černochů cpoucí mi na každém rohu kokain (bohužel bez účtenky).
S přáním nechybějícího toaletního papíru… Váš školník.
