Medard | Jazyková škola Pelican

Author: Medard

So I am three years old now. How time flies!

Every year I try to be a little better, more interesting and informative. Especially for you, for my readers. And, as every year, I am bringing you articles in world languages accompanied by beautiful photographs. This year, however, is a bit exceptional.

For the first time in three years there is a single topic: So let’s start from the beginning! I am very proud of this topic, but nothing like as proud as of our students’ work.

They have done a great job this year and filled me with a lot of interesting articles. It is thanks to them that while reading the articles you can travel in time, meet a Japanese Sushimaster or put yourself in place of somebody who decides to study Russian nowadays. What’s more, in addition to the interesting topics the students also present you with their teachers’ profiles. You will learn our students’ first impressions of their teacher, what was the first word they had acquired or why they think their teacher wants to do their job.

pelican_magazine_spring-2012_cover_new_ (1)

Apart from the articles which were written by our students you will find texts written by my friends. Does it surprise you? Even a scrap of paper as I am can have friends. And not only in my hometown, in Brno, but all over Europe. In their articles, my friends will take you to Ethiopia, Sevilla and even an absinth bar if you have the guts.

As every year I am also bringing you the VIP interview in which we have put a few questions to a bassist for a Brno-based rock band as well as a report on European projects to which we devote a lot of our energy and time.

You can read all of the articles in Czech as well as another foreign language and I hope that you find them interesting and amusing and that they inspire you to study a new foreign language.

Stále častějším jevem ve společnosti se stává rodina, ve které se mluví více než jedním jazykem. Jak se vyvíjí dítě v rodině, kde mezi sebou matka Češka a otec Francouz komunikují anglicky? Vzniká dítěti v hlavě více jazyčný guláš, nebo si dokáže slovíčka, výrazy a fráze ve své malé hlavičce dokonale uspořádat? A jak dosáhnout toho, aby z našeho dítěte, které vychováváme v několika jazycích, vyrostl malý jazykový génius? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi nově vzniklý evropský projekt Multilingual families.

Evropští odborníci na jazykové vzdělávání v současné době pracují na vývoji materiálů, které by měli poskytnout rodičům odpovědi na nejčastější otázky související s vícejazyčnou výchovou dětí. K rodičům by se měli tak v brzké době informace směřující k motivování dětí k používání rodinného jazyka a to v podobě on-line průvodce. Pokud Vás zajímají novinky týkající se projektu Multilingual families sledujte facebookové stránky projektu a náš blog. Veškeré novinky, týkající se vícejazyčného vzdělávání vašich dětí naleznete na facebookových stránkách projektu a našem blogu.

And how many languages does your child speak? Families with more than one language are becoming increasingly common in the society these days. How is the child’s development affected in a family where a Czech mother speaks English with her French husband? Doesn’t the child get confused with so many languages? Does it have the capacity to learn the languages fully? What can we do so that our child, raised in multilingual environment, will grow into a master of languages? You don’t have to spend hours looking for the answers to these questions anymore. European experts on language education are currently developing materials that should provide parents with the information related to multilingual education of their children. Parents will be able to turn to a reliable source of information on how to motivate their children to use the family language in the not-too-distant future. If you are interested in the news about the Multilingual Families project, follow the Facebook page of the project and our blog. There you will find plenty of information on multilingual education of your children.

Před pár dny mi na facebooku došla žádost od přátelství. Jméno Tereza Laura a profilová fotografie dvou malých holčiček ve mě okamžitě vzbudila dojem, že se nějaká zapomenutá kamarádka z dětství, chce jen pochlubit svými ratolestmi a podělit se se světem o své rodičovské radosti. Víceméně ze zvědavosti jsem si rozklikla její profil. Z obrazovky na mne vyskočila žádost o pomoc se stavbou bazénu pro dvě malé holčičky. Napsala jsem proto svojí kamarádce do chatu zprávu. „ Hele, to je jako zase co za akci s těma malýma holkama a bazénem?“ Odpověď mě samozřejmě úsměv na tváři nevykouzlila: Je to takový smutný příběh. Diagnóza obou zní hypotonický syndrom a psychomotorická retardace. Dětem, které trpí těmito potížemi, se někdy říká „hadrové panenky“. Nemají vyvinuté svaly a nemluví. Tím pádem jen leží a jsou odkázané 24 hodin na stálou péči.

Pokračovala smutným příběhem o rodině, které se před sedmi lety narodila nemocná holčička s výše zmíněnou diagnózou. Po pěti letech neustálé péče a starostí se její rodiče rozhodli pořídit si druhé dítě. Lékaři jejich rozhodnutí schvalovali. Pro malou Terezku bude zdravý sourozenec motivací v rehabilitacích a rodičům přinese vedle starostí i radost.

Bohužel, neštěstí chodí po lidech a i přes to, že rodiče postoupili veškeré možné lékařské testy, se u druhorozené dcerky během vývoje projevila stejná diagnóza. Ani po několika letech trápení, každodenních rehabilitacích a usilovné práce to rodiče nevzdávají. Jejich přátelé by jim rádi usnadnili život a chtějí postavit holčičkám na zahradě bazén, ve kterém se budou moci rehabilitovat a užít si taky trochu radosti z pohybu bez každodenního omezení. Do akce se zapojili lidé z okolí, založili facebookovou stránku, požádali o pomoc rádio Impuls a také náš blog. Pokud byste rádi pomohli se stavbou bazénu pro tyto holčičky, přispějte prosím na transparentní účet 2500404959/2010.

As we have indicated in previous articles, PopuLLar, the ambitious project, goes into world. Every high school in the Czech Republic can currently participate in the project. You only have to contact the Czech project partner language school PELICAN which is organizing free workshops for secondary school teachers where they can get more about the project.

The first workshop has already taken place. The participants learned all about how to participate PopuLLar. They familiarized themselves with choosing an appropriate song and how to proceed with creating new lyrics. We showed them how to edit recorded audio and video recording and where to upload.

We got very positive feedback related to the workshop and hope that new video clips made by Czech students will be added soon at popullar.wikispaces.com. Many videos made in Europe will be uploaded on the project Wiki page during this year. Each school will have to not even record their own clip but also choose their partner school to rework its outcomes and translate into native language. If you would also like to take part in the project, just contact us via email: spatenka@skolapelikan.cz. Happy to help!

První workshop PopuLLar pro učitele středních škol. Jak jsme již předeslali v předchozích článcích, ambiciózní projekt PopuLLar má za sebou pilotní fázi a jde do světa. V současné době má nyní každá střední škola v České republice šanci zapojit se do projektu. Stačí kontaktovat českého partnera projektu Jazykovou školu PELIKÁN, která v současné době organizuje zdarma workshopy pro učitele středních škol, kde se mohou o projektu dozvědět více.

První workshop již proběhl. Jeho účastníci se dozvěděli veškeré informace o tom, jak se mohou projektu zúčastnit. Byli obeznámeni s tím, jakým způsobem společně se studenty vybrat vhodnou písničku a jak postupovat při tvorbě nového textu. Ukázali jsme jim jak sestříhat a upravit natočený audio a video záznam a kam ho uploadovat.

Workshop se setkal s velmi kladnými reakcemi a my doufáme, že do sbírky videoklipů na popullar.wikispaces.com přibydou již brzy nové videoklipy od českých škol. V rámci projektu bude během tohoto roku vznikat po celé Evropě množství videoklipů, které budou nahrány na projektovou stránku wikispaces. Každá škola bude mít za úkol nejen nahrát svoje vlastní video, ale zároveň si vybrat partnera, jehož tvorbu převede do svého rodného jazyka. Pokud by se i vaše škola chtěla účastnit projektu, stačí nás kontaktovat na emailu spatenka@skolapelikan.cz. Rádi vám se zapojením se pomůžeme.

O tomto víkendu se již po osmé konal v brněnském Buran Teatru trh s nezávislou módou Factory Fashion Market. Prodejní trh mladých návrhářů a designerů již tradičně spestřovaly módní přehlídky a skvělá atmosféra. Přinášíme vám skromný fotoreport z brněnského tržiště a zároveň pozvánku do pražských Holešovic, kde se 12. a 13. dubna sejde více než 140 návrhářů a designérů. Máme se tedy všichni na co těšit!

The independent fashion market Factory Fashion Market was held for the eighth time at the Buran Theatre in Brno this weekend. Young designers’ sales market was accompanied by fashions shows and lively atmosphere. We are bringing you a photo report from the Brno marketplace and also an invitation to Holešovice in Prague, where on April 12 and 13 more than 140 designers will be meeting again. As you can see, there is a lot to look forward to!

www.novetrhy.cz/trhy/factory-fashion-market

Očistec je podle církevní tradice fáze, v níž se lidská duše osvobozuje od svých pozemských hříchů a zapomíná na veškeré tělesné slasti, aby mohla vstoupit do věčného ráje. I přes utrpení a trápení, která jsou s tímto stavem spojená, dochází nakonec k naprostému a zaslouženému osvobození. Tento metafyzický stav pojímá naše nová hudební komedie Očistec zcela reálně.

Tříčlenná skupina svobodomyslných rockerů se jistou shodou okolností ocitne v jakémsi podivném v klášteře, kde jsou najednou nuceni vzdát se všeho pozemského, co dosud považovali za jediný a opravdový smysl svých životů. Deny, Jerry a Bas jsou na toto zvláštní místo uneseni třemi okouzlujícími dívkami, které se je spolu s ostatními členy řádu snaží prostřednictvím přímé konfrontace přesvědčit, že podstatou lidského bytí má být jakési vyšší poslání. V čele s matkou Marií dovolují mniši a mnišky nahlédnout třem „výtržníkům“ do životů těch, kteří svou touhu po tělesnosti, mamonu, či obžerství přehnali a sami za to potom tvrdě zaplatili. V příběhu se tedy setkáme jak s hraběnkou Báthory, tak s Maháradžou z Dáhrí či Pepíkem Stalinem a Dolfíkem Hitlerem. Nic ovšem není tak jednoznačné, jak na první pohled vypadá. Ukáže se, že matka Marie má se svými ovečkami poněkud pragmatičtější plány, než se na venek jeví.

Kdo dojde ke skutečnému očištění. Budou to oni tři vagabundové, nebo nadpozemská bytost Anděla, která dosud nepoznala jiný než klášterní svět?

Tak trochu jiné představení Městského divadla Brno se v této sezóně bude hrát naposledy 16., 17. a 18. dubna a vidět ho stojí určitě za to!

Purgatory, according to the church tradition, the stage in which the human soul is delivered from its earthly sins and forgets all bodily pleasures in order to be able to enter the eternal paradise. Despite the suffering and misery which are associated with this condition, there is ultimately an absolute and deserved liberation. This metaphysical state is realistically conceived in our new musical comedy Purgatory.

By a series of strange coincidences, a three-member group of liberal rockers find themselves in a strange monastery, where they are suddenly forced to give up everything earthly, the only true meaning of their lives. Deny, Jerry and Bas are kidnapped to this strange place by three charming girls, who along with other members of the order try to convince them that there must be more to life than this. Headed by Mother Mary, the three "troublemakers" are allowed to look into the lives of those who had to pay the highest price for their carnal desires, greed and gluttony. In the story we meet the Countess Bathory, the Maharaja of Dahra, Uncle Joe Stalin or Dolphi Hitler. However, nothing is as clear as it looks at first glance. It turns out that Mother Mary's actual plans are different from what they appear to be.

Who will be eventally purified? Will it be the three troublemakers or otherworldly creature of Angel, who has never seen the world outside the walls of the monastery?

This extraordinary Brno City Theatre performance will be given for the last time in this season on April 16, 17 and 18 and it is definitely worth seeing!

V listopadu minulého roku jsme se zúčastnili mezinárodního výměnného pobytu v rámci programu Mládež v akci s názvem Promoting Good Practises in Democracy. Dva studenti pomaturitního studia španělštiny a jejich lektorka, se do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Jak jste se dostali do programu Mládež v akci?

Zita: Do programu jsem se dostala přes naši jazykovou školu. Lektorka se nás zeptala, kdo by se chtěl zúčastnit výměny ve Španělsku a já měla to štěstí, že mě vybrali. Byla jsem nadšená! Josef: Tak do programu Mládež v akci jsem se dozvěděl ve škole. Zájemců bylo poměrně hodně a o to jsem měl větší radost, že se poštěstilo zrovna mně. Jak probíhaly přípravy na diskuze o demokracii a jejích podobách?

Zita: Diskuze o demokracii a jejich podobách měly několik podob. Hned první den jsme v rámci seznamování diskutovali jen s účastníky programu pomocí různých her a smyšlených příběhů. Tahle diskuze se mi líbila asi nejvíc. Další dny jsme mohli diskutovat přímo se zástupci Galicijského parlamentu o demokratickém systému, který funguje ve Španělsku. Josef: Jelikož jsme měli debatovat o demokracii, tak jsme si vybrali podat zprávu o naší přímě volbě prezidenta. Informace jsem získal od kamarádů ve škole, kde se tohle téma docela dost probíralo. Nejvíc mi pomohla asi moje dlouholetá kamarádka Wikipedie a pár dalších stránek na internetu. Dát všechno do prezentovatelné formy bylo o něco těžší a to ani nemluvím o psychické přípravě na prezentaci samotnou.

Z čeho jste měli největší obavy? Zita: Nejvíc jsem se asi obávala výše zmíněné diskuze o demokracii, nedokázala jsem si představit, na jaké úrovni se bude diskutovat, a měla jsem z toho trošku strach. Nakonec ale úplně zbytečně. S ostatními jsme si skvěle padli a všechno dobře dopadlo. Josef: Největší obavy jsem měl z prezentace v mém podání. Samozřejmě že jsem se připravoval, nicméně sto lidí v místnosti je přeci jen sto lidí v místnosti. Všichni se dívají přímo na Vás a nadšeně očekávají každé Vaše slovo. Přátelské pohledy od spoluúčastníků programu potěší, ale to je tak všechno. Spíš by bylo divný, kdybych obavy neměl.

A je nějaký moment nebo místo, které vás opravdu zaujalo? Zita: Santiago je krásné město, které se dělí na dvě části – historickou a moderní. Mně se víc líbila ta historická, především pak katedrála sv. Jakuba, která je cílem Svatojakubské pouti a je tak celosvětově známá. Je na ni krásný pohled od tzv. "Stromu milenců", kde když se dva milenci potkají, tak se do 14 dnů rozejdou. Josef: V Santiagu bylo jedno místo, které se mi obzvlášť líbilo. Byl to park jménem Alameda, byl opravdu krásný, všude čisto, lidé si užívali přírody, všechno se zelenalo i vzduch byl tak nějak čistší.

Jak byste popsali atmosféru výměny, které se účastnily různé národnosti (Bulharsko, Portugalsko, Itálie, Maďarsko, atd.)? Zita: Atmosféra výměny byla naprosto bezkonkurenční! Všichni účastníci byli naprosto pohodoví a za těch pár dní tam vznikla skvělá parta. Byli jsme spolu prakticky celý den, od ranní snídaně až po každodenní večerní program, který byl v Santiagu opravdu pestrý. Na většinu účastníků mám kontakt a s některými si píšu ještě teď. Josef: Ze začátku to bylo docela zvláštní, všichni se na sebe jen tak koukali a k ničemu se neměli.Později se ale ledy prolomily a my se začali seznamovat, postupně se to zlepšovalo a nakonec jsme se docela sblížili. Cizí národnosti byli naprosto fascinující. Nejlepší byli 3 borci z Turecka. Hasan, Osman a Eren, nejprve mi přišli nějak divní, ale nakonec jsem se naučil „jazyk jejich kmene“ a skvěle jsme si rozuměli.

Jak byste ohodnotili celou výměnu? Zita: Výměna v Santiagu byla skvělá zkušenost a možnost potkat zajímavé lidi z různých koutů světa. Jsem ráda, že jsem se mohla výměny zúčastnit, pokud se naskytne další možnost tak určitě nebudu váhat. Výměnný program bych doporučila opravdu každému! Josef: Bylo to velmi vzrušující, opravdu skvělý zážitek. Nejen, že jsem viděl spoustu památek, ale taky se seznámil s cizími národnostmi a místními zvyklostmi. Určitě bych podobnou zkušenost doporučil všem, protože to stojí za to. Fakt se mi to líbilo. Jen na letišti mi zabavili půlku hygienických potřeb, ale nakonec jsme to vyřešili, A chtěl bych dodatečně poděkovat mojí profesorce, která byla skvělá a i statečná - i přes zdravotní problémy v letadle se držela skvěle a během pobytu byla neocenitelnou podporou. Bez ní bychom se ztratili už ve Vídni, nedorozuměli se s paní recepční a ani bychom neměli jídlo na zpáteční cestu!

Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia cizích jazyků.

PopuLLar aneb Pelican Active Learning System v praxi

Jazyková škola Pelikán je partnerem evropského vzdělávacího projektu PopuLLar, který si klade za cíl zapojit hudbu, jakožto primární studentskou zálibu, do výuky cizích jazyků. V souvislosti s tímto projektem, na kterém pracuje řada odborníků na vzdělávání z celé Evropy, byla třída našich španělštinářů vybrána, aby pilotovala tento projekt. Úkolem našich studentů bylo vybrat si populární písničku, vymyslet nový text ve studovaném jazyce. Naučit se novou verzi písničky, nahrát ji a natočit k ní videoklip.

Od výběru písničky až po natočení videoklipu šlo o projekt studentů Jazykové školy PELIKÁN, se kterým nám v posledních dvou fázích – natočení audio záznamu a videoklipu pomáhali také studenti Gymnázia Hády.

PopuLLar or Pelican Active Learning System in Practice

Language School Pelikan is a partner of European educational project PopuLLar that is designed to harness music, the primary social interest of secondary students, in to their language learning. The group of our students of Spanish was chosen to take part in the Piloting of the project which is prepared by a few experts on education from across Europe. Students had to choose the song and write lyrics in their target language that was recorded not long afterward.

From choosing the song to recording their video clip, it was a student project of Pelikan Language School in collaboration with Grammar School Hady that helped to finish the project in the last two phases.

www.skolapelican.com

„Přece jsem měl perfektní život.“ tiše a těžce zaznělo v místnosti.

Na kůži byl cítit jemný vánek a najednou zhasla svíčka. Všem v místnosti se zalily oči slzami. Je velmi bolestné ztratit tak skvělého člověka. Byl to pan s velkým P. Srdce jako by sevřela velká dlaň a nechtěla se otevřít. Jako by odešla část z Vás. Pan nenahraditelný. Jeho úsměv rozdávající do každého koutu i nejzazšího tmavého zákoutí a neztrácející se elán do života odešel kdoví kam. Každý den plný života, žádná minuta ani setina sekundy nepromarněná. Dá se říct, snad, dokonalý život. Plnými doušky se nadechnout a nekřičet, je těžké se ovládnout. Měl jsem ho rád a teď mi chybí, i když tu možná stále je. Umřel, už tu není.

Z tváří lidí zahalených do ponuré a slzavé nálady lze snadno přečíst jejich myšlenky. Je to podivuhodné kolik člověk pozná tváří a kolik lidí se přijde rozloučit, naposledy. Kolik lidí Vás mělo opravdu rádo. Mnoho příběhů a ještě více vzpomínek naplnilo tmavou místnost. Kéž by chtěl čas promluvit. Černé závěsy u oken přibarvují atmosféru, ale přece je občas slyšet smích. Nesmutněme, oslavme jeho život. Po tváři stéká slza.

Oči plné slz. Je to holčička. Tolik radosti, tolik štěstí. Nový život začíná od začátku.

…aneb Let´s start from beginning, shall we? Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.

Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?

Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.

V současné době trápí mnoho obyvatel Evropy problémy, které se zdají být neřešitelné. Ekonomická krize a s ní spojená vysoká nezaměstnanost vrhá mnoho lidí do deprese. Obzvlášť to platí pro rodiny s dětmi. Každý rodič si přece přeje zabezpečit svým dětem nejlepší možné podmínky pro výchovu a růst. Cílem každého rodiče by mělo být vychovat ze svých dětí vzdělané a úspěšné lidi a zároveň pracovat na svém vlastním osobním a profesním rozvoji.

Situace v Evropě klade na každého obyvatele vysoké nároky. Nikomu by nemělo stačit být „někde zaměstnaný“, nebo „jenom“ někde pracovat. Lidé by se měli neustále snažit se zlepšovat. Právě ekonomická krize by měla každého jedince motivovat k sebevzdělávání a vzdělávání svých dětí.

Vysoká nezaměstnanost, která má dopad především na rodiny s dětmi zdůvodňuje vznik projektu Web2learn. Koordinátorem projektu je organizace PAEPSM z Řecka a podílí se na něm další organizace z Turecka, Itálie, Švýcarska, Holandska a České republiky. Partneři projektu hodlají zaplnit existující mezery v informovanosti rodičů, ale i široké veřejnosti o možnosti využití web 2.0 nástrojů dostupných na internetu, k sebevzdělávání, osobnímu i profesnímu růstu a vzdělávání svých dětí. Hlavním cílem projektu je zvýšit všeobecné povědomí o nástrojích web 2.0 a o jejich potenciálním přínosu ve vzdělávání.

Výstupem ambiciózního projektu bude vícejazyčná vzdělávací platforma, určená primárně pro rodiče, která jim umožní sdílet vědomosti a zkušeností s lidmi z celé Evropy. Partneři projektu mají za sebou první úspěšné setkání, které proběhlo v říjnu v Aténách. Perfektní organizace a tvůrčí atmosféra charakterizují práci projektového týmu. Došlo k dohodě ohledně oficiální podoby prezentace projektu a komunikační platformy a proběhla živá a plodná diskuse o web 2.0 nástrojích, které tvoří páteř projektu. Do příštího setkání, které proběhne v únoru v Itálii, připraví partneři soubor nástrojů, z nichž vyberou nejlepší, a ty budou obsaženy v praktickém průvodci projektem.

Nashledanou v Itálii!

Pokud Vás projekt Web2Learn zaujal a rádi byste se jej zúčatnili sledujte stánky projektu, facebook nebo twitter.

Českým partnerem projektu je Jazyková škola PELIKÁN.

WHAT IS WEB2LEARN? A lot of Europeans are going through a rough patch these days and the improvement of the situation seems to be far away. High unemployment stemming from the economic crisis is the cause of increasing feeling of frustration in the society. This is particularly true in the case of families with children. Every parent’s sole concern is to ensure the best conceivable conditions for upbringing and development of their children. Parent’s main aim should be to make sure that their children grow into educated and successful people as well as work on their personal and professional development.

The current situation in Europe makes a lot of demands on everyone. Nobody should content themselves with „having at least a kind of a job“ or „not being unemployed“. People should continually try their best to develop their skills and knowledge. In fact it’s the economic crisis that should motivate everybody to learn.

High unemployment which affects mainly families with children justifies the existence of the Web2Learn project. It is coordinated by the PAEPSM organization from Athens, Greece. Other organizations that are involved in the project come from Turkey, Italy, Switzerland, the Netherlands and the Czech Republic. The partners of the project aim to fill adults in on the ways of using Web 2.0 on-line tools for personal and professional development purposes and to create better learning experiences for children. It is also expected that the project will raise awareness on the benefits implied from using Web 2.0 tools.

The outcome of this ambitious project will be a multilingual e-learning environment specifically aimed at parents. This learning community will enable parents across Europe, especially unemployed ones, to exchange ideas and experiences. The partners of the project first got together in Athens in October. Excellent organization and creative atmosphere best describe the work of the project team. The partners finalized the details in terms of the form of the project logo and the communication platform. The main point of the agenda was discussion about the Web 2.0 tools which are the backbone of the project. The next meeting will be held in in Italy in February 2013. The partners will prepare a collection of tools, the best of which will be included in the practical guide to the project.

See you in Italy!

Should you be interested in the project and would like to learn more about it, follow us on the website, Facebook and Twitter.

The Czech Republic is represented in the project by the PELIKAN Language School.

This project has been funded with support from theEuropeanCommission. Responsibility for the content of this publication (communication) reflects the views only of the author, and the Commission is not responsible for any use of the information contained therein.

Celá Česká republika nyní žije prezidentskými volbami. Chápete, je to něco jako Nagano - poprvé, to lidi ještě trochu zajímá. Nagano pro nás mělo šťastný konec, výsledky prezidentské volby už zřejmě všichni tak jednotně oslavovat nebudeme. Potřebný počet podpisů ke kandidatuře na prezidenta odevzdalo jedenáct lidí. Deset z nich můžeme vzájemně spárovat tak, aby si víceméně konkurovali svými názory či postoji. Jedenáctý „Černý Petr“ je pan Miloš Zeman. Bohužel, v této hře, zdá se, je Černý Petr vítězem. Zemanovi nekonkuruje nikdo se stejným politickým názorem. Díky tomuto se stává velmi silným kandidátem na prezidentské křeslo.

Československý prezident Miloš Zeman při své první oficiální návštěvě Bílého Domu opil Baracka Obamu národním bylinným likérem. Skandál odnesl především kostýmek Barackovi manželky Mischell.

93% amerických studentů si myslí, že je Česká republika nový stát, vzniklý oddělením jedné ze 47 prefektur Japonska. Prezident Tomio Okamura se směje.

Prezidentka Jana Bobošíková odmítla využít právo udělit prezidentskou amnestii. Namísto toho projevila zájem veřejně popravit několik vězňů. Tento návrh byl však senátem zamítnut.

Tímto bych chtěla apelovat především na mladé lidi, kteří volby většinou bojkotují.

BĚŽTE VOLIT!!

Prezident státu reprezentuje nás všechny před celým světem. Reprezentuje nás nejen svým vzhledem, ale také svou inteligencí a samozřejmě i znalostí cizího jazyka. Jestli nechceme, aby za nás ve světě vystupovali nevzdělaní zlatokopové, cizinci nebo důchodci s vadou řeči, pojďme volit a dejme světu najevo, že jsme středem Evropy, že u nás vládne demokracie a že u nás může být prezidentem i potetovaný umělec!

zdroj_facebook-com_vladimir_franz_prezidentem-623x623

Why you should vote Vadimir Franz

The whole of the Czech Republic is currently excited about the forthcoming presidential election. In a way, it's similar to Nagano – it's the first time so people show some interest in it. In Nagano it all worked out for the best in the end. However, the presidential election results will probably not be welcomed so unanimously. Eleven people are entitled to try for the presidency, ten of whom we can put in pairs according to their opposing standpoints and opinions. And then, there's Milos Zeman, a bit of a dark horse, who is very likely to benefit from the whole situation. He's got no real competitor with the same political stand. This makes him the hot favourite to win the election.

President Barrack Obama got drunk during Milos Zeman's first official visit to the White House. It is reported that it happened after he drank a large amount of the Czech national herb liqueur. Unfortunately, it was Michelle Obama's suit that was worst affected in the incident.

93 per cent of American students believe that the Czech Republic is a new state which was formed by separating from one of 47 prefectures of Japan. President Tomio Okamura is laughing.

President Jana Bobosikova rejected to use her right to grant amnesty. Instead, she announced that she would be interested in seeing some public executions.

I'm calling on all young people who usually don't care about elections.

Go and vote!!!

The President is the one who represents us in the world. It's not only about his or her appearance but also intelligence and ability to speak foreign languages. I'm sure we don't want some uneducated gold diggers, foreigners or old age pensioners with speech impediment to represent us. Let's vote and make it clear that we are the centre of Europe and that we live in democracy and that in this country it's possible for even a tattooed artist to become the President!

„Hele, to je ten potetovaný“?! Tuto větu jsem od kolemjdoucích slyšel asi nejčastěji, když jsem poslední měsíc stál několik dní v týdnu u stánku s peticí na podporu prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně. Ten měsíc mi dal hodně moc do života. Pominu v této úvaze soukromý rozměr mých občanských aktivit - reakce příbuzných, letitých přátel i známých jsou opravdu různé, když řeknete, že se angažujete v podpoře Vladimíra Franze. „To jako myslíte vážně“!? Druhá nejčastější otázka. „Ano, myslíme to vážně.“ - naučil jsem se za ten měsíc nenechat se vytočit, otrávit a odpovídat tazateli jen na to, na co se skutečně ptá, ne na to, na co se chce zeptat a pouze maskuje útok otázkou.

„Dovedete si představit, že by nás reprezentoval v zahraničí? Co by si o nás mysleli?" - Pan profesor nás již mnoho let reprezentuje, aniž byste to zřejmě postřehla. Jako profesor AMU a šéf akademického senátu předával mnoho čestných doktorátů několika význačným světovým osobnostem a politickým špičkám. Žádný z nich neměl nikdy s jeho vizáží jakýkoli problém.

Tím končí jedna kapitola a jedna argumentace. Nicméně další je za rohem, v Brně na České proudí desítky lidí za minutu. „Jó, to on je chytrý, já ho znám. On je hodně chytrý. Ale… to on nemá žádnou šanci… toho lidi stejně nikdy nezvolej…“ „Takhle se nemůže znetvořit normální člověk, tam musí být nějaká patologie“, řekl mi jeden asi stopadesátikilový pán se třemi bradami, když jsem úplně v začátcích mých aktivit obcházel známé…

Inu, důvodů, proč nevolit jednoho z akademicky nejvzdělanějších a profesně nejúspěšnějších kandidátů ze všech uchazečů na prezidentský úřad, se dá vymyslet mnoho…nebo…vlastně jen jeden. Je potetovaný.

Kde se bere potřeba lidí vnucovat druhým své názory, předsudky a zlozvyky? A proč nevěnují tuto energii do něčeho smysluplného? Proč čekají, až někdo něco podnikne a potom přijdou a hledají chyby? Za ten poslední měsíc k nám ale také denně samo od sebe přišlo 200 až 300 lidí, podepsali se, utrousili vlídné slovo a šli dál. Většinou nechtěli letáky, informace, argumenty. Ani je potom nepotřebovali křečovitě vyvracet. Věděli své, sami si zjistili, načetli, vyposlechli… a přišli podepsat petici, která Vladimíra Franze nominuje do skutečného prezidentského boje. Ten poslední měsíc mi dal hodně moc do života…

Tomáš Klášterecký: Iniciátor prezidentské kandidatury Prof. JUDr. Vladimíra Franze v Brně.

„Hey, look, is it the tattooed guy?!” This is what I've got to hear most often while I've spent the last month collecting signatures to support Vladimir Franz's candidacy for president. I've learnt a lot over the last month. I had already got used to my friends and relatives' reactions to the fact that I support Vladimir Franz – I couldn't help noticing them raising their eyebrows. „You've got to be kidding me, right?!" Another question I've been frequently asked. „No, we're deadly serious.“ Soon I realized that a lot of people were not actually interested in a sensible disscussion – they were convinced that they were right and only wanted to provoke me into an argument.

„Are you telling me that he's the right person to represent us abroad? They'll think that we've all gone crazy!“ It might have escaped your notice that Professor Franz has been representing us for a long time as a university professor and the head of academic senate. A lot of distinguished politicians have received the honorary doctorate from his hands and none of them appeared to attach excessive importance to his appearance.

So, this is where the argument ends. But hold on, here comes another. Česká is one of the busiest streets in Brno, so arguments are not in particularly short supply. „Yes, he's a smart guy, I know a thing or two about him. He's really clever. But … he doesn't stand a chance … He'll never be elected as President …” “This must be a sign of abnormality, to mutilate your own body like this“, I was told by an obese man with three chins at the beginning of the campaign.

Well, one could think of many reasons why not to vote for one of the most educated and professionally successful candidates in this year's President election...or, come to think of it...there is one. He is tattooed.

Where do people get the need to force their needs, prejudice and bad habits on other people? Why don't they devote their energy to something sensible? Why do they wait for somebody else to take action and then they just complain and criticize? On the other hand, every day about 250 people stopped by to have a chat a sign themselves without being talked into doing so. They usually didn't want leaflets, they didn't need any information. They'd formed their own opinion based on what they'd read, heard or found out... and they came to sign the petition which will nominate Vladimir Franz as a serious candidate in the election. I've learnt a lot over the last month...

Děkujeme za podporu stránkám www.tetování66.cz

www.skolapelican.com

Vycházíš ze dveří, které pro tebe poslední dobu znamenaly naprostý střed tvého vesmíru.

Již delší dobu jsi po nich pomrkával a chtěl jsi je alespoň pohladit, osahat, seznámit se s nimi. Naneštěstí jsi k tomu neměl nikdy možnost. Až dnes. Slunce svými lehkými paprsky vyhlazuje vrásky na tvé unavené tváři a vede tě ven ze dveří, aby sis s ním hrálo.

Vítr tě fackuje a říká: „Probuď se ze snu kamaráde!“ Vnímáš tu radost kolem sebe a pocit štěstí a lehkosti tě nutí se smát. Je to vážně krásné. Odtud vypadá vše naprosto jinak. Dveře, které už nejsou tvojí platonickou láskou, se s vrzáním zabouchnou. Teď už pro tebe nemají žádnou cenu. Kus kovu, no a?

Odložíš si věci na chodník, posadíš se a plnými doušky hltáš atmosféru tohoto světa. V minulých letech ses dost naučil a změnil se. Snad tě ještě doma poznají, pomyslíš si s úsměvem, ale vtom k tobě od parkoviště rychlým krokem přichází tvoje manželka a dcera. Naposledy si svou dceru viděl, když byla malá holčička, teď už je to dospělá krásná slečna. Obě tě se slzami v očích vítají a objímají.

Naposledy se podíváš na dveře a oprýskané zdi věznice a s úsměvem a myšlenkou: „Pojďme začít od začátku,“ jdete společně vstříc vašemu novému životu.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Když jsme se po roce stráveném na Novém Zélandu s přítelkyní rozhodli si cestou domů udělat výlet do pacifiku, netušil jsem, že se tato dovolená v království Tonga, změní v dobrodružství a zážitek na celý život. Letadlo nás z Aucklandu odvezlo do hlavního města ostrovů Tonga Nuku’a’lofa. Horko nás praštilo přes nos už při výstupu z letadla. Vyměnili jsme na letišti peníze a pak se nechali odvézt do centra města, které vypadalo spíš jak vesnice po boji. Naším vysněným cílem byla skupina ostrovů Ha'apai. V turistickém infocentru nás ovšem nepotěšili:

“Trajekt, kterým se jede na Ha'apai, odjel už včera a další pojede až za týden”. Letenka na ostrovy byla docela drahá a tak jsme se naší vysněné destinace museli vzdát. Naštěstí nám ještě ten večer nabídl Pacifik náhradní řešení. V přístavu jsme narazili na trajekt na ostrovy Vava'u, na který jsme se bez váhání nalodili. Jak se říká v pacifiku:" Lepší na Vava'u dnes než Ha'apai za týden."

Jízda trvala asi 22 hodin. Většinu cesty jsme prospali. Za bdělého stavu jsme bojovali s mořskou nemocí. Náročná plavba se nám nakonec odvděčila pozorováním velryb. Po příjezdu do města jsme se pokusili ubytovat po evropsku a dle rad turistické brožurky jsme se zkoušeli dovolat do různých ubytovacích zařízení. Většina čísel však neexistovala a tak jsme se rozhodli zkusit to osobně. Vyplatilo se! V Lucky’s Beach House pro nás měli dokonalou chatku (fale).

Druhý den jsme se nastěhovali a začal relax. Čistá, teplá a klidná voda s milióny barevných rybek a korálových útesů. Dny plné šnorchlování, kajakování a hlavně užívání si nádherné atmosféry Pacifiku. Po čtyřech dnech jsme se rozhodli, přesunou se na naše vysněné Ha'apai. Námořníci nám po cestě ještě nabídli čerstvě upečeného psa na večeři, slušně jsme odmítli a dali si meloun.

Druhý den jsme byly na skupině ostrovů Ha'apai. Turistická příručka nás celkem jasně navedla k našemu cíli. Stačilo dojít na konec hlavního ostrova, přebrodit asi 500 metrů moře mezi dvěma ostrovy. Realita byla opět trošku odlišná od rad turistické příručky. Už cesta na konec ostrova s batohy na zádech nebyla nejsnazší. Společnost nám dělali obří pavouci na stromech kolem cesty. Na konci ostrova nás čekalo nemilé překvapení. Na druhý ostrov jsme stěží dohlédli a podle našeho odhadu byl brod asi 3x delší než popis v turistické příručce. Hned po zahájení brodu nám bylo jasné, že tohle bude makačka. Proud nám strhával noh. Přítelkyně spadla do vody a málem mi uplavala. Byli jsme zoufalí, ale vzdát jsme se nechtěli. Na půli cesty jsme si dali odpočinek. Z dálky jsme pozorovali dva týpky, kteří se přebrodili a teď se objímali. Byli šťastní, že přežili. Když to zvládli oni, tak mi taky! Vyhecovali a šli jsme do toho. Cesta byla nekonečná. Po přebrodění nás čekalo dalších několik kilometrů po pláži do vysněného Diana’s resortu u jednorukého rybáře Kaláfího.

Tady jsme strávili další tři dny flákáním, opalováním a užíváním si toho dokonalého moře. Jen šumění moře, palmy všude kolem, na celém ostrově ani živáčka. To bylo přesně to, proč jsme jeli na Tongu.

Po těchto příliš krátkých dnech jsme podobně zajímavým způsobem odjeli zpět na hlavní ostrov. Zbývala nám ještě poslední noc a v kapse jsme neměli ani vindru. Navíc jsme dorazili už za tmy. Vypadalo to na noc ve spacáku na autobusové lavičce. Už jsem skoro usínal,když přistoupil mladý pár a nabídli nám na tu noc přístřeší. Nechápali jsme, nevěřili jsme, divili se, ale přijali tuto nabídku. Poslední den jsme jen líně, jako místní, prochodili město a našli autobus, který nás později odvezl na letiště. S otázkou na řidiče, kdy odjíždí, jsme dostali zajímavou odpověď: “Až je plný”. Neuvěřitelná “dovolená” pro nás byla dobrodružným zážitkem na celý život.

www.skolapelican.com

ZAČÍNÁME !! Nejradši bych začala jako v pohádce – bylo nebylo … či kdysi dávno … Začínáme - dětství. Když poprvé otevřeš svá překrásná očka, zdá se ti vše zmatené. Vůbec nevíš, co tě čeká! Vše je pro tebe fascinující a nové. Chození po klouzavých parketách či první šílená první slova. Začínáme - čas na úrazy. Modřiny, zlomeniny, opuchlé rty, vyražené zuby. Začnínáme – první krátký sestřih a první nedorozumění. „To je krásný chlapeček…Jak se jmenuje? “ „Kateřina!“ smál se táta. Začínáme - puberťácká léta. Stojím proti všem. „Tahle nikam nejdeš! Jdi se převléct! “ Nejčastější věta při pokusu o odchod z domu. Začínáme – dospělost. Konečně přišel den ´D´. Vnímala jsem ho jako, kterýkoliv den v roce. Stejně budu pro rodiče stále dítě. I když budu ´CET´. Začínáme – naše děti. Už to jede – radost, nervy, strach. Ať děláme, co děláme, mají naše geny, takže jako bychom se dívali do zrcadla. Začínáme – vnoučata. Dědečkové a babičky se rozplývají. Bonbóny, buchtičky, čokolády – prostě vše, co si vnoučátko usmyslí. A když přijde den věčného spánku – není čas na odpočinek. Když se znovu narodím a nebudu kamenem... ZAČÍNÁME!

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Překonej a žij! Pojďme na to od začátku! Heslo vyvolávající pocit stanovení cíle – provedeme něco znovu a lépe - na první dojem v kladném pojetí smyslu slova. Můžou to být třeba novoroční předsevzetí nebo jen potřeba se zbavit našeho zlozvyku. „Dnes si ještě zapálím, ale od zítra už kouřit přestanu.“ U některých lidí však osud chtěl, aby začali trochu jiným způsobem.

Jitka byla obyčejná žena středního věku, měla dvě děti, a i když byla rozvedená a potýkala se s finančními problémy, snažila se žít s radostí. Už od malička nosila brýle, ale jedno období se jí zrak zhoršoval více a více až jí lékař diagnostikoval šedý zákal. Jitka během roku oslepla úplně a ani případná operace by ji zrak nevrátila. Dovedete si to představit? Jak se vypořádat s tím, že už nikdy neuvidí východ slunce, vyrůstat své děti nebo jak se mění ona sama? Našla sílu se se vším vyrovnat a naučit se žít znovu od začátku se svým handicapem. Tomu však předcházelo nespočet protrpěných dnů a proplakaných večerů. Dnes si Jitka ze své vady dokáže udělat legraci a hodit vtípek jako: „Půjč mi oči, ať tě můžu nakopat!“ nebo „Zmizni, ať už tě nevidím!“ Jsou však chvíle, kdy si přeje spatřit milovaný východ slunce, který by ji vysvobodil z její nekonečné noci symbolizující věznící tmu a ona byť jen na okamžik směla vidět svoji rodinu a blízké.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Gerta sedí ve své šatně a dívá se na sebe do zrcadla. Před sebou má na stole rozložené šminky, za ní visí ve skříni kostýmy, u dveří šatny stojí několik párů stepových bot. Zadívá se pozorněji na zeď nad zrcadlem, kde jsou pověšené její první stepové boty. Na mysl jí vytane vzpomínka na její stepařské začátky.

Gerta se narodila do doby, kdy tanec nebyl rozšířený a už vůbec se k němu nevedly děti, zvláště pak v takových rodinách, do jaké se narodila Gerta – sedlácká rodina s gruntem. Ale jí hospodářství nic neříkalo. Odjakživa chtěla tančit, ale doma hleděli jen na to, aby se dobře provdala. Podporu Gerta našla v tetě, které její rodina tanec neumožnila. Jenže přišla válka a zhatila plány všem, nejen Gertě. Každá válka však někdy skončí a tento konec otevře všem novou životní kapitolu. Totéž platilo i pro Gertu. Spolu s tetou odjely z rodného statku do Vídně, kde si Gerta začala plnit taneční sen. Co na tom, že jí bylo již pětadvacet let – doba tanci přála, lidé se chtěli bavit.

Začátky byly těžké, ale Gerta se nedala odradit, tanec pro ni byl vše. A právě tehdy potkala Georga, který jí ukázal nový svět – svět stepu. Zamilovala se. A nejen do stepu, do té krásné souhry plechu a hudby. Od něj dostala první stepové boty, on ji učil první kroky. Ty později zúročila v taneční škole, kde to dotáhla na absolutorium. Někdo zaklepe na dveře. Gerta sebou trhne. Vstoupí George, její manžel a manažer v jedné osobě. „Gerto, je to tvoje, ukaž jim, jak vypadá stepařská star!“ Gerta se zasměje. „Ukážu, neboj.“ Ano, právě na ni, na sedláckou holku, čeká vyprodaná Broadway. Dokázala to. Pomalu jde zákulisím. Vzpomene si na tetu a její životní motto – „Nikdy není pozdě začít něco dělat úplně od začátku a je jen na tobě, jak daleko to dotáhneš.“ Gerta se zhluboka nadechne a za mohutného aplausu vstoupí na jeviště.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Odvaha začít Vždycky milovala Francii a toužila se podívat do Paříže. Jenže potkala Rudolfa, otěhotněla s ním a bylo po snech. Ve svých dvaceti si brala chlapa o deset let staršího. Po svatbě o dítě přišla a zůstala sama. Sama s člověkem, který ji za nic neměl a psychicky ji týral.

Na to nemáš! Jsi jen přihlouplá účetní! Šedá myš, která mi visí na krku!“ hulákal každý večer, když se vrátil z hospody. Brečela do polštáře a začínala ztrácet naději.

Jednou odpoledne, když se vracela z práce, ji do cesty vstoupil starý muž. „Nechceš si ode mě koupit los, děvenko? Mám poslední…“ Koupila si ho a nevěřila, že by ji tenhle papírek měl v životě způsobit nějakou větší změnu. Pár dní ho nosila v kabelce. Pak ji napadlo zjistit víc. Nemohla věřit svým očím! Vyhrála celých třicet tisíc! Když vyzvedla peníze, věděla, že je doma nesmí ukázat. Věděla, že udělá něco, po čem touží. Stavila se v jazykové škole a přihlásila se do kurzu francouzštiny. Zbytek peněz si schovala do krabičky od čaje. Rudolf nic nepoznal. Nespali spolu v ložnici a tak se po večerech mohla učit. Protože to byla její cesta ke splnění snu, šlo jí to samo. Blížily se závěrečné zkoušky, měla strach, ale zvládla je výborně. Ten den si vzala volno, zašla si ke kadeřníkovi, koupila si nové šaty a boty, zbyly jí přece ještě nějaké peníze. Konečně si připadala jako krásná a úspěšná žena. Žádná šedá myš, co někomu visí na krku. Cítila, že přijde začátek něčeho nového, ale nedokázala to popsat. Cestou ze zkoušky se posadila na zahrádce útulné kavárny, objednala si svůj oblíbený zákusek a kávu, a začetla se s naprostou až obdivuhodnou samozřejmostí do Le Monde, které ležely na stole vedle.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Zvedla oči a před sebou uviděla pohledného mladého muže s lehkým úsměvem ve tváři. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ usmála se.

Strávili spolu nekonečné hodiny. Jmenoval se Francois a pracoval v Paříži jako obchodník. Okouzlila ho svou křehkostí, bázlivostí a touhou sdělit mu všechno v jeho jazyce. Po pár dnech známosti s osudovým cizincem, podala žádost o rozvod a odjela natrvalo do Francie.

Vždy se dá začít od začátku…

Slovníček: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Promiňte, slečno, nevadí Vám, že čtete moje noviny? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ Omlouvám se, jsou opravdu Vaše?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

The courage to start She has always loved France and yearned to visit Paris. But she met Rudolf, got pregnant and the dream was over. In her twenties she was marrying a guy who was ten years older. After they got married she lost her child and was left alone. Alone with a man who totally disrespected her and maltreated her mentally.

You can’t do anything! You’re just a dumb accountant! A grey mouse, my heavy burden!” he cried every night when he had come back from the pub. She cried into her pillow and started to lose hope.

One afternoon, when she was coming home from work, a man stepped into her way. “Do you want to buy a lottery ticket, dear girl? This is the last one...” She bought it, and she did not believe this piece of paper should make a change to her life. For a few days she carried it in her purse. Then it occurred to her she could try it. She could not believe her eyes! She won thirty thousand crowns! When she collected the money she knew she could not show it at home. She knew she would do something she longed for. She stopped by in the language school and enrolled in a French course. She hid the rest of the money into a tea box. Rudolf did not see anything. They did not sleep together in the bedroom so she could study in the evenings. It was as easy as a pie because it was a way to her dream. The exams were coming close, she was afraid of them, but she passed with no problem. She took the day off. She went to her hairdresser and bought a new dress and shoes; she still had some money left. She finally felt like a beautiful and successful woman. Not a grey mouse, being a burden to someone. She could feel something new would come but she was not able to describe it. Coming from work, she sat in the garden of a cosy café, she ordered her favourite cake and coffee, and completely naturally started reading Le Monde which was lying on the adjacent table.

Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ She looked up and saw a young handsome man with a light smile on his face. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ she smiled.

They spent countless hours together. His name was Francois and he worked in Paris as a businessman. She enchanted him by her delicacy, shyness and desire to share everything in his language. After a few days of the acquaintance with the fated stranger she filed for divorce and moved to France.

You can always start over...

Vocabulary: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Excuse me, lady, don’t you mind that you’re reading my newspaper? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ I’m sorry, is it really yours?

Vzhledem k tomu, že již dva roky nevlastním televizi a česká media nesleduji víceméně ze zásady, se mne letošní volby do senátu téměř nedotkly. Jsem politický ignorant a vlastně nebýt našeho extrémně vypadajícího kandidáta pana Franze, netuším ani, že budeme mít konečně přímou volbu prezidenta.

Co by to ovšem bylo za kandidáty, kdyby si nedokázali najít cestičku i k takovým apatickým voličům jako jsem já. A tak jsem se i já nechala nachytat. Tak jako Sněhurka. Na jablíčko. Cestou do práce na mne mladá sympatická slečna zavolala na ulici „Jablko zdarma! Jablko zdarma!“ A tak jsem si jedno vzala i přesto, že bylo zabalené v agitační krabičce s názvem VOLTE ZDRAVĚ! O prospěšnosti zadarmo darovaných vitamínů polemizovat nehodlám. Ale volte zdravě? Snad se zdravým rozumem, ne? Obal na jablíčko ve tvaru kostky byl ze čtyř stran posetý čtyřmi příběhy lidí o tom, jak kandidát pan profesor Rais za podpory VUT v Brně mění jejich životy k lepšímu. Nechyběl tu invalidní Jirka nebo důchodkyně Marie. Ale pozor! Jakmile jablko dojíte a otočíte krabičku vzhůru nohama, dočtete se velice zajímavou informaci: „Uvedená jména jsou smyšlená, příběhy jsou inspirované skutečností“

Takže nejen smyšlená jména, ale také smyšlené příběhy, které jsou skutečností pouze inspirované. A jako bonus hned několik pravopisných chyb. Tak to se na mne nezlobte, pane Rais, ale než takovouto reklamu, to snad radši žádnou! Na to, že nám naši zvolení zástupci lžou, na to už jsme si všichni tak nějak zvykli. Není ovšem trochu moc lhát a pak to nepokrytě drobným písmem na zdaní straně kandidátky přiznat? Jak to má u nás potom vypadat, když se naši zvolení zástupci budou pouze inspirovat skutečností a my je budeme volit, protože už jsme si na to prostě zvykli...

Pan profesor Rais u mne vyhrává cenu Krále Sedmilháře. Máte také v letošních volbách svého favorita?

www.skolapelican.com

„Úplný zákaz prodeje a podávání alkoholu nad 20%“ zakřičí na mě s pobavením kamarád Ondřej, kterému tato novinka dorazila na mobil od jeho přítelkyně, „Tak to bude veselej víkend“. Se svojí spolubydlící si vyměníme pohledy. „Asi bysme měli skočit do Alberta, dřív než se to dozví prodavačky.“ Přibíháme do obchodu, kde prodavačky vyklízí regály s tvrdým alkoholem. Přes hlouček stařenek s pytlíky rohlíků křičím na prodavačku: „Že nám prodáte ještě flašku? Že Jo?“ Prodavačka, která nás dobře zná, se začne smát. "A co byste si dali holky? Máme tu už jen tohle," ukazuje na poloprázdný regál. Paradoxně je všechen drahý alkohol pryč a na nás se směje jen Božkov vodka a tuzemák. Na mou otázku. „Nějakou whisky, nemáte?“ prodavačka bohužel odvětí, že whisky už mají schovanou ve skladě.

Zklamání z nepovedeného nákupu trvá velmi krátce. Asi o deset minut později už vycházím spokojeně z vietnamské večerky. Nákup proběhl velmi hladce, i když měl prodavač na obrazovce počítače zprávu s titulkem o prohibici, prodal nám bez problému láhev Tullamorky a jediné co ho zajímalo, byl náš věk. Láhev jsme zdatně vypili u kamarádky na bytě. A protože nejsme žádní blbečci a dbáme pokynů českých médií, alkohol jsme samozřejmě co nejvíce míchali, abychom preventivně předcházeli případným komplikacím. Zákazy na Čechy působí jako světlo na můru, proto i Ondřej, který se ze zásady tvrdému alkoholu vyhýbá, v tento prohibiční večer nepohrdl a se slovy: „Tak když je to zakázaný, tak to si dám taky.“ do sebe kopl několik panáků.

Po příchodu do klubu vypadala situace obdobně jako v obchodě. Regály byly sice prázdné, ale všechen alkohol se dal za podpultový příplatek zakoupit v šatně klubu. Druhý den jsme navštívili brněnský dnb festival. Můj kamarád Jakub Jurka zde měl stánek se svým molekulárním alkoholickým želé, které vzniká přeměnou struktury molekul alkoholu na jiné skupenství. Zkráceně, Kuba vyrábí takové větší alkoholické gumové medvídky. Na moji otázku, jestli zde byla policie, mi se smíchem odpověděl: „Byla, ale my alkohol přece nenalíváme, my ho jíme." Takto obdobně podle mě vypadala česká prohibice na celém území našeho státu. Možná by se někdy vyplatilo, aby nám zakázali sportovat nebo tak něco. S alkoholem ovšem platí (asi dva dny) staré české přísloví - Kdo chce pít, hůl si vždycky najde.

Občas se ráno probudím a mívám vnuknutí. Jo, je to tak. Neznáte to? Jako třeba před pár dny. Strejda, co žil ve Státech, ani jsem ho pořádně neznala, zničehonic umřel. Nikoho neměl, docela opuštěnej a pěkně bohatej starší pán. To ráno přišlo moje vnuknutí, že něco bude.

Odpoledne stojí u mých dveří chlápek v černým obleku, a že prý jsem jediný dědic Johna Horaka z Minneapolis, dříve Jana Horáka z Bechyně. Moc mě na vtipy neužije, ale když po čase na mým účtu přistálo pár milionů dolarů, začala jsem tomu věřit. Ten osud může bejt vážně zapeklitě dobrej. A dneska ráno zase to vnuknutí…Něco se stane! Holka, nemysli na smrt. Pouštím rádio a dozvídám se, že zprávy o konci světa jsou potvrzené. Někteří z lidí začínají panikařit… já zůstávám v klidu. Ale na svá vnuknutí dám.

Smrt beru jako součást života, nebudu si kousat nehty a brečet do polštáře. Na to už jsem velká holka. Sedám do auta a jedu do místní nemocnice. Ptám se po dětské onkologii, smutném placu, kde úsměv a radost nemají své místo. Vstupuji do šedé budovy a jdu rovnou k přednostovi kliniky. Přes silné brýle na mě kouká člověk, který ví, co je to mít a ztratit…cokoli. Mluvíme spolu o spoustě věcí, jeho oči se doširoka rozzáří, když se dozvídá moji nabídku. Podáme si ruce a já odcházím. Cestou přes skleněné dveře cítím páry ustrašených dětských očí, které mě monitorují a ptají se: „Proč jsi přišla? Můžu odejít s tebou?“ Je mi z toho úzko…

Následujících pár dní bude hektických. Vím, jak se zařídit, umím najít správné lidi a navíc kouzlo strejdových peněz dokáže divy. Všichni kompetentní mi s nadšením otevírají dveře, povolení přicházejí jedno po druhém a já jako donor brzy slavnostně přestřihávám pásku nové budovy dětské onkologie v našem městě. Moderní budova v pastelových barvách uprostřed zahrady plné fontán, stromů, květin a ptáků. Oddělení je vybavené nejmodernějšími technologiemi a lékař, který mi před časem podával posmutněle ruku, se na mě usmívá. V jeho týmu budou pracovat opravdové špičky z tohoto oboru.

Nesnáším chválu ať už je myšlená doopravdy nebo jen naoko. Zkrátka…Strejdo, ty tvý dolary jsem využila co nejlíp. Nemyslím na konec světa…může to bejt blbost anebo ne. Ale dyť je to jedno. Jdu po dlouhé chodbě v pastelové nemocnici a vidím dětské tváře…dívají se na mě a usmívají se…jejich oči září, i když jejich těla pociťují bolest. Stěny kolem jsou plné obrázků, vzduch voní po květinách a zdáli zní tichá hudba. V jednom pokoji se děti smějí…přišel za nimi barevný klaun Duha. Duha je radost… Děti se zázračně uzdravují …statistiky hovoří jasně a pro skeptické odborníky je to jen těžko pochopitelné. Já to chápu dobře…

Dny plynou a blíží se den D, kdy má skončit svět kolem nás. Probudím se a matně si vybavuji, co se mi zdálo. No, jasně…ve snu ke mně přišel strejda, vzal mě za rameno a s lišáckým úsměvem mi pošeptal: „Nemysli na smrt, baby…“

A já na ni nemyslím. Myslím na život.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Den 21.12.2012 se stále blíží. Pro někoho běžné datum, pro někoho osud. Mayský kalendář je však realita. Na toto téma, téma konce světa, existuje nespočetně názorů. Ani já nedokážu říci, který je ten pravý. Vím jen, že existuje. Je-li ale pravda, že konec světa je na dosah, jsou zde věci, které bych chtěla stihnout, než se nad námi definitivně uzavře brána života.

Lidé by svá přání a své tužby měli uskutečňovat a ne je odkládat a odkládat. Protože již zítra, může býti pozdě. V mé mysli, se odehrávají touhy a sny podívat se na ty nejpohádkovější místa na světě, ochutnat ty nejpestřejší chutě jídel, okusit ty nejvybranější vína z vinic… Mají však tyto touhy nějaký význam? Je opravdu těžké, upřednostnit ty nejpodstatnější.

Není času nazbyt. V tuto chvíli již nejde o finanční prostředky, ale o smysl života. Nelze stihnout vše! Chtěla bych obohatit spíše svůj vnitřní život, než své zážitky z luxusní dovolené. V první řadě, musí být spokojená duše, pak tělo. V tuto chvíli bych určitě upřednostnila věrné a upřímné přátele, nad všemi penězi světa. Hlavně chci, jestli jsem v životě někomu ublížila, aby mi ti lidé odpustili. I já dokážu odpouštět. A takové odpuštění, je důležitým krokem k seberealizování člověka.

Tento rok jsem chtěla jít na vysokou. Nedostala jsem se. Zpočátku jsem nevěděla co dál. Teď si však říkám, že je to k něčemu dobré. Na jazykové škole si zdokonalím své jazykové dovednosti. Poznám nové lidi a vůbec okolní život ve městě. A pořádně si rozmyslím, kam si dám příští rok přihlášku. Jestli však nějaký další rok bude. Měli bychom žít podle svých představ. Každý den je jen jednou za život. Budou mít staří Mayové pravdu? To se všichni dozvíme, v soudný den.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Slyšíte to v rádiu. Vidíte to v televizi. Mluví o tom divní lidi. Konec světa se prý blíží. Co všechno by měl člověk stihnout do konce světa a proč z toho nevytěžit co nejvíc? Udělat věci, po kterých jste vždy tak toužili, ale brzdila vás morálka, zodpovědnost nebo zákony.

Říct každému, co si o něm opravdu myslíte, být poprvé a naposledy opravdu upřímní.
Dělat věci, na které je až hanba myslet. A to vše bez následků nebo strachu co přijde pak.
Být, třeba jen na tu kratičkou chvíli, přesně Tím kým chcete být

Stačí jen popustit uzdu fantazii. Ale co potom? Až vyřídíte staré dluhy a splníte si své sny a největší touhy? Vždy jsem si myslel, že je nejdůležitější zanechat odkaz, nějakou ikonu, něco, na co se bude pamatovat. Ale k čemu takhle získat nesmrtelnost, když nezůstane nikdo, kdo by pamatoval… Je několik způsobů, jak „zavřít krám“. Můžete prodat všechen svůj pozemský majetek (pokud to hodí málo, tak i sousedův) a za utržené peníze si pak koupit permanentku do bordelu nebo jiný suprový zážitek. Nebo … Nebo obvoláte všechny známé a přátele a půjdete si zapařit. Na pařbu jakou svět neviděl. Vždyť kdo může říct, že pařil až do konce světa?... A třeba se propaříte až na věčnost.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Blíží se konec světa! Co to znamená ? Co mám dělat? Jsem připravená? Každý je svého štěstí strůjcem. Někteří přemýšlí nad tím, co by chtěli změnit, navštívit či ochutnat do onoho osudného dne - 21.12 2012.

Mnoho mých známých se nad touto otázkou dlouho nezabývají. I já jí nevěnuji moc pozornosti. Pro některé je to jen další planý poplach, ale najdou se blázni, kteří vsadí vše na jednu kartu.. Je mnoho diskuzí o tom co vlastně konec světa znamená. Jsou spekulace o tom, že umřou „zlí“ lidé, někde zas, že skončí celá lidská rasa... Můžeme se jen dohadovat. V konec světa nevěřím. Bylo to tu mnohokrát a já ani nepostřehla že se něco takového má stát. Kdyby to byla pravda spíše se bych se věnovala odpovědím na kladené otázky:

Co nás čeká po zániku světa? Pujdem do nebe či do pekla, zda – li takové místa jsou? I kdybych odpověděla na tyto otázky, k ničemu by to nebylo. Ať se stane co má se stát....

Kdybych věřila, že nastane konec světa nic bych neměnila. Chtěla bych ho prožít na plno a jela bych se podívat třeba na Kubu či na karneval v Riu. Aspoň bych poznala na vlastní oči tu nádhernou a jak žije svět okolo. Vidět to co popisují všude možně, neboť to musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo zkusit adrenalinové sporty, kterých mi naskakuje husí kůže.

Určitě bych zvládla i let letadlem, ze kterého mám panickou hrůzu. A co pak? To je ve hvězdách.

Určitě ještě mnohokrát uvidím východ Slunce …

The end of the world is coming. What does it mean? What should I do? Am I ready? Everyone is the founder of his own fortune. Somebody is bothering his head with the question of what would be changed, visited or tried by the day 21. 12. 2012.

A lot of my friends are not engaged in this issue. Neither am I. Someone considers this to be another false alarm but there are several lunatics who put all their eggs into one basket. There are many debates what the end of the world means. Speculation in rife that bad men will die or the whole human race will be exterminated...we can only surmise. I personally don´t believe in the end of the world. It is not for the first time and I didn´t even notice those speculations before. If it was the truth I would devote my time to answering these asked questions:

Who knows what the future holds in store for us? Heaven or hell – is it real? It´s needless to answer the questions – what is meant to happen will happen...

If I had believed in the end of the world I would have changed nothing. I would have lived my life in the fast line - going to Cuba or the Rio Carnival, feeling the beauty and the whole world with my own eyes, trying adrenaline sports which give me goose bumps. I would have definitely managed to fly by plane which makes my horrifying. And then? God only knows that.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

A state exam essay of our post-maturity course student Martina Kellnerová. Topic: „What utensil or gadget in your house do you find most useful?

According to my opinion, the most useful gadget in our house is a fridge. If you don´t know what a fridge is, I´ll explain it to you. It´s a magical box, usually white, where you can put your food. And now comes the magic. You put there your food and it will last fresh for much longer than if you´d just put it somewhere else. You can go shopping and buy things to eat for a whole week and they will last that long.

But that is not all. It can be also your friend. The fridge never judges you. You can eat what you want and open it how many times you want and it will always shine with happiness. I can´t imagine living without this wonderful thing.

But there is one thing I want even more it´s an air conditioner. It works just like the fridge, but it cools a whole room.

So that not just your food will last longer but even you will.

Konec světa? Nevěřím. To už tady bylo mockrát. Jednou, když mi další moje kamarádka začala s vykoulenýma očima povídat o dalším z nich, který tentokrát vymysleli mayové, jsem se už naštval. Zadám google, napíšu to do vyhledavacího okénka a co nevidím: přes deset milionů odkazů! Mezi prvními byl odkaz na stránku wikipedie, kde byl uveden seznam už ohlášených konců světa - na osmdesátém jsem přestal počítat. Každé náboženství na Zemi ma své proroky a své konce světa. Ale to přece neznamená, že budeme notoricky věřit v každý z nich? To by se z toho jeden posesouval… Vezměme si například rok 1999 - jedenáct mediálně doložených konců světa. Nevím, proč to lidé dělají. Snad je to nějaká forma reklamní kampaně, že se v období krize díky tomu zvětši poptávka po nafukovacích lodích, v teleshopu se objeví zázračný prostředek na tloustnutí (pro případ kdyby došlo ke globálnímu umrznutí), vzroste cena pozemků v horách. Možná začnou vybírat antimeteoritovou daň. A když se tak zamyslím, tak vlastně ani nemáme šanci. Proč, protože jestli někdo přežije letošní konec dnů tak ho zabije ten další v roce 2018 (Nostradamus, jaderná válka) a v případě, že by někdo měl větší výdrž než šváb, tak má stejně smůlu… dorazí ho meteorit v roce 2036. Takže po zvážení všech za a proti, vlastně ani nemá smysl něco před koncem světa plánovat, protože nevěřím, že nějaký bude. A kdyby byl, tak stejně nemá cenu nic řešit, protože, upřímně, kdo z Vás se teď zvedne a půjde si kopat úkryt na zahrádce nebo prodá všechen majetek a odstěhuje se do Himalájí?

Нет, не верю. Он был здесь уже много раз. Однажды, когда одна из моих подруг мне с вытаращенными глазами рассказала об очередном Армагеддоне, который на этот раз придумали майя, я рассердился. Я открываю Google, забиваю энтот «всем пипец» в поле поиска, и что я вижу: более десяти миллионов ссылок!

В числе первых была ссылка на Википедию, где была статья со списком всех официально объявленных концов мира в прошлом - на восьмидесятом я сбился со счета.

Каждая религия на земле имеет своих пророков и концы света. Но это же не значит, что мы должны верить в каждый из них? Так ведь конца мира и не дождешься, раньше с ума сойдешь. .. Ну например 1999 год - одиннадцать медиально подтверждённых Армагеддонов.

Я не знаю, зачем это людям нужно. Возможно, это в своем роде рекламная кампания, которая во время кризиса поднимает спрос на надувные лодки, в рекламе появится очередное чудо-средство для потолстения (на случай глобального похолодания) поднимется стоимость участков в горах. Государство введет антиметеоритный налог?

А если вдуматься, так и шансов то не остается. Почему? Потому что если кто-то переживет этот конец света, так его убьет следующий в 2018 году (Нострадамус, ядерная война), а если и он не справится то «поможет» метеорит, который должен упасть в 2036.

Таким образом, взвесив все плюсы и минусы, собственно бессмысленно, что-либо планировать, потому, что я не верю в этот конец мира. И даже если он будет … какая разница? ... кто из Вас, сейчас встанет и пойдет копать убежище в саду, или продаст всё свое имущество и переедет в Гималаи?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Můžu žvanit o milionech zážitků s koncem světa, které jsem za svých 20 let života zažila. Bylo jich za tu dobu opravdu hodně. První konec světa nastal při zásadním zjištění, že žádný starý pupkáč s fousama a v červeném přespříliš upnutém oblečku neexistuje, dárečky nenosí, a že žádnej čert mě za nohu do pekla neodtáhne.

Další konec světa málem nastal, když jsem se na zahradě točila kolem klepače na koberce tak zaníceně, až jsem rozbila betonový chodník a část z něj jsem si pomalu odnesla v puse spolu s vyraženýma předníma zubama. O půl roku později nastal konec světa, který zasáhl spíše mou matku než mě. A to v momentě, kdy si její dlouhovlasá dcerka šmikla vlasy tak, že najednou vypadala jako podivné bezzubé stvoření s oškubanýma vlasama. „Pánešek vzal miláška, můj milááášek! ... Ne, jako Glum jsem naštěstí nevypadala ... Konec světa jsem zvládla zařídit i svému dědečkovi.

Když zajdu ještě o pár let dál, kdy jsem na fotbalovém hřišti s dědou hrála soft tenis. Míček jsem hodila tak, že děda zakopl o vlastní nohu a v nátělníku bez rukávů a šortkách se skácel přímo do půl metru vysokých kopřiv. Myslela jsem, že smíchy asi umřu. Když se mu nepovedlo vstát a spadl tam znovu, už jsem skoro plakala. Můžu takhle pokračovat do nekonečna, v každém roce se něco stalo, stává se a stávat bude. Kam tím mířím? I kdyby na konci roku byl konec světa, vím, že život žiju naplno. Nepotřebuju nic měnit nebo žít víc. Vím, že i kdyby konec světa nenastal, můžu minimálně příští rok mluvit o tom, jak jsem letos šlápla do psího ... (No, však víte ...) nebo jak stařenka v šalině zahlásila na cvakač jízdenek "Jednou Modřice!"

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Jaké by asi bylo pomyšlení, že se ráno probudíte a zjistíte, že dnešek je poslední den vašeho života? Předpokládám, že byste s tímto zjištěním neskákali nadšením pět metrů vysoko. Ale budiž. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že každý den je prvním dnem zbytku vašeho života. Ale co když ten náš život skončí právě onen osudný den 21. 12. 2012?

Existuje hodně způsobů, jak si poslední půlrok náležitě užít. Mohli bychom utratit všechny své naspořené peníze za to, co máme rádi. Mohli bychom vycestovat na Antarktidu a studovat život místních endemitů. Anebo můžeme podniknout výlet do Himalájí a zdolat Mount Everest. Možností je přece nespočet...

Kdybych si měla své poslední měsíce života režírovat podle vlastního scénáře, udělala bych zkrátka vše, co jsem za těch 18 let nestihla nebo neměla odvahu udělat. Neváhala bych ani minutu, a utíkala za svými nejbližšími, skočila jim do náručí, a řekla jim, jak moc mi s nimi bylo dobře. Sebrala bych veškerou odvahu a zašla za těmi, kterým jsem vždy chtěla něco velmi důležitého a osobního říct, ale má nesmělost mi to nedovolila.

Poté bych si udělala rychlocestu po naší krásné Zemi a ochutnala všechny vůně světa. A nakonec bych nahá přeběhla Václavák, abych se všem zapsala do paměti!

155862_1353070767010_1838660475_668408_6809958_n-623x415

What would it feel like to wake up in the morning and find out that that day it is the last day of your life? I suppose you wouldn’t really jump for joy. But all right. The greatest thing about that is the fact that every day is the first day of the rest of your life. But what if our lives will really end on the judgment day of 21st December 2012? There are a lot of ways of how to enjoy the last six months properly. We could spend all our saved money on what we like. We could travel to Antarctica and study the life of local endemic species. Or we can take a trip to the Himalayas and climb Mount Everest. There are countless possibilities… If I could direct my last months of life by my own script, I would just do what I didn’t have time to do or didn’t have courage to do in the 18 years I had. I wouldn’t hesitate a minute and run to my closest, hug them and tell them what a great time I had with them! I would encourage myself to go to see those whom I always wanted to tell something very important and personal, but my bashfulness never let me. Then I would take a quick trip around our beautiful Earth and taste all the flavors of the world. And finally I would run across the Václavské náměstí square naked so that everyone remembered me!

Já osobně jsem vždycky chtěla hodně cestovat. Hrdinové Verneova románu stihli v roce 1872 cestu kolem světa za 80 dní. Dnes máme 1. květen 2012 a do konce světa nám zbývá 234 dní. Náskok 154 dní může na první pohled vypadat dost slibně, ale… Kdo by se chtěl v dnešní době plahočit 80 dní vlakem a lodí a navštívit jen Suez, Bombaj, Kalkatu, Hongkong, Jokohamu, San Francisko, New York a Londýn? Chci ochutnat špagety v Boloni, vyfotit se u Eiffelovky, dotknout se pyramidy v Gíze, opalovat se na plážích Bora Bora, navštívit karneval v Riu a filmový festival v Cannes, ochutnat doutník uválený na stehně Kubánky, připít si tequillou v Mexiku, projet Maroko na velbloudovi, navštívit olympiádu v Londýně, na Novém Zélandu se projít hobití krajinou, zažít potápění v Malajsii a prázdniny v Římě, ubalit jointa na Jamajce a potom všem si dát sprchu v luxusním hotelu v Dubaji. V plánování svojí cesty spoléhám na moderní dopravní prostředky a především informační technologii. Bohužel hned můj první cestovatelský krok je předurčen k nezdaru. Maps.google.cz hlásí error. Trasa Brno – Dubaj nenalezena. Píšu to nerada, ale jak to tak vypadá, tohle asi nestíhám….

Around the World in 234 Days

I have always wanted to travel a lot. In 1872, the protagonists of Vern’s novel made it in 80 days to travel around the world. Today, it is 1st May 2012, and there are 234 days left until the end of the world. These extra 154 days can seem promising, but…Who would like to bear 80 days on a train and a ship and visit only Suez, Bombay, Calcutta, Hong Kong, Yokohama, San Francisco, New York, and London? I want to try spaghetti in Bologna, take a picture with the Eiffel Tower, touch the pyramid of Giza, sunbathe on the Bora Bora beaches, and visit the Rio Carnival and the film festival in Cannes. I want to try a cigar rolled by a Cuban woman on her thigh, drink tequila in Mexico, ride through Morocco on a camel, visit the Olympic Games in London, walk through the hobbit landscape, experience scuba-diving in Malaysia, and have a holiday in Rome. I want to roll a joint in Jamaica and then have a shower in a luxurious hotel in Dubai.Planning my journey, I rely on modern means of transport and information technologies above all. Unfortunately, my very first traveler’s step is fated to fail. Maps.google.cz reports and error. Route Brno-Dubai not found. I’m not happy to write this but it seems that I’m not going to make it.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

stránka 1 2 3 4 5 6