Dagmar Ráček Pelikánová | Jazyková škola Pelican

Author: Dagmar Ráček Pelikánová

Nezaměstnanost mladé generace představuje v současnosti problém pro celou Evropu. Mylně se domníváme, že se tato skutečnost týká pouze imigrantů a cizinců. Ano, bezpochyby určitou část představují cizinci, kteří se ocitnou v jiné zemi s rozdílnými ekonomickými standardy. Nicméně nemusíme jít daleko, abychom zjistili, že například v Řecku či Španělsku počet mladých lidí bez práce (mezi 18 a 25 lety) dosahuje více než 50 procent. V České republice se i přes (zatím) nízké procento podle odborníků tento problém bude ale prohlubovat.

Podle údajů světové banky se v příštích deseti letech na evropský trh práce dostane miliarda mladých lidí. Nepřipravenost či nedostatečné vzdělání je příčinou tohoto stále aktuálnějšího problému. Jedna miliarda představuje skutečně velký poměr, a je proto namístě nějakým způsobem mladé lidi na příchod na trh práce lépe vzdělat a připravit. Pochopením vlastních kvalit a schopností si pak “zajíčci” mezi zaměstnanci spíš dokáží udržet pozici a získat potřebné sebevědomí.

kurzy angličtiny BRNO

Projekt Live2Work si klade za cíl díky psychologickým kurzům skupinu, které se tento problém týká, lépe připravit a tím jim pomoci úspěšně se začlenit do společnosti. Snížit nejen číselné hodnoty, ale především stáre rostoucí počet mladých lidí, kteří doslova přežívají ze dne na den. Díky metodám pozitivní psychologie si tak dokáží uvědomit své přednosti, posílit charakterové vlastnosti a rozvinout dovednosti. Na projektu se podílí několik partnerských škol, vzdělávacích institucí či osob, které se o tuto problematiku přímo zabývají. A škola PELICAN je jednou z nich 🙂

POMATURITNÍ STUDIUM JAZYKŮ- ŠKOLNÍ ROK 2017/18 ZA SUPER CENU!

Neskutečné množství rodin se každoročně stěhuje do cizí země a pro většinu z nich hlavní důvod představuje vidina lepších životních podmínek nejen pro dospělé, ale především pro jejich děti. Dospělí tomuto přesunu rozumí, avšak dětské přemýšlení se točí kolem rozdílných hodnot a jejich pohled je citlivý i vůči těm nejjemnějším podnětům. A integrování se do rozdílného společenství se pro ně může stát problémem.

Představte si knihovnu, která rozmanitostí svého obsahu dokáže dětem nabídnout pochopení pro zcela nové okolí, zvyky a tradice země. Zábavnou a jim blízkou formou jim pomůže rozvinout vzájemné mezikulturní porozumění a u dětí z etnických menšin podpořit hrdost na svůj původ a kulturu.

STUDUJEŠ PEDAGOGICKOU ŠKOLU A CHCEŠ SE V BUDOUCNU UPLATNIT V ZAHRANIČÍ? ZLEPŠI SI NĚJAKÝ Z CIZÍCH JAZYKŮ, A TO ZA SKVĚLOU CENU A V CENTRU BRNA!

Výstupem projektu MultiLib bude 24 elektronických dětských knih, 6 ve světových evropských jazycích a 12 v původních jazycích imigrantů. Interaktivní ilustrace budou umožňovat práci s příběhem, a to jak pro děti, tak díky příručkám i pro jejich lektory. V každém z partnerských jazyků i jazyků menšin budou součástí 2 pohádky– jedna tradiční patřící ke kulturnímu základu dané národnosti a jedna nová a moderní.

Proč je projekt MultiLib aktuální? Zvyšující se podíl tříd s dětmi různých národností totiž klade nové nároky také na učitele základních škol a je proto nezbytné nabídnout jim nástroje, díky kterým si s rozmanitým složením dětí ve třídách snáze poradí.

Náhled ilustrací pro českou klasickou pohádku Otesánek

POMATURITNÍ STUDIUM NA ŠKOLNÍ ROK 2017/2018 ZA SUPER CENU! POJĎ STUDOVAT ANGLIČTINU NEBO NĚMČINU A NEŘEŠ ZÁPOČTY.

Chceme porozumět projektům, na kterých se podílíme. Jedině tehdy je možné jejich záměr patřičně rozšířit tam, kde je ho potřeba.

Tentokrát naše cesta směřovala do Kodaně na workshop k projektu Live2Work, jehož výstupem je pozitivní změna v životě mladých lidí, jejichž základní či podprůměrné vzdělání je často limituje při výběru a udržení si zaměstnání.

Smyslem projektu je vytvoření těch správných nástrojů a metod, které pomohou například pracovníkům neziskových organizací zabývajících se výukou těchto skupin. Do těchto skupin patří často mladí lidé/ cizinci, limitovaní nedostačujícím vzděláním a všeobecným přehledem. To vede k časté nezaměstnanosti či neschopnosti dostát nárokům kladeným na zaměstnance a v důsledku této životní situace tito lidé takřka přežívají ze dne na den, bez vidiny a možnosti perspektivní pracovní příležitosti.

Metody výuky, které si projekt klade za cíl vyvinout, skvěle poslouží úřadům práce, sociálním pedagogům i lektorům zabývajícím se vzděláváním v této citlivé oblasti, a to ve všech partnerských zemích, které se na tomto projektu aktivně podílejí.

Uvědomujeme si, jak je nejen absolvování rekvalifikačních kurzů, ale i zisk sebevědomí důležitým bodem pro úspěšnou re-integraci do společnosti. Rozvíjením tzv: SOFT SKILLS a osvojením si základních znalostí současného právního a ekonomického systému těmto lidem pomůžeme v cestě k lepší budoucnosti.

PROJEKT LIVE 2 WORK MÁ SMYSL!

Jedním z cvičení na workshopu bylo ve dvojicích- navigátor a “nevidomý”- projít v bludišti mezi židlemi za cílem získání důvěry.

Hodnoty a skills, jejichž osvojení a získání je cílem projektu Live2Work.

Lutheránská jeptiška vyprávějící o zvyklostech, všichni zaujatě poslouchají.

Pelikánci všude. I v kostele.

Strike a pose in a church.

Maximální soustředění.

ZLEPŠI SVOJI ANGLIČTINU, SLOŽ ZKOUŠKU A DÍKY ZÍSKANÉMU CERTIFIKÁTU ZVYŠ SVOJE ŠANCE PRO PŘIJETÍ DO ZAMĚSTNÁNÍ!

Role se prostřídaly, teď Angelika naviguje mezi židlemi Michala.

PELICAN na meetingu 🙂

Mette se specializuje na koučing, psychodiagnostiku a poradenství vedoucí k úspěšnému zvládnutí změny uvažování, vedoucí k dosahování kariérních cílů.

NĚMČINA JE JEDNÍM Z NEJROZŠÍŘENĚJŠÍCH JAZYKŮ EVROPY. ZÍSKEJ V NĚM JISTOTU I TY DÍKY POMATURITNÍMU STUDIU!

Odborník na pozitivní psychologii SELIGMAN u grafického zobrazení slov použitých v Trumpově projevu.

Opět hra na důvěru 🙂

Angelika představuje plán měření kvalitů výstupů, Cecilie, Mete, Joanne a Dagmar diskutují.

Projekt Live2Work má nejen vlastní FACEBOOKOVÉ stránky, ale také WEB!

Co děláte, když něco, co denně používáte, a máte rádi, přestane fungovat? Něco, k čemu máte blízko, něco, co se Vám líbí, něco, co vám daroval někdo drahý? Vím, že odpověď je nasnadě a velmi jednoduchá, mě jde ovšem o zamyšlení, o zamyšlení, co s tím. Vyhodit? Opravit? Jeden můj kamarád si nechal opravit staré náramkové hodinky a zaplatil za opravu tak vysokou sumu, že by si za ty peníze mohl koupit nové, jiné, krásné, současné. A měl radost! Velkou! Tak mě napadá, že když onu věc vyhodíte, tak radost mít nikdy nemůžete. Anebo ano? Z věci nové? Záleží na člověku? Na věci samotné?

Narušila se rovnováha v naší škole, dvě významné složky výjimečně fungujícího pracovního týmu přestaly náhle fungovat, vlastně nefungovaly už dlouho, rozhodly se a já o tom neměla ponětí. A tak se stalo, že z plodného, ojedinělého organismu se stalo něco, co už plodné a výjimečné není, co je najednou jen takové „normální“. To se mně vůbec nelíbí, ale též vím, že je to přirozený vývoj, život. Život, obnova, změna, rození, umírání, rovnováha. Co s tím dělat? Nahradit nefungující složky novými? Změnit systém? Změnit vše?

Hledám rovnováhu, abych byla šťastná, aby můj život byl „funkční“. Je to někdy těžší než těžké. Pracovní společenství můžeme bez zaváhání připodobnit k přírodnímu systému, tam, existují jen dva pohyby, rozvoj, rozšiřování a stahování. Rostlina začne bujet, rozpíná se, a následně narazí na své limity a začne upadat a nahradí ji jiná rostlina. Během psaní jsem si uvědomila, že já na svoje manažerské limity zdaleka nenarazila, že vše je pouze přirozený vývoj a „upadající rostliny“ nahradí nové. Ale současně, že mé osobě je bližší opravit krásné staré Omegy, než si koupit nové. A tak zaseji dvě nové rostliny a „opravím starý systém“, který začne být opět plně funkční. Použiji k tomu nové, ojedinělé postupy, postupy 21. století.

Tohle je moje poslední rozloučení s dvěma mě milými dlouholetými pracovníky našeho pracovního týmu, výjimečného společenství, gangu!

Ciao!

NOTHING LASTS FOREVER

What do you do when something you love and use every day stops working? Something you are close to, something you like, something given to you by a person dear to you? I know the answer is obvious and simple. My point is – how to handle the situation? Throw it away? Get it mended? A friend of mine had his old wristwatch mended even though it cost a small fortune. He could have easily bought a new, different, classy watch instead. And it made him happy! In fact, he was over the moon about his old watch working again. I don’t think it would ever make you happy if you threw such a thing away. Or would it? Would a new thing make you happy? Does it depend on an individual? Or the thing itself?

The delicate balance in our school has been upset; two important components of what once was an exceptionally efficient team have stopped working. In fact, they haven’t been working for a long time, they had made their decisions and I didn’t have a clue. And suddenly, the lively and unique organism turned into an ordinary organism without life or energy. I don’t like this at all; on the other hand, I know that this is a sign of natural evolution. Life, growth, rebirth, change, death, balance. What to do about it? Replace the malfunctioning components with new ones? Change the system? Change everything?

I’m seeking balance to be happy. I’m seeking balance so that my life is functional. This can be immensely difficult at times. I find the working environment similar to an ecosystem with only two types of movement – expansion and contraction. A plant starts growing, expands and then reaches its limits. After that, it starts declining and is subsequently replaced by a new plant. I realized, while writing this piece, that I am still far from reaching my limits as a manager. Everything is just a natural evolution of things and “declined plants” will be replaced by new ones. However, deep inside I still feel it is worth having those beautiful old watch repaired. So, I will sow two new seeds and I will “repair the old system” which will start working again. To do so, I will use the procedures of the twenty-first century.

I’m saying the last goodbye to two members of our team, members of an exceptional community, a real gang!

Ciao!

PELICAN organizuje intezivní jazykové kurzy v Brně.

Rekvalifikační kurz Projektový manažer Brno.

„Lidé nevidí věci v proporcích. Poslouchala jsem onehdy dvě dámy. První říká: To si nedovedeš představit, co jsem zažila. To bylo peklo! To byly tak strašné dny, že ti to snad nemůžu ani všechno vyprávět. To bylo strašný. A druhá: No, tak, co bylo? A ta první: Měla jsem doma malíře.“

Dovolila jsem si citovat Ditu Krausovou, jejíž příběh inspiroval španělského spisovatele Iturbeho k napsání knihy Osvětimská knihovnice, příběh ženy, která jako dítě uprostřed zápachu ze spálených lidských těl půjčovala knihy. Když se zadívám na tuhle ženu s krásným úsměvem a „čímsi“ velmi přitažlivým v očích, nezbývá mě nic jiného, než se cítit dobře, šťastná ve své době, v bezpečí. Na druhou stranu se stydím. Jako všichni si stěžuji, vzdávám se, pobrekávám, protože každý den není stejně perfektní jako ten předešlý. Včera jsem sledovala zajíce, značně vyhublého po zimě, ale vypadal i přesto docela spokojeně. On sledoval pozorně mě a já si náhle uvědomila, jak jsem slabá. Krásné jaro vám přeji.

END OF THE SELF-PITY!

„People fail to determine the right measure of things. I overheard a conversation the other day. One lady says to another: I had a horrible thing happened to me. It was sheer hell. Words cannot convey the misery I had to endure. And the other one says: So, what happened? And the first goes: I had my flat painted."

I quote the words of Dita Krausová whose story inspired Spanish author Iturbe to write a book titled „La Bibliotecaria de Auschwitz“. It’s a story of a woman who worked in a library engulfed by the stench of burning corpses. When I look at this woman with a beautiful smile and „something“ very appealing in hery eyes, I realize I have little reason to complain or feel unhappy. On the other hand I’m ashamed. I do complain, whinge, or give up because not every day is as perfect as the previous one. I watched a hare yesterday. The fact that it was very skinny after the winter didn’t seem to worry it at all. It was watching me and I suddenly realized how weak I was. I wish you a beautiful spring.

Jazykové kurzy v Brně.

Máme NOVÉHO prezidenta a já pláči. Nikoli obrazně. Nejprve mně to připadlo jako hloupý vtip, že pan Zeman bude kandidovat na post prezidenta České republiky. Nyní je to nová realita!

„Před návštěvou Miloše Zemana je nutné připravit tři věci. Popelník, občerstvení bez čehokoli rostlinného – Jím jen zeleninu, která projde procesem zvaným prase – a sklenici s vínem“ konec citace…

Takže tento „pán“, který by poradil Řekům, aby prodali svoje ostrovy (komu asi…?), zvítězil nad člověkem, který s lehkostí vystřídá běhen hodiny tři cizí jazyky, který hovoří o svých rodičích s úctou beroucí dech, a který o naší zemi mluví s takovou láskou, že se člověk musí usmívat.

K pláči? K vzteku?

Mě napadá jediné. Svoboda je velmi vzácná a křehká a MY se stále snažíme dokázat (komu?), že si ji nezasloužíme! Takže nám opět nezbývá nic jiného, než si pěkně poplakat, pokrčit rameny a „valit“ se dál. Husáka nám zvolili komunisti, Zemana jsme si zvolili SAMI a svobodně. Gratuluji! Pravda a láska opět nezvítězila nad lží a nenávistí! Ať žije nenávist, závist a arogance!