-
- Večírek Galeryje pro lektory, zaměstnance a přátele školy PELICAN 2011
Author: skolapelican
Zuzko, učíš na naší škole pomaturitní studium angličtiny. Jak probíhá výuka? Používáš v hodinách nějaké alternativní moderní metody, jako je například video? Pokud ano, popiš nám, jak takové vyučování vypadá.
Používáme učebnice, různé materiály z internetu a páteční výuka se vede volnější formou – často se díváme na film v angličtině s anglickými titulky, studenti se snaží zachytit a vypsat si nová slovíčka, nakonec probereme novou slovní zásobu i děj filmu.
Jaký si myslíš, že je lepší přístup ke studentům? Kamarádský nebo spíš autoritativní? Jaká se snažíš být ty a proč?
Pro mě je jedinou cestou kamarádský přístup, pro autoritativní přístup nemám to správné nastavení 🙂 Na jazykovou školu chodí plnoletí studenti, kteří už by si měli být vědomi toho, co chtějí a proč. I díky tomu se s nimi dá jednat více jako s kamarády a i mně se tak lépe pracuje. Nedělalo by mi radost ani bych neměla dobrý pocit, kdybych musela po studentech nějakým způsobem “dupat”, do něčeho je nutit, něčím hrozit. To zkrátka není můj styl 🙂 A řekla bych, že i studentům to tak vyhovuje, často se v hodinách zasmějeme opravdu spíš jako kamarádi než jako učitel a studenti 🙂
Vyučuješ také nějaké kurzy angličtiny pro veřejnost?
Ne, momentálně učím jen pomaturitní a firemní kurzy.
A Zuzi, jak ses vlastně dostala do školy PELICAN, jak jsi na nás přišla?
Vrátila jsem se po mnoha letech z ciziny a začala rozesílat životopisy. Pelican si mě pozval na pohovor, vzájemně jsme se líbili a bylo to 🙂
Co se ti na škole PELICAN líbí?
Tak mimo jiné poloha v centru, osobně se mi líbí celý prostor budovy včetně dvorku a Galeryje 9 🙂 Líbí se mi, že na škole panuje uvolněná a přátelská atmosféra a ten přátelský přístup neplatí jen pro lidi, ale i pro psy – jsem vděčná, že můžu svého psa brát i do výuky a on tak nemusí být doma sám. Když přijdu bez něj, studenti se ptají, kdy zase přijde 🙂
A teď trochu z jiného soudku, řekni nám něco o sobě. Co tě baví, co děláš ve volném čase, jaké jsou tvé hobbies?
Pořízením československého vlčáka jsem některé své koníčky pohřbila, věnuji se teď převážně jemu, ale ráda 🙂 Mám ráda cestování, výlety do lesa, dřív jsem se věnovala i józe, malovala, četla, jezdila na kole a na běžkách. Nejvíc ze všeho miluji přírodu a čas strávený v lese, teď navíc i s tím nejlepším psem, který tomu dal úplně nový rozměr 🙂
Jsi Brňačka nebo ses narodila jinde, případně kde? Co se ti na Brně líbí?
Narodila jsem se ve Vyškově a žila tam do svých 18 let, do Brna jsme ale odjakživa jezdili k babičce a dědovi. Žila jsem i 2 roky v Praze a tenkrát se mi líbilo, jak živo tam je a jak všechno šlape v rychlém tempu, ale časem jsem došla k tomu, že mi Brno vyhovuje mnohem víc – na většinu míst se dá dojít i pěšky, je tu spousta parků a akcí, co mě zajímají. Velmi mě těší, že bydlím v Komíně, odkud mám hodně blízko do lesa a na přehradu – asi bych nemohla žít ve městě, ze kterého by se nedalo tak snadno uniknout do ticha přírody :). Poslední dobou je tu i víc cizinců, což mě těší, protože jsem spoustu let strávila cestováním a ráda poznávám jiné země a jejich obyvatele.
Když se vrátíme zpět k angličtině, do jaké míry si myslíš, že je pro občana České republiky, který nemá tendence opouštět zemi, důležitá její znalost? Proč by se takový člověk měl anglicky učit?
Tak v dnešní době už mi to připadá skoro jako součást základního vzdělání. Angličtinu požadují ve většině firem a člověk nemusí ani cestovat, aby se setkal s cizinci, se kterými se jinak nedorozumí. Vadí mi, když česká slova nahrazují anglická, ale angličtinu považuji za jazyk, který spojuje lidi různých národností po celém světě, a to je zvlášť v dnešní době moc důležité. Navíc znalost každého jazyka člověka neskutečně obohatí – je to opravdu tak, že “kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem” 🙂
A ohledně pomaturitního studia, proč je podle tebe volba výuky jazyka po střední škole dobrá? V jakých případech ji vidíš jako nejvhodnější?
Často jsou mezi studenty ti, co se nedostali na vysokou školu nebo potřebují z jiného důvodu vyplnit rok nějakou smysluplnou činností. Rok na jazykové škole je výborná příležitost věnovat se intenzivně angličtině a získat tak certifikát, který může pomoct při hledání zaměstnání. Studenti jsou ve škole pouze tři hodiny denně, mají tak dostatek času i na případné brigády nebo jiné aktivity. Kdybych mohla, hned bych se nechala taky zapsat jako studentka 🙂
Nakonec bych tě poprosila, jestli bys nám řekla veselou historku z vyučování, jestli si na nějakou vzpomeneš ☺.
Ta veselá historka se váže právě k mému psovi. Jednou jsem v hodině koutkem oka zahlédla, že je mezi studenty jaksi “husto”, bylo tam najednou víc hlav, zkrátka jako by tam někdo přebýval, podívala jsem se pořádně a zjistila, že koukám do vysmátých očí svého psa, který si opřel přední tlapy o lavici a tvářil se jako jeden ze studentů 🙂
Díky Zuzi, jsme rádi, že učíš v naší škole a jsi součástí PELICAN crew, vážíme si Tě. ☺
Slavnosti jara
S květnem přichází první známky jara, alespoň většinou. A někdy taky ne, někdy dubnové aprílové upršené počasí vydrží až do května. To je nepříjemné pro většinu lidí. Všichni už se těší na jarní slunečné teplé dny, kdy shodíme bundy a kozačky a nazujeme balerínky, kecky, tenisky a vyrazíme si jen v mikině nebo svetru. Bez deštníku.
K životu začíná přicházet příroda, všechno kvete, všechno bzučí, všechno voní, všichni alergici pšikají a smrkají. Kavárny a restaurace začínají otevírat své zahrádky a terásky. Na nich to začíná ševelit probíhajícími konverzacemi. Lidé se přesunují z interiérů ven. Sednout si na sluníčko a trochu se nahřát a třeba chytit i nějaký první bronz.
S prvním květnem přichází svátek zamilovaných, 1. máj. Lidé vychází do ulic nebo možná spíš do parků a na louky. Hledají rozkvetlé třešně, a když nejsou třešně, tak prostě nějaké jiné rozkvetlé stromy. Vezmou za vděk i tím. Hlavně, když si můžou stoupnout pod ten růžově nebo bíle rozkvetlý strom a políbit svou drahou polovičku.
Svátek je hluboce zakořeněn v naší zemi. Ale kde je jeho počátek?
Zřejmě vychází z keltského svátku – Beltain. Ten se začíná slavit již 30. dubna v noci. U Keltů je běžné, že svátky začínají slavit večer. Zatímco příroda je probuzená již od Velikonoc, teď je čas na lásku. Období plodnosti. Aby se mohlo zrodit něco nového, je třeba se zbavit toho starého.
Zapalovaly se dva ohně, mužský – černý a ženský – bílý. Mezi nimi se o půlnoci postavila bříza, které se říká májka. Zdobila se barevnými stuhami. Půlnoc je přelom mezi temnou a světlou polovinou roku, mezi nebem a zemí. Pálili se slamění panáci, pálilo se vše staré, nečisté a přijímala se nová síla.
Slavilo se celou noc u ohně, lidé tancovali kolem májky a veselili se a milenci se později milovali v přírodě. Děti zplozené tento den, jsou prý nejšťastnější.
Polibek pod třešní
První máj patří milencům, kteří se líbají pod rozkvetlou třešní nebo pod jiným rozkvetlým stromem. Dělá se to proto, aby žena následující rok neuschla nebo aby byla celý rok krásná.
Dříve byl polibek vnímán jako velmi intimní záležitost. Mladíci mohli líbat jenom své nadcházející ženy, proto polibek předznamenával svatbu.
Májky
Tradice stavění májek se také udržela až dodnes, ale okolnosti se lehce měnily. Májku stavěl muž pod okny své dívky nebo dívky, na kterou si myslel. Když mělo už děvče pod okny májku jiného chlapce, musel ji zničit a tímto se konkurenta zbavit.
Později se tento zvyk přetransformoval. Každá vesnice si stavěla svou májku, kterou si musela hlídat. Podle tradice se májky kradou, a to pouze v noci z 1. na 2. května. Kdyby byla ukradena, byla by to pro vesnici veliká potupa.
Majáles
S květnem je spojována další tradice Majáles, což jsou české studentské oslavy jara. Jeho kořeny jsou většinou datovány od 18. století. Majáles je charakterizován především jako průvod studentů městem, kteří jsou různě recesisticky oblečeni. Součást tradice je i volba Krále majálesu.
Je to velmi oblíbená akce, která se koná na většině škol, kdy studenti oblékají masky, většinou na předem dané téma. V průvodu vychází do ulic svého města. Konají se také různé hry a soutěže pro děti.
Svátek práce
Na 1. května u nás připadá i státní svátek – Svátek práce, který je zaveden od roku 1890. Je to připomínka stávky amerických dělníků v Chicagu. Konala se roku 1886, trvala několik dní a vyústila v tzv. Haymarketský masakr. Došlo ke konfrontaci policie a dělníků, kdy policisté začali střílet do davu. Byli usmrceni dva dělníci. Na dalším shromáždění byla dělníky hozena na policisty podomácku vyrobená bomba. Sedm policistů nepřežilo. Následovalo soudní řízení, ve kterém bylo obviněno 8 anarchistů, z nichž 7 bylo odsouzeno k trestu smrti a osmý k 15 letům ve vězení.
Svátky jara ve Velké Británii
V Anglii se státním svátkům říká Bank Holiday. Je to z důvodů, že v těchto dnech zůstávají banky zavřené a s nimi i naprostá většina obchodů a institucí. Veřejná doprava se řídí speciálním prázdninovým řádem. První pondělí v květnu mají takzvaný Early May Bank Holiday. Slaví se především konec zimy, příchod jara, plodnost, stejně jako u nás.
Přečti si víc, navštiv kurzy angličtiny Brno u Pelicana.
Nejrozšířenější je u nich oslava tancem. Mají tam také májku, kolem které tančí se stuhami a cílem je, májku stuhami ozdobit. Mnoho škol, zejména těch vesnických, pořádá akce, kde právě žáci předvádí tento takzvaný „májčí tanec“.
Dalším tradičním tancem je „Morris“, který je také spojován s oslavou začátku jara. Je tancován výhradně muži, kteří na sobě mají bílé kostýmy. Na různých částech kostýmu jsou zvonečky a muži v rukách nesou šátky a dlouhé dřevěné hole. Tanec je doprovázen harmonikou.
Tradicí je také vytváření květinových girland, zdobení domů květinami a listy a také korunování květnové královny jako živého obrazu římské bohyně Flory.
V některých oblastech Velké Británie chodí dívky brzy z rána ven omýt si obličej ranní rosou. To jim má zajistit krásu na další rok.
V Rochesteru se koná Festival of Chimney Sweeps. V Derbyshire zase dekorují studny květinami.
Přečti si víc, navštiv kurzy angličtiny Brno u Pelicana.
V Oxfordu je tradicí pro první pondělní květnové ráno jít v 6 hodin pod Velkou věž u Magdaleniny univerzity. Univerzitní sbor zpívá madrigal jako závěr předcházejících nočních oslav. Myšlenkou pro některé lidi je pak jít k Magdaleninu mostu a skočit. V nedávných letech se most na tento den začal uzavírat. Voda dosahuje pouze šedesáti centimetrů a skákající lidé měli často různá zranění. I dnes se najde pár jedinců, kteří chtějí skákat.
V pohanských dobách bylo mnoho typů květnových oslav považováno za rituály plodnosti, zejména ty na oslavu bohyně Flory, což bylo považováno za nekřesťanské. Došlo k několika pokusům oslavy zrušit.
Ve Skotsku je oslava toho svátku zachycena už ve 2. polovině 19. století. Ve zbytku Spojeného Království byla zavedena až v roce 1978.
Tento jarní den je také dnem pochodů, a to zejména v Londýně. Lidé vyráží do ulic slavit a požadovat práva pracovníků. Tyto pochody jsou většinou organizovány odbory, lidé přijíždí i z velkých dálek, aby se k nim mohli připojit. Pochody několikrát končily i násilně, ale v posledních letech jsou klidné.
Chceš se dozvědět víc? Googluj v originále, přijď na kurzy angličtiny Brno.
Ačkoliv tento svátek vychází ze stejné události, tak se všude ve světě slaví jinak a dalo by se říct, co stát, to vlastní zvyky a tradice. Každý si ho prostě užívá po svém.
Velikonoce jsou asi nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Začínají na Popeleční středu po Masopustu a pro křesťany nastává 40 dní půstu. Většinou jde o odepření si nějakého jídla, alkoholu, ale i dalších věcí, které jsou v životě zbytečné a postradatelné. Striktní půst se praktikuje právě na Popeleční středu a Velký pátek, kdy se nejí maso a většinou si lidé, dodržující půst, dají jedno bezmasé jídlo během dne. Tuto tradici dodržují především věřící, a to od čtrnáctého až do svého šedesátého roku života. Po Božím hodu Velikonočním nastává padesátidenní období oslav.
Období Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota se nazývá velikonoční triduum neboli velikonoční třídenní, které předchází nedělnímu Zmrtvýchvstání a připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Krista.
Na Zelený čtvrtek u nás snad už každé pohostinství, restaurace a bar nabízí zelené pivo. Je to velmi oblíbená tradice, i u lidí, kteří ani nejsou věřící. S tím souvisí i pouze zelená strava během dne, takže lidé zařazují například špenát, zelí, brokolici atd.
Pověst také praví, že na Zelený čtvrtek odlétají po mši Gloria in excelsis Deo odlétají zvony do Říma. Zpět se vracejí až na Bílou sobotu, do té doby jsou zvony nahrazeny řehtáním řehtaček.
Velký pátek je připomínkou Ježíšova ukřižování, V České republice je to státní svátek, takže se nepracuje. Podle tradice by si nikdo neměl nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována. Také by se nemělo prát prádlo, jelikož by bylo namáčeno do Kristovy krve. Tyto tradice se u nás ale už moc nepraktikují a nejsou ani veřejnosti moc známé.
Půst končí na Bílou sobotu, tento den se nekonají žádné mše a obřady. Je to den zlomu. Zvony se vracejí zpět z Říma.
Velikonoční nedělí začíná padesátidenní období oslav. V tento den vstal Ježíš Kristus z mrtvých.
K velikonočním symbolům patří beránek, který se peče skoro v každé domácnosti. Všude se barví vajíčka a následně se v pondělí rozdají koledníkům. Malovaná vejce se nazývají kraslice, každý si je zdobí po svém, je to určitý druh umění. Peče se také mazanec a celý tento den se nese v duchu hodů, spousty jídel, pohoštění a rodinných setkání.
V pondělí ráno a po celé dopoledne chodí chlapci jakéhokoliv věku koledovat. To znamená, že chodí s pomlázkou, která je spletena z vrbového proutí, za dívkami, a tou je tzv. „vyšukají“. Dívky jim za to pak ještě musí poděkovat, protože díky nim teď neuschnou… Muži dostanou pár vajíček, nějaké sladkosti nebo panáka alkoholu, ale hlavně jim žena musí na pomlázku uvázat barevnou stuhu. Muži mezi sebou rádi soutěží, kdo těchto mašlí nasbírá více.
Tradice se u nás liší podle regionů i vesnic, kdy například v pohraničí chodí na koledu nejprve dívky nebo se hledá výslužka v zahradě.
Tyto tradice jsou ovšem v různé i různých zemích. Stačí nakouknout jen k sousedům Slovákům, kde muži nechodí koledovat s pomlázkou, ale polévají dívky vodou.
Ve Velké Británii přichází velikonoce spolu s masopustním úterým, Shrove Tuesday, známým spíše jako „palačinkový den“, kdy jsou palačinky úplně všude. Tento zvyk vznikl nejspíše proto, aby se zkonzumovaly všechny zbytky jako tuk, máslo a vejce, které se po dobu půstu nemohly jíst.
Co se týče barvení a malování vajec, tak to v Anglii vůbec neznají, tam jsou spíše na vejce čokoládová. Podle tradice jim tyto vejce nosí zajíček. Beránka jako symbol taky nemají. Nepečou tedy beránky, ale velikonoční dort, který je z pudinku, mandlí, čokolády a ovoce.
U nich zajíc vejce schovává po domě a po zahradách a pořádají se na ně pak hony, kdy je všichni hledají a snaží se jich samozřejmě najít co nejvíce. Těmto honům se říká Egg hunt.
Další zvyk je vyrábění klobouků, to se dodržuje hlavně ve školkách a školách. Pořádají se i různé soutěže o nejhezčí klobouk. Klobouky se pak nosí na nedělní bohoslužbu.
Naší tradici s pomlázkami v Anglii neznají, a když se o ní před nimi zmíníte, tak to většinou vyvolává spíše pohoršující reakce. Přijde jim to hrubé a neuctivé a dost často v této souvislosti začnou mluvit o barbarech a odsuzovat to.
Málokdo v Anglii ví, že ženy na velikonoční pondělí přivazují muže k židlím a požadují po nich výkupné, další týden se to otočí a žena je přivázána k židli, muž však jako výkupné požaduje polibek. Tento zvyk se už ale moc nedodržuje, proto ho tam zná už jen pár lidí.
Pomaturitní studium angličtiny v Brně ve škole PELICAN. Přečtěte si o anglických velikonočních zvykách víc v originálním znění díky studium angličtiny Brno.
Zajímavá je tradice, která se drží už od 12. století a týká se královské rodiny. Den před Velkým pátkem panovník obdarovává své chudé poddané. Na tuto příležitost se razí speciální velikonoční mince, které jsou opravdu cenné, hlavně pro sběratele. Čím starší mince je, tím větší hodnotu má. Od 15. století panovník daruje přesně tolik mincí, kolik je mu let.
V tomto období se také otevírají muzea, historické památky a parky. Pořádají se velikonoční průvody a soutěže. Jedna z nejznámějších se koná v Covent Garden v Londýně, kde soutěží pivovarská spřežení a probíhá soutěž pro děti v pouštění draků.
Velikonoce v USA se od těch Britských příliš neliší, také hledají čokoládová vejce a hodují na rodinných srazech. Změna je jen v jídelníčku, dopřávají si pečenou šunku, sladké brambory, pečené jehněčí a zeleninu.
Pro Němce je svátek významnější, než Vánoce. Všechno je u nich zavřené a je třeba počítat s kolonami na silnicích, protože všichni jezdí po příbuzných, za známými a pořádají setkání. Zvyky se u nich drží jako v USA a Velké Británii, zajíc jim schovává čokoládová vajíčka. Co se týče tradičních jídel, tak to mají ale podobné s námi, pečou hutné mazance, koláče a koblihy. V Německu znají i kraslice, malovaná vajíčka, které tam běžně zdobí.
Přečtěte si o Velikonocích v Německu víc v originálním německém znění – kurzy němčiny Brno.
Pokud vás už nebaví velikonoce u nás nebo si jen chcete rozšířit obzory a chtěli byste si zkusit velikonoce jinde, tak neváhejte a jeďte alespoň do Anglie. Stojí to za to, už jen ta atmosféra, všichni lidé ve vlastnoručně vyrobených kloboucích, řítící se do kostela na bohoslužbu.
Je super vyzkoušet si hledání vajec na vlastní kůži a celkově zakusit jiné velikonoční zvyky a atmosféru.
Abyste mohli tuhle atmosféru nasát dosyta, je potřeba samozřejmě rozumět. S angličtinou ti rádi z Pelicana pomůžeme. Kurzy angličtiny Brno.
V polovině prosince 2014 se konal ve škole PELICAN 1. ze série workshopů projektu POOLS-3, akreditovaných MŠMT, zaměřených na využívání počítače ve výuce cizích jazyků. Události se zúčastnilo deset učitelů cizích jazyků z pěti různých základních, středních a jazykových škol. Jako příklady užitečných nástrojů a aplikací, které mohou učitelé cizích jazyků pro zefektivnění a zvýšení atraktivity výuky využít, byly použity Multidict, Wordlink, Clilstore a Hot Potatoes.
Jednotlivé nástroje účastníky workshopu velice zaujaly, a to především aplikace Hot Potatoes, které slouží k tvorbě pěti různých typů interaktivních cvičení a nástroj Clilstore pro sdílení cvičení na internetu. Po samotné práci se zmíněnými nástroji byly diskutovány výhody i nedostatky jejich možného využití.
Úspěšnost workshopu byla potvrzena zájmem dvou účastníků o pořádání tohoto kurzu pro všechny učitele cizích jazyků přímo na školách, kde působí a s touto žádostí mohli být poté osloveni odpovědní zástupci těchto škol.
TEACHER EDUCATION IN PELICAN
At 10th December 2014 PELICAN organized the first project workshop accredited by Czech Ministry of Education, Youth and Sports. This event have visited 10 language teachers form 5 institutions including, primary schools, high schools and language schools and main goal was the introduction of way how to use computers for language learning. As an example useful tools and apps were used Multidict, Wordlink, Clilstore and Hot Potatoes.
Participants were very interested in this tools, mainly the Hot Potatoes for creating of 5 different exercises and Clilstore. After work with mentioned tools was discussed the advantages and little imperfections of using it in practise.
Two participants of this workshop were so enthusiastic about their gained new skills than they actually called to representatives of their schools and recommended this workshop to all teachers of foreign language.
Na úvod bychom rádi předestřeli, že se z naší strany jedná o snad úplně první článek/blog, proto prosíme o shovívavost.
Rozhodli jsme se podílet na tomto projektu především z důvodu spolupráce s PELICAN, kvalitou jenž representují, ale i hodnotami a aktivnímu přístupu k životu, které sdílíme. V prvním, možná poněkud delším, příspěvku bychom se rádi představili a vyprávěli Vám krátký příběh, který vedl až k otevření našeho Bistra dne 14. 4. 2014 (upřimně až teď jsem si všiml té magiky čísel, kterou jsme nikterak nekalkulovali).
Na začátku všeho byl, jak už to bývá, nápad. Lépe řečeno dva velmi podobné nápady/sny. Jeden se zrodil v hlavách Nikol a Kateřiny a druhý u Toma. Oba směrující k podobnému cíli. Tím cílem bylo otevření a provozování bistra. Dohromady nás pak dala, jak jinak než, náhoda, které velkou měrou pomohly děvčata z Wolfgangu, a díky tomu fofru jsme se začali poznávat až za pochodu, během diskuzí, příprav atd. Shodou dalších náhod jsme se dostali k informaci o prostorách v budovách České televize, které jsme velmi vděčni.
Začali jsme se o ně zajímat, vypracovali jsme projekt, udělali nabídku, pokusili se uchopit příležitost a na konci jsme byli úspěšní. Stály před námi mnohé velké výzvy, jako byla například kuchyně, dodavatelé, interiér, personál a nikdy nekončící úřady. Kousek po kousku jsme se prokousávali dál. Hlavně za přispění kamarádů, kteří nesou velkou porci zásluh a spousty náhod jsme se dostávali k reálnějšímu datu otevření, jenž jsme několikrát posunuli.
Až do poslední chvíle jsme však neměli finální název pro naše bistro. Nechtěli jsme jen něco dobře znějícího, ale něco k čemu se budeme moci vracet. Název, jenž bude reflektovat náš přístup a závazek, jméno které nás bude nutit vytvořit určitou atmosféru a na jehož odkazu budeme nadále pracovat a rozvíjet jej. Po spoustě filozofických debat, brainstormingů, času tráveném po kavárnách ale i bláznivých nápadech padl název Soul a jsme za něj vděčni.
Hodiny a dny natírání, broušení, malování, přesunů z leva do prava, pohovorů s uchazeči, vybírání nádobí, skladání nápojového lístku, příprava menu, komplikace s objednávkami, termíny dodání, technické pauzy a zase ty úřady, a to vše během cca dvou měsíců. Neustále pohodová atmosféra a zmiňovaná pomoc všech kamarádů nám v tomto velmi pomohli. Krátce před termínem se dostavila i nervozita a náhle tu byl ten den. Otevíračka 14. 4. 2014 v 8:00. Ještě si pamatujeme ten poslední večer před. To ticho. Napětí. Kroucení hlavou, nad tím, že už za pár hodin to vypukne, že už za pár hodin začne žít jeden společný společný sen a všechno teprve začíná . . .
Greetings from Soul Bistro First of all, we would like to ask you to be patient with us – this is our very first blog post.
Our cooperation with PELICAN is based on common values and approach to life. We also admire the way they hold on to their dreams and always strive to achieve their goals. We would like to take this opportunity to introduce ourselves and cast light on events that led to opening the Bistro on April 14, 2014. Magical powers that the date seems to possess were not the reason why we chose it, though.
At the very beginning there were three people who had a clear-sighted vision of running a bistro, Nikol, Kateřina and Tom. The only problem was that they didn’t know one another. By some extraordinary coincidence and with a little help from WOLFGANG girls, they met and started working on the realization of their dream. We found the venue completely by chance. The agreement with the owner of the building, Czech TV, was reached after a series of negotiations and we were free to go ahead with our plans.
We had to face several challenges such as kitchen, suppliers, staff and endless dealings with the authorities. Although we were determined to succeed and we had a lot of help from our friends, we had to postpone the official opening of the bistro several times.
One of the last things that remained to be done was to decide on a name of the bistro. We wanted a name that we could build upon, something that would reflect our approach and commitment. After many heated discussions and countless rejected ideas we finally agreed on the Soul.
The following two months were hectic. Preparing the venue, interviews with applicants for a job, equipping the kitchen, meetings with suppliers and dealing with authorities really took it out of us. However, on April 14, 2014 at 8am everything was ready for the opening of the bistro. I still recollect the night before. The silence. The anxiety. The expectations. It was difficult to believe that our dreams would come true in a couple of hours. And this was only the beginning…
Teplo, moře, jídlo, svátky, fotbal a víno když všechny tyto znaky spojíme dohromady, vznikne nám Španělsko, země, která svou bohatou kulturou a odlišným lifestylem, přitahuje ročně miliony lidí na celém světě. Ale co se skrývá pod slovem Španělsko, pokud se do této země chcete přestěhovat? Španělsko neboli oficiálně Španělské království s hlavním městem Madrid leží na Pyrenejském poloostrově a je mnohem větší než ČR. Je to země velmi různorodá, každý region je odlišný, ať už v historii, tradicích, ekonomice, přírodě, lidmi a také jazyky. Úředním jazykem je samozřejmě španělština, ale existuje mnoho jiných jazyků a nářečí, například katalánština, galicijština, baskičtina. Život ve Španělsku je ovlivněn náboženstvím, především křesťanstvím.
Španělsko je mnohem lepší pro lidi, kteří nejsou workoholici a preferují oslavy a svátky a volný život, protože ve Španělsku mají velice odlišný harmonogram než v ČR. Například obědvají ve dvě, potřebují na to jednu nebo dvě hodiny. Malé obchody a kanceláří zavírají od dvou do pěti. A večeře? Tu mají také pozdě. Večeří v 9 nebo i později. Obchody zůstávají otevřené od 20:00 nebo od 20:30, bary a restaurace do 24:00. Mnoho lokalit bývá otevřených i do 3:00. Opravdový život končí hodně pozdě oproti Česku. A není neobvyklé večeřet v 10 nebo v 11 včetně všech víkendů. Nevím, jestli tento rytmus života je lepší než v Česku. Možná že večeřet a chodit tak pozdě spát není pro naše zdraví dobré. Ale dávám přednost dlouhému obědvání beze spěchu jako ve Španělsku.
Mnohem zajímavější ve Španělsku je jejich různorodá a bohatá kuchyně, a to je hlavní důvod proč se přestěhovat do Španělska. Při našem studiu španělštiny jsme se setkali s typickými španělskými jídly. A naše dojmy jsou spektakulárně uspokojivé, neboť lehkost a harmonie španělských jídel nemají nikde jinde na světě konkurenci. V každém regionu, městě můžeme ochutnat různé typické produkty a typická jídla. Například v Galicii jsou hodně tradiční ryby a mořské plody a také se tam jí hodně maso. Dále v Baskicku se vaří typické jídlo bacalao al pil-pil, což je jídlo z ryby s typickou omáčkou. Na jihovýchodě Španělska mají středomořskou dietu, říká se, že je to nejzdravější dieta na světě. Další krásou Španělska jsou svátky a tradice, nejzajímavější jsou například, La Semana Santa, Vánoce, býčí zápasy a La Tomatina. Lidé si tyto svátky užívají, hodně jí, pijí víno.
Španělsko je z hlediska kultury velmi významná po Itálii a Číně je Španělsko třetí zemí na světě nejvíce památkami UNESCO, například La Segrada Familia v Barceloně od Antonia Gaudího. Ve Španělsku je mnoho míst s kulturním významem a kulturních artefaktů včetně obrazů, literatury a hudby. Například Las Meninas od Diega Velazqueze v Muzeu del Prado v Madridu nebo Don Quijote de La Mancha a Sonar nebo Benicassim, což jsou letní hudební festivaly. Dalšími výhodami Španělska jsou památky, kterých je ve Španělsku mnoho. Například v Madridu se nachází Plaza de Cibeles a Palacio de Communicacione a Palacio Real de Madrid a Santiago de Compostela je jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst v Evropě. Myslíme, že jsme vám dostatečně představili důvody proč se do Španělska přestěhovat. Teď už je jen na vás, jestli je Španělsko vaše vysněná země.
Nicole Stašková, Dana Leová, Michal Bednařík
Studenti jazykové školy PELICAN
Korekturu překladu textu zajistila Petra Štantejská, lektorka španělštiny pomaturitního studia organizovaného školou PELICAN. PELICAN organizuje pomaturitní studium a kurzy angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, němčiny a dalších.
¡MUDARSE A ESPAÑA! ¿SÍ O NO? El calor, el mar, la comida, las fiestas, el fútbol, el vino,... Cuando combinamos todos los signos surge el país llamado España. Un país que con su rica cultura y diferente estilo de vida atrae a milliones de personas de todo el mundo. Pero, ¿qué se esconde bajo la palabra España? España o el Reino de España con la capital ciudad de Madrid es un país que se halla en la Península Ibérica. España es grande, mucho más grande que la República Checa. Es un país muy variado y cada región es diferente: la historia, las tradiciones, la economía, la naturaleza, la gente y también la lengua. El idioma oficial es el español pero existen más lenguas oficiales; el catalán, el gallego, el vasco. La vida en España está fuertemente influenciada por la religión, principalmente la cristiana.
Es una paradoja que su estilo de vida no se refleja del estricto cristianismo, sino de lo contario, viven la vida liberamente. España es conveniente para la gente que no está adicta al trabajo y prefiere muchas fiestas y una vida libre porque en España tienen los horarios diferentes de la Republíca Checa. Por ejemplo, el almuerzo es sobre las dos. Nesesitan una o dos horas para comerlo. Por eso pequeñas tiendas y muchas oficinas cierran de dos a cinco. Tienen la pausa llamada la siesta. ¿Y la cena? Pues también es muy tarde. Se cena a las nueve o más tarde. Por eso las tiendas están abiertas hasta las ocho u ocho y media y los bares y restaurantes hasta las doce. Y muchos locales abren hasta las tres de la madrugada. La vida nocturna en la ciudad termina mucho más tarde que en Chequia. Y no es raro cenar a las diez o a las once, sobre todo los fines de semana. No sé si este ritmo de vida es mejor que el checo. Creo que cenar tan tarde, antes de dormir, no es bueno para la salud. Pero si nos gusta comer mucho tiempo, sin prisa, así ocurre en España.
Lo interesante en España es su heterogénea y rica cocina que es el primer motivo del porqué mudarse a España. Durante nuestro estudio del español nos encotramos con comidas típicas de España. Nuestra impresión es satisfactaria porque sabor de la cocina española en ninguna parte del resto del mundo no tiene concurrencia. En cada región, hasta en cada cuidad se pueden probar diferentes productos y platos tipícos. Por ejemplo, en Galicia son muy tradicionales el pescado y el marisco y también se come muy buena carne. En el País Vasco se cocina un plato típíco que se llama bacalao al pil-pil. Es un tipo de pescado con una salsa. En el sur y este de España tienen la dieta mediterránea. Se dice que es una de las dietas más sanas del mundo. Otras bellezas en España son, por ejemplo, las fiestas. Las más importantes son la Semana Santa, la Navidad, la corrida de Torros y la Tomatina. La gente se divierte durante las fiestas, baila, toma vino y come mucho.
España es un país con un gran significado cultural. Después de Italia y China, España es tercer país en el mundo con la mayoría de monumentos pertenecientes en la lista del Partimonio de la Humanidad. Por ejemplo la Sagrada Familia de Antoni Gaudí en Barcelona. En España hay muchos sitios con ese significado cultural y artefactos culturales incluso los cuadros, libros o música. Por ejemplo Las Meninas de Diego Velázquez en Museo del Prado en Madrid o Don Quijote de La Mancha y Sónar o Benicassim que son dos festivales musicales de verano. Otra ventaja de vivir en España son numerosos monumentos. Por ejemplo, en Madrid está Plaza de Cibeles, Palacio de Communicaciones, Palacio Real de Madrid y Santiago de Compostela con su catedral - esto son solamente unos pocos ejemplos de los lugares más significativos en España significativos también para Europa. Pensamos que os hemos presentado sufisiente las razones del porqué mudarse a España, ahora ya depende sólo de vosotros si España es vuestro país ideal.
Nicole Stašková, Dana Leová, Michal Bednařík
Escuelas de idiomas Estudiante PELICAN
Brno. Město ve kterém studuji je plné historických okamžiků, které můžeme pozorovat na každém jeho rohu a konci.
Nyní bych Vám ráda něco o něm ukázala. Chtěla bych porovnat dvě významné stavby, které navrhl významný německý architekt Mies van der Rohe po první světové válce. První z nich se nachází v České republice a leží téměř v samém centru města Brna. Ano, je to vila Tugendhat. Weißenhofsiedlung můžete navštívit ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, konkrétně ve městě Stuttgart. Obě tato města jsou městy partnerskými. Architekt Ludwig Mies van der Rohe se snažil vytvořit nový styl, který ale srovnával se starověkým světem a dalšími významnými architektonickými styly. Vyvinul úsilí, aby jeho styl odpovídal času. Jako jeden z mála používá po válce nových materiálů, jako je například sklo. Směřuje k naprosté jasnosti prostoru a tím i k tomu, že by prostory měly vypadat kompaktní. Často bývá spojovaný s termínem „Minimalismus“, který můžeme najít právě na těchto budovách. Podle mého názoru jsou to nádherná díla. Hlavní rozdíl mezi těmito stavbami je, že Weißenhofsiedlung se skládá z jednadvaceti domů a nabízí více než šesedát bytů. Kdežto vila Tugendhat je symbolem nově vytvořeného stylu zvaný „Funkcionalismus“.
Stuttgartské sídliště bylo postaveno v důsledku poválečné krize, inflace, vysoké nezaměstnanosti a nedostatku místa pro bydlení. Vláda v té době vytvořila „Záchranný program“ kvůli nedostatku bydlení. Na kongresu v Berlíně se dohodli, že nové domy budou postaveny podle současných trendů. Právě kvůli tomu byl, jako hlavní architekt vybrán Ludwig Mies van der Rohe a dalších šestnáct architektů. Každý architekt měl určený přesně danný rozpočet. Tyto byty byly určeny pro rodiny zaměstnanců.
Porovnejme tato fakta s konstrukcí vily Tugendhat. Vila byla postavena pouze pro jednu rodinu a rozpočet na tuto stavbu byl téměř neomezený. Vila byla postavena, jako věno pro dceru slavných brněnských podnikatelů. Když se podívám na tyto stavby z hlediska architektury, jsou to drahokamy a originály. Oba objekty mají jednoduchou bílou omítku. Avšak počáteční zájem o tyto stavby byl spíše selháním. Společnost je nedokázala příjmout. V současné době funguje Weißenhofsiedlung, jako otevřené muzeum, které jistě stojí za shlédnutí, pokud navštívíte Stuttgart. Musím se přiznat, že i přesto, že bydlím blízko Brna, zatím jsem neměla šanci se podívat do vily Tugendhat . Ale to se příští týden změní, protože ji navštívíme v rámci školní exkurze! Juhůů!
Eva Klanicová
Studentka jazykové školy PELICAN
Korekturu překladu textu zajistila Veronika Šašinková, lektorka němčiny pomaturitního studia organizovaného školou PELICAN. PELICAN organizuje pomaturitní studium a kurzy angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, němčiny a dalších.
ARCHITEKTUR VERBINDET DIE WELT - ZWEI WELTIKONEN FUNKTIONALISMUS
Brünn. Stadt, wo ich studiere, ist voll von historischen Augenblicken, die ich an allen Ecken und Enden beobachten kann.
Ich würde gern Ihnen jetzt etwas davon zeigen. Ich möchte zwei wichtige Strukturen behandeln. Diese Gebäude wurden von einem bedeutendsten deutschen Architekten Mies van der Rohe erbaut und die wurden nach dem Ersten Weltkrieg gebaut. Die erste Sehenswürdigkeit befindet sich in der Tschechischen Republik und liegt fast im Herzen der Stadt Brünn. Weißenhofsiedlung kann man in Baden-Württemberger Stuttgart besuchen. Beide diese Städte sind Partnerstädte. Der Architekt Ludwig Mies van der Rohe strebte danach, einen neuen Stil zu schaffen, der eine gewisse Technologie und Verfertigung repräsentieren soll und gleichzeitig vergleichbar mit der Antike und mit anderen bedeutenden Baustilen. Er bemühte sich darum mit der Zeit übereinzustimmen. Als einer der wenigen benutzte er nach dem Krieg neue Materialien wie Glastisch,das eine maximale Klarheit von Raum ermöglichen sollte und dadurch sollte der ganze Raum kompakt wirken. Oft wird er auch mit dem Begriff "Minimalismus" verbunden, das Minimalismus ist jedoch bei diesen Gebäuden zu finden. Meiner Meinung nach handelt es sich um prächtige Bauten. Der Hauptunterschied zwischen diesen Gebäuden liegt meiner Meinung darin, dass Weißenhofsiedlung aus einundzwanzig Häusern bestand, die mehr als sechzig Wohnungen anbieten. Während die Villa Tugendhat zu einem Symbol des neu geschaffenen Funktionalismus wurde, die Stuttgarter Siedlung wurde aufgrund der Nachkriegswirtschaftskrise, Inflation, hohen Arbeitslosigkeit und Wohnungsnot aufgebaut. Die Regierung rief dann "Notstandsprogramme" durch Mangel an Wohnraum. Doch es wurde auf dem Kongress in Berlin vereinbart, dass sie gerne diese Wohnungen nach den aktuellen Trends bauen und so war diese Struktur gerade erwähnt Ludwig Mies van der Rohe, und mit ihm die nächsten sechzehn hat Architekten ausgewählt. Architekten wurden durch präzise Budget bestimmt. Die Wohnungen sind für Familien von Arbeitnehmern entworfen worden, aber die Ausstattung legene wurde. Vergleichen wir diese Fakten mit Konstruktion Villa Tugendhat. Die Villa war nur für eine Familie und Haushalt wurde zu der Zeit gebaut, war unbegrenzt. Tochter des berühmten Brünner Unternehmer haben ihre Mitgift. Wenn ich mir diese beiden Gebäude in Bezug auf Architektur vorstelle, sind sie Edelsteine und Originale. Beide Objekte verfügen über einen einfachen weißen Gips. Platzieren Sie den Punkt von Interesse und sollte auch das anfängliche Scheitern, Unternehmen verabschieden. Angeblich funktioniert Weißenhofsiedlung als ein offenes Museum, falls Sie die Absicht haben, Stuttgart zu besuchen.Ich muss zugeben, dass obwohl ich in der Nähe von Brno lebe, hatte ich leider noch keine Chance Villa Tugendhat zu sehen. Aber das wird sich nächste Woche ändern, weil wir sie mit der Sprachschule nächste Woche besuchen werden! Juhu!
Standartní výbava učitele cizího jazyka? Učebnice, CD přehrávač, fix pro psaní na tabuli. Video? Ach ano, video, v pátek odpoledne si za odměnu pustíme nějaký super seriál. Jak sem potkal vaši matku. To je prča, ne? Studenti to mají sice všichni postahované z internetu, ale budou rádi, že nemusí vyplňovat cvičení z Murphyho a já si konečně oddechnu. Koneckonců, je to v angličtině. Dám jim tam titulky, to stačí. Úkol splněn.
O tom, že video může být skvělým nástrojem jazykového vzdělávání bylo napsáno už mnoho článků a knih. Pořád je však vnímáno jen jako jakýsi doplněk, něco navíc, co nepatří do řádné hodiny cizího jazyka. Materiálu je přitom na dosah neuvěřitelné množství. Je známým faktem, že na server YouTube přibude každou minutu 48 hodin videí. Znamená to, že shlédnout všechna videa, která na YouTube nahrají uživatelé za jediný den by vám trvalo přibližně 8 let. Je na snadně, že ne všechen obsah stojí za zmínku. Je však více než jisté, že na dosah ruky je k dispozici velké množství materiálu, který při správném použití může představovat perfektní výukový nástroj. Nástroj, který pomůže učiteli motivovat studenty a dosahovat lepších výsledků ve výuce cizích jazyků. Nezbytným předpokladem pro to však je, aby učitel věděl jak video ve výuce správně použít. Video se jinak může lehce stát další nudnou a otravnou učební pomůckou. Projekt VIDEOforALL vyvíjí metodiku pro učitele cizích jazyků, jak začlenit video do jazykového vzdělávání. Poskytne jim dostatek informací a konkrétních návodů, jak využít všech výhod, které využití videa ve výuce přináší.
https://www.facebook.com/VideoforALL.EU
Video bylo natočeno v průběhu meetingu projektového týmu v Perugii. Autorem videa je Steve Mann.
WHY USE VIDEO IN LANGUAGE LEARNING?
The basic equipment of a foreign language teacher? A textbook, a CD player and a marker for writing on a whiteboard. Video? Oh yes, video, on Friday afternoon we’re going to watch a TV sitcom as an „extra“ for students. How I met your mother. It’s ace, isn’t it? It’s true that students have all downloaded it by now, but they will be happy that they don’t need to complete another boring exercise in their textbooks. And I will be able to relax a bit. After all, it’s in English. And there are subtitles. What else do they need? The advantages of using the video as a tool for language learning have been described in countless books and articles. However, it is still often treated as a kind of supplement, something of very little value for language learning. And yet there is a large number of resources at hand. People across the globe upload 48 hours of video to YouTube every minute, which translates to nearly eight years of content every day. Let’s face it; a lot of the content is pretty silly. But truth is, there are many worthy videos that do help enhance students’ understanding of subjects. It is obvious that the use of video is a great help for foreign language teachers in stimulating and facilitating the target language. However, it is very important that the teacher should be well-trained on using and exploiting the video. Otherwise, it becomes boring and purposeless for students. The VIDEOforALL project develops a methodology for foreign language teachers how to blend the digital video into their curriculum. It will provide them with information and instructions on how they can use and make their own videos and take full advantage of the benefits of modern technology in language learning.
https://www.facebook.com/VideoforALL.EU
The video was made during the 3rd partnership meeting in Perugia, Italy. The author of the video is Steve Mann.
Dělání rozhodnutí je pro lidi každodenní rutina, ale ať už řešíme, jestli si dáme teplou nebo studeno večeři, či koupíme dům, není špatně se nejprve zamyslet, jaké naše rozhodnutí ponese následky. Rozhodování zároveň v mnoha případech není příjemná záležitost, a proto ho chceme mít co nejdříve z krku, zvlášť když si nemůžeme vybrat variantu, která nám vyhovuje a volíme tak zvané „menší zlo“.
Pro mnoho lidí tato situace nastala ve finále první přímé prezidentské volby v roce 2013. Necelá pěti-procentní převaha hlasů udělala z Miloše Zemana hlavu státu a především zástupce a vizitku České republiky v zahraničí. Nejsou to ještě ani dva roky co Zeman obývá Pražský hrad, ale faux-pas, kterých se za tu dobu díky našemu vyvolenému událo, je již nespočet.
Začalo to nevinným zakopnutím na schodech v ČT, kdy ironicky poděkoval „všem kteří mu nepomohli“, když se zlobil se na svoji ochranku, která jeho upadnutí dopustila. Komu by se však netřásly kolena před prvním prezidentským interview. Příběh pokračoval dalšími aférkami s přítelem alkoholem v hlavní roli, ze kterých měla většina Čechů legraci, a slovo viróza získalo nový význam.
Co však vnímám jako problém je projevování pana prezidenta na veřejnosti, a to především v zahraničí. Zeptat se zahraniční novinářky, zda je agentkou Talibanu nebo Al-Kady a poté se s ní rozloučit frází Allah akbar je pode mě více než šlápnutí vedle stejně jako návrh přesunutí českého velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma před návštěvou Izraele, kterým se poté zabývala na svém vrcholném jednání Liga arabských států. Některé z jeho proti muslimských výroků končí předvoláním českých velvyslanců na kobereček jako například v červnu 2014 v Saudské Arábii a nejčerstvější ostudou, po které si musí v zahraničí myslet, že jsme národ tupců, je přirovnání krize na Ukrajině k chřipce a Islámský stát k rakovině na konferenci na Rhodu pořádanou V. Jakuninem.
Co jsme si nadrobili, to si vypijeme a nezbývá než doufat, že i v tomto případě platí pravidlo, že chybami se člověk učí a než skončí funkční období Miloše Zemana, budeme mít v zahraničí alespoň nějaké přátele.
We decided to shoot the videos indoors, actually in one of our classrooms. All the dialogues were performed in front of a green screen. Green screen for indoor shoot, or chroma keying, is a special effects/post-production technique for compositing (layering) two images or video streams together based on colour hues (chroma range). Green screen technology is the basis of the effects seen in everything from the latest Hollywood blockbusters to the weather forecast. The idea is simple. If you shoot a video with a single coloured backdrop (green is often used) the computer software allows you to make that colour transparent – replacing it with any other video clip, graphic or still image. With green screen, it’s simple to superimpose anything or anyone into any shot. You can transport yourself to the moon, appear in your favourite film, or make a presentation along with all the relevant facts and figures.
Originally posted on POOLS - 3
Již podle některých předchozích příspěvků je trochu zřejmé, že i PELICAN má prázdninový režim a jedním z nejčastějších témat blogu je cestování. Tentokrát se tedy podíváme trochu dál za hranice Evropy, a sice do Thajska.
Království v jihovýchodním cípu Asie je dnes běžně navštěvovanou a vyhledávanou turistickou destinací. Někteří z Vás jistě již tuto zemi někdy v životě navštívili, a ti co zatím tuto příležitost neměli, určitě viděli v nabídkách cestovních kanceláří či internetu fotografie opravdového ráje na zemi. O plážích, Thajkách a nočním životě ale tento příspěvek nebude.
Měl jsem možnost strávit měsíc na thajském venkově v provincii Ubon Ratchathani, což je jedna z nejchudších oblastí v zemi. Na první pohled bylo zřejmé, že rozdíly mezi turistických jihem a zemědělským severem jsou diametrální a i přesto, že jsou místní obyvatelé chudí a ne zrovna gramotní, máme se od nich co učit. Největším rozdílem pro mě tak nebyla změna klimatu, odlišný způsob stolování nebo nic neříkající nápisy a řeč, ale právě chování a lidí jejich přístup k životu. Nikdo se zde za ničím nehoní a nikam nespěchá, což je při téměř 90% vlhkosti vzduchu a 35 °C vskutku pochopitelné. V Evropanech to ale může vyvolat poněkud frustrující pocit, protože čas je zde tak trochu relativní pojem. Tempu místního života se však ještě dá po čase přizpůsobit a o to je poté horší návrat do reality. Co ve mně však zanechalo pochybnosti o tom, zda jsem se narodil na tom správném kontinentu, je neskutečná vstřícnost, laskavost a upřímnost Thajců. Z České republiky jsem tak nějak zvyklý, že slova prosím a děkuji, budou zanedlouho patřit do slovníku archaických výrazů a že pomoci v nouzi se na ulici dočkáte, pouze pokud zamáváte nad hlavou bankovkou s podobiznou Palackého. Nikde jinde jsem zatím nezažil, že by Vás cizí lidé pozvali k sobě do skromného obydlí, dali Vám večeři, nechali přespat a ještě Vám poděkovali za návštěvu a projevili přání, ať se stavíte znovu, až pojedete kolem bez jakéhokoli očekávání nějaké satisfakce. Vzájemná pomoc při stavbě všudypřítomných budhistických chrámů, práci na poli či rybaření je zde běžnou praxí a pojem závist zde neznají. Dlouho jsem přemýšlel, jestli tomu tak bylo dříve i v ČR a pokud ano tak proč jsme si řekli, že peníze a majetek budou víc než dobré vztahy.
Nemám sice zkušenosti, jak to chodí ve známých turistických letoviscích jako je třeba Krabi, ale předpokládám, že se nebudou moc lišit od jiných vyhlášených přímořských destinací ve světě. Pokud však hodláte poznat thajskou kulturu a místní obyvatele, doporučuji vzít na záda batoh a stopnout si první pickup směr sever.
“ Čo to táráš, ty somár? Si smädný? Skoč si do izby pre čučoriedkovou šťavu, ty ťava smädná.“
Kam? Pro co? Jaká ťava? Starší generace by vám poradily. Ve větších městech ČR i ti mladší, protože bratrů a sester od Tater na naších vysokých školách studuje nemálo, čímž přispívají k tomu, že stále do určité míry vnímáme naše dvě země jako jednu.
Většina Čechů miluje libozvučnou, až měkkou slovenštinu, hlavně hoši tu dívčí, přiznejme si, a díky mým nadstandartním vztahům se Slováky jsem zpozoroval, že zájem funguje i přesně opačně. Netuším, co se slovenským dívkám či chlapcům může líbit na naší tvrdé češtině, ale buďme rádi. Buďme rádi, že jsme ve většině, protože se stále najde pár mentálně zaostalých jedinců, jejichž komplexy jim velí zesměšňovat jeden druhého, posmívat se za různé ekonomicko-politické aspekty života a narušovat tak naše po staletí fungující pouto. Jak je ovšem možné, že v mnoha případech dokáže Slovák imitovat češtinu bezchybně, zatímco naše pokusy zní spíše směšně, pokud zrovna nerecitujeme “jemné a slušné básně“ od nejprodávanějšího slovenského interpreta Rytmuse?
Znám osobně několik Slováků, z jejichž češtiny byste ani náhodou neusuzovali to, že se nenarodili zde na Moravě či v Čechách, naopak to bohužel nefunguje. Důvodů může být hned několik, namátkou lze vyjmenovat faktory jako četný český dabing filmů či seriálů, který se v devadesátých letech i na začátku nového milénia objevoval na slovenských televizích. Také za to do určité míry může putování za prací z východu na západ, které v opačném směru moc nevídáme. V poslední době ovšem lze vypozorovat snahu o smísení kultur, návrat k časům bývalým, například díky vysílání slovenských sitcomů na našich televizích či koprodukci různých talentových shows, kde se dokonce tvoří československá moderátorská dua. Fráze jako: “Čo ti jebe?“ “Ty kokso.“ “Jáj!“ nebo “Maj sa.“ u nás zdomácněly. Věděli jste ovšem, že spisovná slovenština má tři druhy písmene “l“? Přehlásku nad a či jakousi střížku nad o? A co takhle fakt, že v letech 1920-1945 na našem území fungoval jazyk československý?
Slovenský jazyk uslyšíte i v jiných státech. Dolnozemským Slovenským nářečím se domluvíte i v Panonské nížině v Srbské Vojvodině, na jihovýchodě Maďarska, či dokonce i v západním Rumunsku a chorvatské části Syrmia. S ohledem na výše zmíněná fakta lze usuzovat, že se jedná o moderní evropský jazyk, který se prosazuje a expanduje a my ve škole Pelican jdeme tomuto trendu naproti. S novým školním rokem přichází totiž nový kurz spisovné slovenštiny, který budou studenti moci studovat v kombinovaném programu s angličtinou. Nevěříte si na dva “příliš cizí jazyky?“ Nedovolí vám pracovní či sportovní vytíženost naplno studovat k angličtině ještě například Španělštinu, Němčinu či Francouzštinu? Nebo se vám prostě jen slovenština líbí a chcete si z ní udělat Státní Jazykovou Zkoušku (základní či všeobecnou) a mít ve svém životopise uvedenou tuto skutečnost, abyste se lépe uplatnili na pracovním trhu v mezistátní ekonomické sféře? Pak jsme vám právě “kápli do noty“. Jak se tato fráze řekne slovensky? Nejen to se v našem novém kurzu dovíte. Těšíme se na Vás!
Překlady jsou ošemetná záležitost. Hlavně ty z rodného do cizího jazyka. Pokud se k nim přistupuje citlivě a překladateli se podaří přetransformovat do cizí řeči myšlenku původního textu, je to opravdový důvod k radosti. Je skutečně inspirativní vidět, jak si překladatel pohrál s textem a jak dokázal vybruslit z obtížných situací, tak, aby zachoval smysl textu, nebo jeho pointu. Při některých textech si však říkáte, že člověk, který text překládal, by měl překládat maximálně nohu přes nohu. Mezi méně šťastné příklady patří i překlad informací na webu Go to Brno, turistického portálu určenému návštěvníkům Brna ze zahraničí. Původní překlad (který byl odstraněn) je po všech stránkách tak špatný, že nemá význam se k němu nijak vyjadřovat. Strojový překlad (zřejmě Google Translator) je do očí bijící.
Anglický text, který je na stránkách v současnosti k dispozici, je mnohem lepší. Vykazuje známky překladu, který prováděl překladatel. Text je srozumitelný, kvalita textu však trpí stylistickou i lexikální nevyrovnaností (zřejmě se na něm podílelo více osob). Překlad působí místy velmi těžkopádně a neobratně, text je přeložen doslovně, chybí mu lehkost a přirozenost. Často jsou překládána slova a věty, nikoliv sdělení textu. Často chybí cit pro text a kontext; v překladu se objevují formální i méně formální, až hovorové výrazové prostředky. Je možné, že to byl záměr a překladatel s největší pravděpodobností pouze překládal předložený text. Z charakteru stránky (informační web pro turisty) vyplývá, že by překladatel měl dbát o formální způsob vyjadřování. Nadpis „Brno in a nutshell“ není pro takovýto typ textu vhodný, jedná se spíše o hovorový výraz, který v sobě nese určité emocionální sdělení. Vhodnější by byl neutrální nadpis typu „Facts about Brno“. Překlad není prost ani překlepů (you místo your), gramatických a pravopisných chyb (touriste místo tourist), nesprávných předložkových vazeb a slovesných vzorců (victim to místo victim of), které by stránka s tímto účelem rozhodně obsahovat neměla. Dále obsahuje struktury a vazby, které na rodilého mluvčího mohou působit zvláštně (Brno has excellent accessibility), nebo dokonce komplikovaně až nelogicky (we wish to introduce you the very best of the city). Bylo by vhodnější, kdyby text překládal rodilý mluvčí, nebo alespoň překladatel s větším citem pro cílový jazyk.
Škola PELICAN poskytuje služby v oblasti tlumočnictví a překladatelství. Škola PELICAN organizuje kurzy anglického jazyka.
BRNO IN A NUTSHELL? FULL OF MISTAKES. It can be very difficult to translate texts so that they are as good as the original, especially if the target language is different from the translator’s mother. Provided that the texts are handled sensitively and the translator manages to convey the idea of the original text into a foreign language, then there is a reason to celebrate. It can be really inspiring to compare the original text with the translation. It’s always interesting to see how the translator treated the text and the difficult passages such as idioms to keep the translation as faithful as possible to the original text. There are times, however, when you wish the translator found another way of earning a living. One of the less fortunate examples can be found at www.gotobrno.cz, a website providing information to tourists and visitors to Brno from all over the world. The original translation (no longer available) was dreadful in every respect. The use of Google Translator stood out a mile.
The English translation which is currently available on the website is much better. It shows signs of human, not machine translation. The meaning is mostly clear and comprehensible; however, the translation is too literal, resulting in heavy, unnatural language. The translator often fails to communicate the meaning of the source-language text. Instead, they translate words and sentences. They often lack the sense for the context. Various styles are all mixed up together in the text; formal, informal and even colloquial expressions are used. This, however, may have been an intention and the translator is likely to have merely translated the text. At any rate, the translator should make sure that the text is coherent and the style corresponds with the nature of the website. For instance, the title “Brno in a nutshell” is not suitable for this kind of the text. It is rather a colloquial expression that embraces emotional meaning related to a certain situation. A neutral title would be more appropriate for the website. The translation is not free of typos (you instead of yours), spelling mistakes (touriste instead of tourist), incorrect prepositional phrases and verb patterns (victim to instead of victim of). Furthermore, it contains structures a native speaker may find strange (Brno has excellent accessibility), or even incomprehensible (we wish to introduce you the very best of the city). In conclusion, it would be better if the website had been translated by a native speaker or someone a little more sensitive to the target language.
It’s the summertime, the time of holidays and travels, so we decided to bring back an extremely successful article by one of our colleagues, Russell Stannard. Do you have a similar experience from your travels? Share them with other readers in the discussion forum below the article. Have fun!
I travel a lot, mainly giving talks and presentations. Life sometimes feels like it evolves around airports, hotels, taxis, sorting out visas and jet lag. It has certainly felt like that this year. But funny things do happen. I was once told by a friend of mine, who worked for Virgin Airlines, that the airlines profile you. She told me to always wear a suit, carry a computer and have your mobile phone in your hand as you go up to check in. Then ask for an upgrade.
Well, the next day I was travelling to the USA and I did just that. I was amazed. I didn’t even have time to ask for the upgrade. The hostess simply took my passport and duly announced “Mr Stannard, Virgin airlines would like to offer you a free upgrade today”. Wow, you know in 1st class they give you a glass of champagne as soon as you get on the plane! What a way to start.
In the 1980s I went to Cuba. The flight back to Madrid was incredible. Everyone started getting out their bottles of rum and someone put on some music. People were dancing in the aisles and for a while it seemed like half the plane was partying. I realised that the majority of people on the flight were coming home from a wedding. It was the craziest flight I have ever had and the only time I have ever danced on a plane. Getting a visa for Azerbaijan was fun. They had forgotten the keys to the office and so we actually filled in the form, paid the money and handed over my passport while standing in the street with the man holding an umbrella as it was raining. I was a bit nervous, but it was all ok and when I went back to collect it, things were back to normal.
I lost my passport in the waiting room at Heathrow while travelling to Seville. I was in a total panic. I was literally in no man’s land. I was able to fly to Seville because in those days they didn’t check your passports on the gate. When I arrived in Seville, I couldn’t believe my luck. The man at passport control knew me (his son studied at my school) and he accepted the fact I had my national insurance number with me on my wage slip as proof that I really lived in Seville!!
I was stopped at the border between France and Italy. I was in my Spanish car and the border agent immediately started talking to me in Spanish, so I did the same. When I gave him my passport and realised I was English he started speaking to me in fluent English. So I changed to English too. One of the questions he asked me was “Why are you in France?” I explained I was there studying French. So he suddenly changed into French and said to me in French “You speak a lot of languages” and I replied “Et vous aussi, monsieur”.
Russell Stannard The article was originally published in the 3rd issue of the PELICAN magazine. PELICAN is a provider of language courses for post secondary students.
Je léto, čas dovolených a cestování, rozhodli jsme se proto připomenout jeden mimořádně vydařený příspěvek od jednoho z našich spolupracovníků, Russella Stannarda. Máte podobný zážitek z vašich cest? Podělte se o ně s dalšími čtenáři v diskusi pod článkem. Přejeme vám příjemnou zábavu při čtení!
Poměrně dost svého času trávím cestováním. Někdy mám pocit, že se můj život točí jen kolem letišť, hotelů, taxíků, vybavování víz a únavy způsobené časovým posunem. I přesto cestování miluji. Především kvůli tomu, co všechno jsem během něho zažil. Jedna známá, která pracuje pro leteckou společnost Virgin, mi vyprávěla, že tato společnost má vytvořené profily typických zákazníků. Nevěděl jsem přesně, co si pod tím představit, v každém případě mi bylo řečeno, že až budu příště letět s Virgin, mám si na sebe určitě vzít nejlepší oblek, do ruky mobil a počítač a požádat o přeřazení do vyšší třídy.
Druhý den jsem cestoval do USA a udělal jsem všechno, co mi poradila. Nestačil jsem se divit. Podal jsem přítomné letušce svůj pas a než jsem stačil otevřít ústa, suše zahlásila „Pane Stannarde, jsme rádi, že vám dnes můžeme nabídnout let v první třídě zdarma.“ První třída, chápete, to je tam, kde vám na uvítanou nabídnou sklenici šampaňského! Na začátek slušný výkon.
V osmdesátých letech jsem letěl na Kubu a to, co se dělo při zpáteční cestě do Madridu, se slovy nedá dost dobře popsat. Začalo to tím, že spolucestující vytáhli láhve rumu, někdo do toho pustil hudbu. Skončilo to všeobecným a bujarým veselím, doprovázeným tancem v uličkách mezi sedadly. Opravdu to vypadalo, že v letadle probíhá večírek. Pochopil jsem, že většina účastníků letu byla na zpáteční cestě domů ze svatby. Byl to naprosto neuvěřitelný zážitek a současně jediný let, kdy jsem si mohl zatancovat na palubě letadla. Stejně šílený byl způsob, jakým jsem obdržel víza do Ázerbájdžánu. Zaměstnanci ambasády asi neměli zrovna nejlepší den, protože si zapomněli vzít klíče od svého sídla. Následovalo vyřizování úřední záležitosti přímo na ulici, za asistence člověka, který nad námi po celou dobu držel deštník, jelikož lilo jako z konve. Byl jsem z celé situace trochu nesvůj. Když jsem se však později vrátil pro pas s vízy, vše už zase jelo po starých kolejích.
V čekárně na letišti Heathrow jsem jednou ztratil pas. Stalo se to, když jsem letěl do Sevilly. Vůbec jsem netušil, co budu dělat a začala se mě opravdu zmocňovat panika. Byl jsem doslovně v území nikoho. Do Sevilly jsem odletět mohl, protože v té době se u bran ještě nekontrolovaly pasy, ale netušil jsem, co bude dál. Když jsem dorazil, nemohl jsem uvěřit mému štěstí. Celník u brány byl totiž můj známý, jehož syn studoval na mé škole. Jako důkaz toho, že bydlím v Seville, mu stačilo číslo sociálního pojištění.
Jednou mě zastavili na hranici Francie a Itálie. Seděl jsem v autě se španělskou poznávací značkou, takže na mě celník okamžitě spustil španělsky. Odpověděl jsem stejným jazykem. Když se podíval do mého pasu, uvědomil si, že jsem Angličan a v tom okamžiku přešel do plynulé angličtiny. Opět jsem se přizpůsobil. Bavili jsme se, a když se mě zeptal, co dělám ve Francii, vysvětlil jsem, že zde studuji. Zpozorněl a řekl francouzsky „Slušně ovládáte jazyky“. “Et vous aussi, monsieur,” odpověděl jsem.
Rusell Stannard Článek byl publikován ve třetím vydání časopisu PELICAN. PELICAN je organizátorem pomaturitního studia anglického jazyka v Brně.
Year after year, PELICAN celebrates the end of the school term. They have organized school parties, grilled a piglet and fed people bearing the motto „meet up in the name of decorum and run away home for Xbox“. This year, within the framework of a very ambitious year, they spiced it up a bit and rented this little pub by the name of Fléda.
Yeah, the Fléda where perhaps even Michael Jackson had his gig, Fléda, which looked in the initial hours of the party miserably empty, bringing not only into my head metaphors like one single ant feeding on a whole watermelon. I think you can draw the image yourselves. Nevertheless, the discipline Party Hard does not come alive in Brno until the midnight is over and Pelican party was yet another witness of this phenomenon. A few hundreds of dancing, drinking or any other way having fun people brought an entirely authentic feeling, which let you forget about the fact that you are basically at a school party. Well, like school like party - swinging, inspired, young and limitless. From the very beginning the music programme was supplied by DJs. They chopped and changed behind their board in the course of the party and kind of kept the drum’n’bass line, which they at times enriched by means of delving into affiliated electronic subgenres. Initially, they felt like a set piece, elevator music if you like. With the passing of time it cracked into a regular stage with its regular dancers. The atmosphere was flowing and omnipresent especially thanks to these guys. There was no shortage of live music either. As a contrast to strict electronic beats, nothing could deliver better than a proper, pure rock inferno from no-one else than the rising star of Brno indie scene, Gerda Blank. This international duo, with Maori and English blood circulating in their veins, executed a raw, minimalistic (just drums, guitar scream/singing) rock show, which must have kept heated even the mineral water in the fridges. Words of respect were flying around, likening these two wild men to White Stripes. One cannot wonder because it is this big band of nowadays that Gerda resembles most. Add a bit of noise and improvised sequences to this template and you have got a recipe for a happy, hypnotised crowd.
Next and also last musical experience I absorbed in this very busy evening programme was provided by a likeable rookie hip-hop band Peneři Strýčka Homeboye (Uncle Homeboy´s Bums in English if you like). OK, enough fun. PSH is a huge act with capital H, thriving for two decades, you say Punk´s not dead! Mushrooms with mustard, my dears, it´s hip-hop which isn´t dead here in the Czech Republic and its liveliness was proven by the bonus of a live set supporting the three core members of PSH. The beats of Mike Traffik were even mightier with a live drummer and the bass guitar player delivered a soothing stream of deep and low frequencies. Easy-going Vladimir 518 and the notorious legend Orion dictated one hit after another into their mics, picking both from the drawers of their band´s rep as well as of their solo projects. The whole set was by no means watered down. It lasted almost two hours, which still was not the finishing pitch for many.
These continued in the veins of After Pelican Party Hard style, which starts to gain a legendary status. Unfortunately, I cannot share the details with you because my memory was slowly but steadily going off-service. The new era of PELICAN could not have had a more stylish start and it will be damn hard to jump over a bar set so high next year but I believe that we can do it if we join forces! Big thanks to all of you coming and see ya next year!
Stating that good teachers are born and not made renders personality the sole characteristic determining teachers’ success. Bearing in mind the attractive image of a teacher as an entertainer, it is not hard to agree with the statement, however, at the cost of condemning excellent educators who do not possess the capability to enliven crowds. Even though students certainly like teachers who make them laugh, amusement does not necessarily imply the occurrence of learning. However, even an ability to teach is a problematic aspect since it relies on the idea of transmitting knowledge directly from a teacher to students. This is often not the case in an effective classroom environment in which students take the responsibility for their own education.
A concept perhaps more apt for defining a teacher is that of a provider of suitable learning conditions. This foregrounds students’ needs while placing emphasis on characteristics sustaining progress. For example, the primary source of enjoyment should arise from properly developed activities rather than from teachers themselves. Similarly, if teachers limit their role to that of a guide through the various aspects of language, the attention is only diverted further from them.
Our students have expressed such needs during the past academic year rather clearly, considering their choices of extracurricular activities at PELICAN, by writing articles for the school magazine, doing interviews with bands, recording various videos, and getting acquainted with other cultures during international visits. Altogether, their main concern appears to lie within the boundaries of a successful communication, well outside the prototypical paradigm of passing a language exam.
An appropriate response could be to venture outside the comfort zone delineated by the simplified language of textbooks in order to explore authentic examples. Not only such input provides an inventory of prefabricated chunks as well as the opportunity to observe semantic prosody, both aspects successfully omitted by the usual choice of materials, a lexical syllabus also includes the central areas of grammar. However, as a significant portion of such content depends on the learners, it makes one wonder where the next course will end.
Taky se po náročném testu nebo zkoušení rádi odměníte? Třeba si koupíte něco, po čem už dlouho toužíte, nebo vyrazíte večer konečně po dlouhé době s přáteli na párty nebo koncert do jednoho z brněnských klubů? Za to nekonečné biflování si to přece všichni zasloužíme!
Celoroční snažení studentů z pomaturitního studia odměnila naše škola večírkem nabitým skvělou muzikou v klubu Fléda. Na své si přišli jak ti, co se těšili na drink s přáteli, tak ti, co přišli vybít energii na parket. Na baru nebo v davu tanečníků se setkávali ale nejen se svými spolužáky, ale i lektory. Říkáte si, učitelé na párty? Zkažený večer! Ono je to však trochu jinak. Večírek začínal v 20 večer, takže jsme se domluvily, že se sejdeme ještě dřív, abysme pokecali, než se rozprchneme směrem k jedné nebo druhé stage nebo někdo z nás odpadne. Sraz byl v 19 v Lužánkách poblíž Flédy. S druhou lektorkou Verčou jsme přinesly nějaké to tekuté občerstvení a pomalu se začali scházet naši studenti německého jazyka. Nebylo to poprvé, co jsme se takto sešli mimo školu. V zimě to byl německý dýchánek u Glühweinu, začátkem léta na Radler nebo Bier k osvěžení mysli, aby se nám nezavařila hlava z vedlejších vět. Bavili jsme se o přijímačkách, na vysokou, o plánech na léto ale i do budoucna. Nakonec nám všem bylo líto, že už to celé končí a že večírek je naše poslední akce, kterou si proto musíme pořádně užít. Naše německá skupina nebyla jediná, kde vznikl přátelský vztah mezi studenty a jejich lektorem. V předsálí na gaučích posedávali skupinky studentů, mezi nimi lektoři, které byste od studentů sami nerozeznali. Atmosféra byla uvolněná, přátelská.
Tonda z německé skupiny doplňuje: „Byla to sranda, pokecal jsem si s fajn lidma, ten vztah učitel-žák jsem tam moc nepociťoval, spíš to bylo jako, když se baví parta známých.
Po několika drincích jsme se odhodlali vyrazit k fotokoutku umístěném strategicky kousek od baru. Vzniklá fotka je myslím tím důkazem, že jsme si opravdu všichni užívali.No a na samém konci jsme si slíbili, že si určitě domluvíme sraz a vyrazíme zase na nějaký ten večírek, přinejmenším na příští Pelican party.
Výsledok prieskumu verejnej mienky tri týždne pred voľbami do Európskeho parlamentu: Približne tretina občanov Českej republiky o voľbách vôbec netuší, štyri pätiny z nich sa o ne nezaujíma. Tieto voľby sú pritom omnoho dôležitejšie ako voľby do českého parlamentu, alebo prezidentské voľby.
Bez ohľadu na to, či sa nám to páči, alebo nie, patríme do Európskej únie, spolu s ostatnými krajinami, s ktorými zdieľame rovnaké hodnoty a princípy, na ktorých je postavená naša civilizácia. Navyše, v súčasnom globalizovanom svete s previazanými ekonomikami je spoločný postup nevyhnutný. Navyše, jasne vyjadrený postoj a príslušnosť k určitej geopolitickej formácii, ktorá vyznáva hodnoty ako sloboda, demokracia a individualizmus, je v súvislosti so súčasnou situáciou na Ukrajine viac než vhodný. Nie je možné si nevšimnúť, akým spôsobom oslovujú české politické strany potenciálnych voličov v súvislosti s blížiacimi sa voľbami. Človek nevie, či sa má smiať, alebo plakať. Jedna politická strana postaví celú kampaň na odpore proti prijatiu eura, ktorý je založený na absolútne iracionálnych príčinách, využívajúci nacionalistické pudy a vášne. Jej líder vyzýva k diskusii, ktorá sa však odohráva v uzavretých priestoroch v luxusných hoteloch. Ďalšia strana ústami svojho reprezentanta sľubuje „jen kvalitní potraviny“ (ako keby to nezáležalo na rozhodnutí každého jednotlivca, či bude, alebo nebude jesť kvalitné potraviny) a „budeme hrát v Evropě 1. ligu“. Toto sugeruje, že niekto zlý, „Brusel“, „Nemci“, ktokoľvek iný nám bráni v tom, aby sme boli rovnocenným partnerom vyspelých štátov (čo sa týka demokracie aj ekonomiky). Iná strana sľubuje, že si „posvítí na euronesmysly“, čo sú vymyslené absurdnosti, ktoré sú príčinou nesprávnej aplikácie bruselských regulácií a smerníc.
Skutočnými problémami, na ktoré je potrebné reagovať a zaujať k nim postoj, sú pri tom pasivita, zabednenosť, zápecníctvo, často krát i neznalosť cudzích jazykov českých politikov a ministerských úradníkov a ich neschopnosť jasne definovať miesto Českej republiky v rámci Európskej únie. Práve toto sú príčiny toho, prečo sa Česká republika ocitá na okraji a nezúčastňuje sa rozhodovaní o skutočne dôležitých veciach, ako sú európske normy a zákony. O neuveriteľnej korupcii v súvislosti s prerozdeľovaním finančných prostriedkov EU ani nehovoriac. A to niektoré strany volajú ešte po väčšej decentralizácii..
Je dôležité zúčastniť sa volieb do Európskeho parlamentu a zvoliť zástupcov, ktorí budú dosť sebavedomí a schopní na to, aby boli rovnocennými partnermi v rokovaniach o ďalšom smerovaní Európskej únie. Možno sa na nás tak prestanú na Západe pozerať so zhovievavým úsmevom, ako na krajinu síce s dobrým pivom, ale bez konceptov a nápadov.
