Jelikož rocková hudba je mojí velkou láskou, rozhodla jsem se seznámit Tě s historií elektrické kytary:
Experimenty s konstrukcí elektrické kytary začali někteří nadšenci do elektroniky a výrobci strunných nástrojů ve 20. letech 20. století. U prvních kytar se pokoušeli snímat zvuk vestavěnými mikrofony nebo gramofonovými přenoskami.
První skutečnou elektrickou kytaru s použitelným snímačem vyráběla od roku 1931 americká firma Rickenbacker. Její první kytara byla označena jako Frying Pan (pánev). Popularitu elektrická kytara získala v éře větších hudebních těles, kde již hlasitost akustické kytary nedostačovala. Elektrickou kytaru na počátku 40. let proslavil a pojetí kytarové hry změnil jazzový kytarista Charlie Christian. Dnešní podobu s masivním tělem získala kytara ve 40. a 50. letech, kdy bylo vymyšleno hned několik modelů, z nichž k nejznámějším patří Telecaster a Stratocaster firmy Fender a Les Paul firmy Gibson.
Přečti si text pod odkazy v anglické wikipedii, nauč se anglicky – pomaturitní studium Brno.
V následujícím přehledu jsou uvedeny klíčové události vývoje nástroje.
1931: George Beauchamp,Paul Barth a Harry Watson ukončují v Kalifornii vývoj prototypu kytary Frying Pan
1932: Vzniká prodejní verze Frying Pan.Na trh je uvedena jedna z prvních elektroakustických kytar,model Electro Spanish
1935: Objevuje se Rickenbackerův model B, elektrická kytara s plným bakelitovým korpusem.
1936: V továrně Gibsonu začíná výroba první elektrické kytary této firmy, modelu Electric Spanish ES150
1939-41: Les Paul staví v New Yersey prototyp plné elektrické kytary The Log.
1947-48: Countryový hudebník Merle Travis navrhuje jednu z prvních plných elektrických kytar. Na základě jeho návrhu staví v Kalifornii Paul Bigsby kytaru „Bigsby/Travis“.
1950: Leo Fender a George Fullerton navrhují a staví první komerčně úspěšnou elektrickou kytaru Fender Broadcaster (později přejmenovaná na Telecaster).
1951-52: Gibson jako reakci na úspěch Fenderu obnovuje spolupráci s Les Paulem a následně uvádí na trh svoji první masivní elektrickou kytaru Gibson Les Paul „Gold Top“.
Konstrukce masivní elektrické kytary
V dnešní době většina výrobců využívá s výhodou postupy hromadné výroby, umožňující vyrábět cenově přístupné, avšak přesné a efektivní kytary. Rozhodující vliv sehrály inovace společnosti Fender na modelech Telecaster a Stratocaster. Vycházejí stejně jako nástroje mnoha velkých výrobců z principu stavebnicové konstrukce. Krky i korpusy se vyrábějí odděleně a spojují se šrouby. Ovládání snímače a zapojení se montují na ochranný kryt, jenž se následně přimontuje ke korpusu, ve kterém jsou vyfrézovány úložné šachty. Ostatní vybavení, jako např.: ladící mechanika, kobylka, či výstup pro jack jsou též přišroubovány na korpus.
Vyskytují se samozřejmě i různé vyjímky a variace. Alternativou k přišroubovanému krku představují lepené krky (kytary Gibson) či krky průchozí (prochází celou délkou kytary, trup pak doplňují dřevěná „křídla“).
Nové materiály
Tradičním materiálem pro výrobu kytar bylo vždy dřevo, občas se ale nástrojaři pokoušeli z různých důvodů (ekonomické, ekologické, snaha o zlepšení zvuku, či zvýšení tuhosti) použít jiné materiály. Pokusy s umělými hmotami a různými kovy začaly již ve 20. letech. Těmito materiály se sice občas podařilo zlepšit tuhost či soudržnost, popřípadě zjednodušit a zlevnit výrobu, ale mnohem častěji stavěly výrobce před nové problémy. Kytaristům se zase nelíbil chlad kovů a určitý laciný vzhled umělé hmoty. Teprve v 80. letech s nástupem nových materiálů (např.:grafit) vzali hráči na milost i něco jiného než dřevo.
Už v blízké budoucnosti budou výrobci kytar nuceni objevit nové materiály, které by mohli nahradit dřevo. U některých typů dřevin je již dnes omezen jejich vývoz, zatímco jiné typy jsou pro sériovou výrobu příliš drahé. Soudobým trendem je kombinace dřeva se syntetickými materiály (umělý eben, grafit).
Snímače na elektrické kytaře
Snímače jsou v podstatě cívky, jejichž jádro tvoří zpravidla 6 magnetů. Cívka bývá uložena v plastovém krytu. Vlivem kmitajících strun se v cívce indukuje elektrické napětí a následně vzniká slabý elektrický signál, který je dále přenášen k zesilovači, kde se tento signál zesiluje. Prvním typem snímačů je jednocívkový snímač (single coil), který snímá kmity struny v celém frekvenčním rozsahu, výstupní signál však obsahuje i nežádoucí brum. Tento typ snímače je oblíbený pro čisté výšky a přirozený charakter zvuku.
Jak už bylo uvedeno, velkým problémem jednocívkových snímačů je brum. Proto byl vytvořen druhý typ snímačů, tzv. humbucker, který brum potlačuje. Snímač je tvořen dvěma stejnými cívkami na společném jádře, zapojenými proti sobě. Vzhledem k tomu, že humbuckery mají oproti single-coil větší počet cívek, jejich výstupní signál je silnější. Frekvenčně mají plný tón, hlavně ve středech a basech, výšky jsou oproti jednocívkovým snímačům omezené.
Existují i další typy snímačů – například tzv. minihumbucker – humbucker ve tvaru single coil snímače.
Speciální efekty
Speciální efekty a neobvyklé zvuky se začaly objevovat v 60. letech. Vytvářeny byly pomocí samostatných pedálových krabiček jako např. booster, wah-wah, různá zkreslení a další.
Kytarové syntezátory
V 70. letech, poté, co byly vyvinuty klávesové syntetizátory, se někteří výrobci pokusili aplikovat tuto technologii i na kytaru. V podstatě šlo o vývoj kytary, která by poskytovala klávesové zvuky. Firma Roland krátce po svém vzniku v roce 1974 vyvinula koncept dvoudílné sestavy složené z kytary a samostatného syntezátorového pultu. Série těchto modelů se objevily mezi roky 1977-85.
Syntezátorové a midi kytary
V polovině 80 let se některým výrobcům podařilo uvést na trh soběstačné syntezátorové kytary, kde byly všechny zvuky vytvářeny pomocí obvodů zabudovaných do kytary. Zavedení MIDI (Musical instrument digital interface) roku 1983 rozšířilo škálu zvuků, které bylo možno použít. Jedná se o obecně přijatý komunikační systém k propojení syntezátorů a jejich vzájemné ovládání.
Olga Kovácsová
Přečti si víc o elektrické kytaře třeba na wikipedii – kurz angličtiny Brno.
