Volby do Evropského parlamentu by mohly letos zažít kontinentální zlaté časy, alespoň co se účasti voličů týče. Ukrajinská krize, vojenská dominance Ruska v Evropě i surovinová závislost Evropy na Rusku jsou mediálně natolik frekventovanými tématy, že Evropané mohou mít ojedinělé nutkání jít k volbám do Evropského parlamentu. Nemají jinou možnost, pokud v nich mediální patos zasel strach a pochybnosti. Dost možná se totiž pod mediálním obrazem, pro tentokráte, skrývá i pár smítek skutečnosti. Tento předpoklad má však svá „ale“.
Voliči mohou nabýt dojmu, že současná situace na Ukrajině a veškeré související skutečnosti, které vyplynuly na povrch, nejsou až tak vážné, jak se zdá. Nahrává tomu nejednota politiků a vlastně celé EU – Francie prodává Rusku bojové lodě, menší státy EU jen velmi opatrně přistupují k sankcím, protože jsou pro ně ekonomicky nevýhodné. To vše může vrhnout na volby do Evropského parlamentu zcela jiné světlo – světlo voleb do byrokratického molochu, tedy šero stovek nesmyslných nařízení každodenního dne. V takovém případě lze očekávat standardní (tedy nízkou) účast voličů.
Druhé variantě nahrávají dvě skutečnosti. První z nich je politické odmítnutí jakékoliv diskuze o sjednocené evropské armádě v současném Evropském parlamentu. Druhou skutečností je kampaň českých politických stran kandidujících ve volbách do Evropského parlamentu. Mnohé tuzemské strany jsou již nyní členy evropských politických frakcí, které jim nejen pomáhají volební kampaň financovat, ale také tvořit pomocí profesionálních týmů PR odborníků. Kdyby některá evropská politická frakce chtěla řešit „velké problémy Evropy“, byly by tyto problémy součástí politických kampaní tuzemských stran.
V Evropě tedy nejspíše zůstanou jen dva hlavní proudy minulosti. Optimistická část, která považuje EU za dobrý projekt, který potřebuje více či méně formálních změn. Na druhé straně pesimistická část, která požaduje postupné rušení uzavřených dohod a Evropu opět vrátit do čistě národní podoby s co nejmenšími ztrátami. Oba tyto proudy jsou naivní. Rádoby sjednocená Evropa potřebuje velké změny, a zároveň již žádný z evropských států není sám o sobě světovou velmocí, aby si udržel postavení, které mu propůjčuje EU, ať už se houževnaté Německo snaží sebevíc.
Ale zaměřme se na specifika české kotliny. Česko patří dlouhodobě ke státům, které čerpají nejhůře (tj. nejméně) dotace z EU. A při bilancování nové vlády i mnozí euroskeptici uznávají, že promarněných miliard bylo v minulosti příliš, i když od Evropy nic nechtějí. Další téma, které dlouhodobě osciluje ve veřejném prostoru, je byrokratický aparát EU. Na první pohled je to hnidopišské téma. Vždyť byrokracie je příliš odpudivá na to, aby si jí člověk kazil den. Mnohem větší emoce ale vzplanou, jakmile zazní: „šikana ČR“ nebo „omezování českého zemědělství.“ Těmto tématům „sahajícím“ Čechům do kapes nemůže ukrajinská krize ani ostatní velká témata konkurovat, dokud např. Rusko, potažmo dodavatelé, nezdraží plyn, nebo dokud nebude muset Evropa ukázat, co se ve skutečnosti skrývají její kasárna. Politika, a zvláště ta „evropská“, je však vždy minimálně o dva kroky za skutečností, což může být v tomto případě velmi zásadní zpoždění.
Co se týče jednotlivých politických subjektů, které vstupují do evropských voleb v ČR, můžeme konstatovat, že hesla jsou stále stejná: „Pryč z Evropy“, „Posílit postavení ČR v EU“, „Evropsky a racionálně“ atd. Jinými slovy není zde nikdo, kdo by jasně řekl: „Tohle je na Evropě špatně, a my se to pokusíme změnit v mezích zdravého rozumu.“ Každá strana si vybrala jedno maximálně dvě témata, kterým se chce věnovat, ale celkově žádná změna. Samozřejmě existují křiklouni, kteří říkají, že špatně je na EU vše a řešením je okamžitě vystoupit z EU. Toto má ale k racionálnímu řešení daleko. Stále tak můžeme škatulkovat pomocí označení euroskeptik/eurooptimista, ale především konzervativec.
Sarkastická poznámka Miloše Zemana pronesená letos v Evropském parlamentu o politice appeasementu 21. století, platí pro Českou republiku dokonale – hlavně se nedostat do problémů, a když už, tak jen mezi přáteli.
Standardně nejvíce skeptická je k EU z parlamentních stran ODS, která však se svými současnými preferencemi nemůže uspět v žádných volbách. Prostor se tedy otevřel opět menším stranám, mezi kterými v průzkumech vyčnívá Strana svobodných občanů. Samozřejmě slabost ODS nahrává také TOP 09, která zmírnila protievropskou rétoriku, kterou musela snášet a do jisté míry také podporovat v minulé vládě coby slabší koaliční partner ODS. Na straně eurooptimistů jsou karty rozdány jasně. Vládnoucí ČSSD a ANO jsou favority voleb do Evropského parlamentu. Menší evropsky smýšlející strany mají tedy značně zúžený prostor k tomu, aby se odlišily. Jednou z mála takových je Česká pirátská strana, která se profiluje nejen proevropsky ale globálně. Piráti opět vsadili především na ochranu svobod občanů v současné informační společnosti.
Malým stranám dlouhodobě nepřeje nízká volební účast v evropských volbách. Už tak nelichotivá procenta aktivních voličů srážejí paušální voliči KSČM a KDU-ČSL, kteří přijdou k jakýmkoliv volbám. Vzhledem k síle parlamentních stran a tomu, že má ČR v Evropském parlamentu jen 22 zástupců, se zdá, že letošní volby neskončí žádným překvapením a mandáty si podělí parlamentní strany mezi sebou.
www.skolapelican.com
EUROPEAN ELECTIONS OUTSIDE UKRAINE
The European elections are bound to have a good turnout this year. The crisis in Ukraine, the military supremacy of Russia in Europe and Europe’s raw material dependence on Russia are such frequented topics in media that European citizens may feel an overwhelming urge to go to the polls. They have few options if they are gripped by fear and doubts. And yet what media say contains at least a grain of truth. However, these assumptions might as well prove incorrect.
The voters may get the impression that the current situation in Ukraine is not as serious as it seems. The politicians and the European Union are not united in opposition to Russian plans – France sell military ships to Russia, smaller EU countries are reluctant to support intentions to toughen sanctions on Russia as it could be harmful to their economies. These facts can show a different light on the European elections – the impression of elections into the bureaucratic titan, represented by the gloom of hundreds mindless regulations affecting our everyday lives. In this case, usual (i.e. low) turnout can be expected.
There are two facts that speak in favour of the other option. The first is the political rejection of the discussion about a united European army in the current Parliament. The second is the campaign of Czech political parties in the elections to the European Parliament. Many parties are already members of European political factions which not only help them financially, but also advise them on how to promote their campaigns. If any of the political factions wished to solve the “major Europe’s problems“, they would be included in their political campaigns.
Therefore, only two main currents of the past are likely to remain in Europe. The optimistic part which considers the EU as a good project that needs some formal amendments. On the other hand, there is the pessimistic part which calls for gradual termination of agreements. They want to bring back the “good old Europe” in its national form with minimal losses. Both these currents are in fact naïve. The united Europe needs major changes. As well as that, none of the European countries can claim the status of a superpower on their own no matter how hard Germany tries.
But let’s not leave the Czech Republic. It’s one of the least successful countries in terms of using the grants awarded by EU. Even the so-called Euro sceptics admit that there have been too many wasted billions despite the fact that they don’t want anything from Europe. Another topic which has been discussed a lot lately is the EU bureaucracy. At first glance, it’s fussy topic. Indeed, the bureaucracy is too repulsive for one to spoil their day. However, statements like: „bullying the Czech Republic“ or “limitations for Czech agriculture” can stir a lot of emotions. These problems are considered more important than the crisis in Ukraine. At least until the price of Russian gas increases. However, politics (especially European) is always at least two steps behind the reality, which may be a significant delay in this case.
As regards individual political subjects which enter the European elections in the Czech Republic, it can be concluded that the campaign slogans remain unchanged: “Out of Europe”, “Stronger Czech Republic”, “In an European and rational way” and so on. In other words, there is nobody who would clearly say: “There is something wrong with Europe and this is how we can deal with it”. Every party has picked only one or two topics they want to exploit. This does not mean any change. Of course, there are loudmouths who say anything the EU does is wrong and the only solution to this is to withdraw from the EU. This has nothing to do with meaningful solution. It is still possible to use terms euro optimist vs. euro sceptic, or rather conservative.
The sarcastic Miloš Zeman’s remark on the 21st century policy of appeasement applies perfectly on the Czech Republic – avoid problems and if we get into trouble, only among friends.
ODS is traditionally the most sceptical party which, however, is unlikely to succeed in the elections. There is space for smaller parties with Strana svobodných občanů standing out of the crowd. TOP 09 is likely to profit from the weakness of ODS. As far as euro optimists are concerned the situation seems clear – ČSSD and ANO are top favourites of the elections. Smaller pro-European parties have limited possibilities to distinguish. One of the few is Česká pirátská strana, which defines itself as European and even global party. The issue they stress is the protection of the human rights in today’s digital society.
The low turnout in European elections is not in favour of smaller parties. Given the strength of parliament parties and the low number of representatives in the European Parliament, it seems that this year’s elections will not have surprising results. The mandates will be most probably divided between parliament parties.
“Prezident Putin označil blížíci se volby na Ukrajině za “krok dobrým směrem”, ale vzápětí oznámil, že v den konání voleb uskuteční u ukrajinských hranic vojenské cvičení”.
18. století!!!
Proč by si také naši politici měli dávat nějaké vysoké cíle z hlediska evropské politiky? Podle mě je jen málo takových, kteří mají opravdu ambice v Evropském parlamentu něco dokázat, a ti se tam stejně nedostanou. Z našich zástupců tak potom obsazují v Evropském parlamentu lavice lidé jako Ransdorf, kteří svoji práci berou spíše jako dovolenou a na zasedání si chodí jen tak říkajích “pro účast”.
Ransdorf je typická ukázka toho, jak NĚKTEŘÍ politici nakládají se svým mandátem
http://www.lidovky.cz/jste-hlupak-vztekal-se-ransdorf-kdyz-se-ho-reporter-ptal-na-zneuzivani-diet-1bh-/zpravy-domov.aspx?c=A130625_185418_ln_domov_jzl