Jazyková politika

Systém opatření týkajících se vztahů mezi jednotlivými jazyky koexistujícími v rámci nějakého uspořádání, typicky např. státu, společenství států, instituce či rodiny (tzv. rodinná jazyková politika).

Jazykovou politiku lze chápat jako veškeré aktivity, které souvisejí se získáváním moci související s autoritativním rozhodováním o právech a povinnostech osob a organizací, které se týkají jazyka, jeho podoby, fungování. Jde tedy o politiku v klasickém významu v češtině.

Druhou možností, jak lze jazykovou politiku chápat, je konkrétní plán cílů a činnosti, jež byl dohodnut určitou skupinou osob. V tomto významu lze mluvit i v množném čísle, jakožto o jazykových politikách. V určitém ohledu je tento pojem významově užší, jelikož mívá staven určitý cíl a postup k jeho dosažení. V jiném ohledu je však naopak širší, jelikož nemusí nutně souviset pouze s veřejnou mocí, ale své politiky mohou mít i soukromé osoby či organizace.

Další možností, jak jazykovou politiku chápat, je brát ji jako celou oblast nebo sektoru veřejné politiky. Jazyková politika tvoří samostatnou oblast veřejné politiky v případě, že existují právní předpisy či nástroje, jež se jazykem speciálně zabývají. V některých státech je tedy jazyková politika jednou z veřejných politik, např. vedle environmentální či zdravotní apod.

Méně obvykle se výrazem jazyková politika zamýšlí pouze principy, na jejichž základě některý z jednotlivců národní organizace zachází s jazykovými otázkami.

V odborných sférách se pak výrazem jazyková politika myslí oblast vědeckého výzkumu zabývající se např. jazykovými ideologiemi, sociálními, ekonomickými či kulturními faktory, které mají na jazykovou politiku vliv.

Různé jazykové politiky se mohou různit v několika aspektech – mohou sahat do různých společenských oblastí – lokálních, regionálních, státních, mohou mít širší záběr – zasahovat větší či menší skupinu lidí, mohou být politikou přijatou např. státem anebo naopak jednotlivcem či občanským sdružením nebo mohou být přijaty otevřeně při vědomí veřejnosti anebo naopak bez jejího vědomí.

V současné době jsou v České republice tvůrci státních jazykových politik Úřad vlády a Ministerstvo kultury, MŠMT, Ministerstvo vnitra a případně i další orgány. Realizace a samotná tvorba státních jazykových politik probíhá ve spolupráci s místními a krajskými samosprávami a s mnoha společnostmi z neziskového sektoru.