Každý den je jen jednou za život!

Den 21.12.2012 se stále blíží. Pro někoho běžné datum, pro někoho osud. Mayský kalendář je však realita. Na toto téma, téma konce světa, existuje nespočetně názorů. Ani já nedokážu říci, který je ten pravý. Vím jen, že existuje. Je-li ale pravda, že konec světa je na dosah, jsou zde věci, které bych chtěla stihnout, než se nad námi definitivně uzavře brána života.

Lidé by svá přání a své tužby měli uskutečňovat a ne je odkládat a odkládat. Protože již zítra, může býti pozdě. V mé mysli, se odehrávají touhy a sny podívat se na ty nejpohádkovější místa na světě, ochutnat ty nejpestřejší chutě jídel, okusit ty nejvybranější vína z vinic… Mají však tyto touhy nějaký význam? Je opravdu těžké, upřednostnit ty nejpodstatnější.

Není času nazbyt. V tuto chvíli již nejde o finanční prostředky, ale o smysl života. Nelze stihnout vše! Chtěla bych obohatit spíše svůj vnitřní život, než své zážitky z luxusní dovolené. V první řadě, musí být spokojená duše, pak tělo. V tuto chvíli bych určitě upřednostnila věrné a upřímné přátele, nad všemi penězi světa. Hlavně chci, jestli jsem v životě někomu ublížila, aby mi ti lidé odpustili. I já dokážu odpouštět. A takové odpuštění, je důležitým krokem k seberealizování člověka.

Tento rok jsem chtěla jít na vysokou. Nedostala jsem se. Zpočátku jsem nevěděla co dál. Teď si však říkám, že je to k něčemu dobré. Na jazykové škole si zdokonalím své jazykové dovednosti. Poznám nové lidi a vůbec okolní život ve městě. A pořádně si rozmyslím, kam si dám příští rok přihlášku. Jestli však nějaký další rok bude. Měli bychom žít podle svých představ. Každý den je jen jednou za život. Budou mít staří Mayové pravdu? To se všichni dozvíme, v soudný den.