Gerta sedí ve své šatně a dívá se na sebe do zrcadla. Před sebou má na stole rozložené šminky, za ní visí ve skříni kostýmy, u dveří šatny stojí několik párů stepových bot. Zadívá se pozorněji na zeď nad zrcadlem, kde jsou pověšené její první stepové boty. Na mysl jí vytane vzpomínka na její stepařské začátky.
Gerta se narodila do doby, kdy tanec nebyl rozšířený a už vůbec se k němu nevedly děti, zvláště pak v takových rodinách, do jaké se narodila Gerta – sedlácká rodina s gruntem. Ale jí hospodářství nic neříkalo. Odjakživa chtěla tančit, ale doma hleděli jen na to, aby se dobře provdala. Podporu Gerta našla v tetě, které její rodina tanec neumožnila. Jenže přišla válka a zhatila plány všem, nejen Gertě. Každá válka však někdy skončí a tento konec otevře všem novou životní kapitolu. Totéž platilo i pro Gertu. Spolu s tetou odjely z rodného statku do Vídně, kde si Gerta začala plnit taneční sen. Co na tom, že jí bylo již pětadvacet let – doba tanci přála, lidé se chtěli bavit.
Začátky byly těžké, ale Gerta se nedala odradit, tanec pro ni byl vše. A právě tehdy potkala Georga, který jí ukázal nový svět – svět stepu. Zamilovala se. A nejen do stepu, do té krásné souhry plechu a hudby. Od něj dostala první stepové boty, on ji učil první kroky. Ty později zúročila v taneční škole, kde to dotáhla na absolutorium. Někdo zaklepe na dveře. Gerta sebou trhne. Vstoupí George, její manžel a manažer v jedné osobě. „Gerto, je to tvoje, ukaž jim, jak vypadá stepařská star!“ Gerta se zasměje. „Ukážu, neboj.“ Ano, právě na ni, na sedláckou holku, čeká vyprodaná Broadway. Dokázala to. Pomalu jde zákulisím. Vzpomene si na tetu a její životní motto – „Nikdy není pozdě začít něco dělat úplně od začátku a je jen na tobě, jak daleko to dotáhneš.“ Gerta se zhluboka nadechne a za mohutného aplausu vstoupí na jeviště.
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
