Odvaha začít Vždycky milovala Francii a toužila se podívat do Paříže. Jenže potkala Rudolfa, otěhotněla s ním a bylo po snech. Ve svých dvaceti si brala chlapa o deset let staršího. Po svatbě o dítě přišla a zůstala sama. Sama s člověkem, který ji za nic neměl a psychicky ji týral.
Na to nemáš! Jsi jen přihlouplá účetní! Šedá myš, která mi visí na krku!“ hulákal každý večer, když se vrátil z hospody. Brečela do polštáře a začínala ztrácet naději.
Jednou odpoledne, když se vracela z práce, ji do cesty vstoupil starý muž. „Nechceš si ode mě koupit los, děvenko? Mám poslední…“ Koupila si ho a nevěřila, že by ji tenhle papírek měl v životě způsobit nějakou větší změnu. Pár dní ho nosila v kabelce. Pak ji napadlo zjistit víc. Nemohla věřit svým očím! Vyhrála celých třicet tisíc! Když vyzvedla peníze, věděla, že je doma nesmí ukázat. Věděla, že udělá něco, po čem touží. Stavila se v jazykové škole a přihlásila se do kurzu francouzštiny. Zbytek peněz si schovala do krabičky od čaje. Rudolf nic nepoznal. Nespali spolu v ložnici a tak se po večerech mohla učit. Protože to byla její cesta ke splnění snu, šlo jí to samo. Blížily se závěrečné zkoušky, měla strach, ale zvládla je výborně. Ten den si vzala volno, zašla si ke kadeřníkovi, koupila si nové šaty a boty, zbyly jí přece ještě nějaké peníze. Konečně si připadala jako krásná a úspěšná žena. Žádná šedá myš, co někomu visí na krku. Cítila, že přijde začátek něčeho nového, ale nedokázala to popsat. Cestou ze zkoušky se posadila na zahrádce útulné kavárny, objednala si svůj oblíbený zákusek a kávu, a začetla se s naprostou až obdivuhodnou samozřejmostí do Le Monde, které ležely na stole vedle.
Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Zvedla oči a před sebou uviděla pohledného mladého muže s lehkým úsměvem ve tváři. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ usmála se.
Strávili spolu nekonečné hodiny. Jmenoval se Francois a pracoval v Paříži jako obchodník. Okouzlila ho svou křehkostí, bázlivostí a touhou sdělit mu všechno v jeho jazyce. Po pár dnech známosti s osudovým cizincem, podala žádost o rozvod a odjela natrvalo do Francie.
Vždy se dá začít od začátku…
Slovníček: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Promiňte, slečno, nevadí Vám, že čtete moje noviny? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ Omlouvám se, jsou opravdu Vaše?
Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.
The courage to start She has always loved France and yearned to visit Paris. But she met Rudolf, got pregnant and the dream was over. In her twenties she was marrying a guy who was ten years older. After they got married she lost her child and was left alone. Alone with a man who totally disrespected her and maltreated her mentally.
You can’t do anything! You’re just a dumb accountant! A grey mouse, my heavy burden!” he cried every night when he had come back from the pub. She cried into her pillow and started to lose hope.
One afternoon, when she was coming home from work, a man stepped into her way. “Do you want to buy a lottery ticket, dear girl? This is the last one...” She bought it, and she did not believe this piece of paper should make a change to her life. For a few days she carried it in her purse. Then it occurred to her she could try it. She could not believe her eyes! She won thirty thousand crowns! When she collected the money she knew she could not show it at home. She knew she would do something she longed for. She stopped by in the language school and enrolled in a French course. She hid the rest of the money into a tea box. Rudolf did not see anything. They did not sleep together in the bedroom so she could study in the evenings. It was as easy as a pie because it was a way to her dream. The exams were coming close, she was afraid of them, but she passed with no problem. She took the day off. She went to her hairdresser and bought a new dress and shoes; she still had some money left. She finally felt like a beautiful and successful woman. Not a grey mouse, being a burden to someone. She could feel something new would come but she was not able to describe it. Coming from work, she sat in the garden of a cosy café, she ordered her favourite cake and coffee, and completely naturally started reading Le Monde which was lying on the adjacent table.
Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ She looked up and saw a young handsome man with a light smile on his face. „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ she smiled.
They spent countless hours together. His name was Francois and he worked in Paris as a businessman. She enchanted him by her delicacy, shyness and desire to share everything in his language. After a few days of the acquaintance with the fated stranger she filed for divorce and moved to France.
You can always start over...
Vocabulary: „Excusez-moi mademoiselle, mai c´est mon journal que vous lisez ?“ Excuse me, lady, don’t you mind that you’re reading my newspaper? „Excusez-moi monsieur, il est vraiment à vous ?“ I’m sorry, is it really yours?
