„Úplný zákaz prodeje a podávání alkoholu nad 20%“ zakřičí na mě s pobavením kamarád Ondřej, kterému tato novinka dorazila na mobil od jeho přítelkyně, „Tak to bude veselej víkend“. Se svojí spolubydlící si vyměníme pohledy. „Asi bysme měli skočit do Alberta, dřív než se to dozví prodavačky.“ Přibíháme do obchodu, kde prodavačky vyklízí regály s tvrdým alkoholem. Přes hlouček stařenek s pytlíky rohlíků křičím na prodavačku: „Že nám prodáte ještě flašku? Že Jo?“ Prodavačka, která nás dobře zná, se začne smát. "A co byste si dali holky? Máme tu už jen tohle," ukazuje na poloprázdný regál. Paradoxně je všechen drahý alkohol pryč a na nás se směje jen Božkov vodka a tuzemák. Na mou otázku. „Nějakou whisky, nemáte?“ prodavačka bohužel odvětí, že whisky už mají schovanou ve skladě.
Zklamání z nepovedeného nákupu trvá velmi krátce. Asi o deset minut později už vycházím spokojeně z vietnamské večerky. Nákup proběhl velmi hladce, i když měl prodavač na obrazovce počítače zprávu s titulkem o prohibici, prodal nám bez problému láhev Tullamorky a jediné co ho zajímalo, byl náš věk. Láhev jsme zdatně vypili u kamarádky na bytě. A protože nejsme žádní blbečci a dbáme pokynů českých médií, alkohol jsme samozřejmě co nejvíce míchali, abychom preventivně předcházeli případným komplikacím. Zákazy na Čechy působí jako světlo na můru, proto i Ondřej, který se ze zásady tvrdému alkoholu vyhýbá, v tento prohibiční večer nepohrdl a se slovy: „Tak když je to zakázaný, tak to si dám taky.“ do sebe kopl několik panáků.
Po příchodu do klubu vypadala situace obdobně jako v obchodě. Regály byly sice prázdné, ale všechen alkohol se dal za podpultový příplatek zakoupit v šatně klubu. Druhý den jsme navštívili brněnský dnb festival. Můj kamarád Jakub Jurka zde měl stánek se svým molekulárním alkoholickým želé, které vzniká přeměnou struktury molekul alkoholu na jiné skupenství. Zkráceně, Kuba vyrábí takové větší alkoholické gumové medvídky. Na moji otázku, jestli zde byla policie, mi se smíchem odpověděl: „Byla, ale my alkohol přece nenalíváme, my ho jíme." Takto obdobně podle mě vypadala česká prohibice na celém území našeho státu. Možná by se někdy vyplatilo, aby nám zakázali sportovat nebo tak něco. S alkoholem ovšem platí (asi dva dny) staré české přísloví - Kdo chce pít, hůl si vždycky najde.
