Pláže, palmy, deštný prales, sopečná hora, celoroční teploty mezi 25 a 30 stupni… Kdo by se netěšil na Guadeloupe, jeden ze dvou francouzských ostrovů v Karibiku? Pelican na Guadeloupe zavítal v rámci evropského projektu UPSIM. A jak v Karibiku žije? To se dozvíte v dnešním článku.
Francouzština
Bez ní toho na Guadeloupe moc nepořídíte. Vtípky o nechuti Francouzů mluvit jinými jazyky jsou sice celosvětově známé, faktem však je, že do Francie jezdí turisté z celého světa, takže vždycky někoho s minimálními základy angličtiny najdete. Na Guadeloupe se ale jezdí rekreovat především Francouzi z Evropy, takže kromě francouzštiny a kreolštiny (jazyk francouzských osadníků, jakýsi mix francouzštiny s dalšími jazyky) zde není velká potřeba učit se jazyky další. Na letišti a v silně turistických oblastech se anglicky jakž takž domluvíte, jinde ale můžete skončit s komunikací „ruka-noha“ a pak se snažit ze všech sil pochopit, co vám domorodec – samozřejmě francouzsky – sděluje. Pokud máte alespoň základy, zkuste je oživit. Velmi cenným pomocníkem na místě může být elektronický offline slovník v mobilu. A pokud to myslíte vážně, dobrý kurz francouzštiny určitě nemůže škodit.
Doprava
Stále platí, že základním dopravním prostředkem je na Guadeloupe auto. Kousek od letiště mají své kanceláře všechny světové půjčovny aut a když se domluvíte dopředu, někdo vás na letišti vyzvedne a odveze přímo k vašemu vozu. S dopravním provozem se na Guadeloupe počítá, cesty jsou až překvapivě kvalitní a parkovat můžete v podstatě kdekoli. Oproti letům minulým už je možné alespoň na Grande Terre využít pravidelných autobusových linek, které zajišťuje společnost Karu’lis. Na internetu najdete trasy jednotlivých linek, a dokonce i jízdní řády, na které se dá vcelku spolehnout. Tedy pokud se zrovna nestávkuje nebo neprobíhá jiná mimořádná událost, jak píšeme níže. Doporučujeme ale velmi pečlivě nastudovat mapu a názvy jednotlivých zastávek; někdy jsou si dost podobné a můžete se najednou ocitnout úplně jinde, než jste zamýšleli. O víkendu autobusy nejezdí, s výjimkou sobotního dopoledne; odpoledne je však již vyhrazeno grilování a kdo by v takovém čase někam jezdil, že.
Jídlo a pití
Francouzský Karibik, to zní samo o sobě nepřekonatelně. Za návštěvu určitě stojí některá z farem, na kterých se pěstuje vanilka či kakao (doporučujeme Maison du Cacao kousek od Basse Terre), případně některá z palíren rumu (např. Bologne, Karukera či Damoiseau). Na každé větší pláži si můžete dát Ti Punch – tradiční koktejl z rumu, limetky a třtinového cukru. Absolutní must je pak coco sorbet – osvěžující nápoj připravovaný z kokosových ořechů s trochou alkoholu. V kuchyni se mísí vlivy francouzské, africké a indické s dostupností lokálních surovin, zejména zeleniny a mořských plodů. Svoje kouzlo mají i rychlovky ze stánků – takový smažený sendvič (bokit) má určitě něco do sebe. V době covidové je ale situace složitější zejména v supermarketech – zásobování vázne a nákupní nervozita místních způsobuje, že třeba tradiční bagety či chlazené a mražené výrobky tu a tam prostě nejsou k sehnání.
Počasí
Guadeloupe leží v tropickém pásmu, celoroční příjemné teplo je tak zaručené. Rozdíl mezi turistickou sezónou (prosinec–květen) a zbytkem roku (červen–listopad) spočívá zejména v tom, jak moc bude pršet. Listopadová návštěva nám tak přinesla poznání obojího – jak bleskových srážek o velké intenzitě (během pěti minut se z jasné oblohy stane průtrž), tak krásného opalovacího počasí bez výkyvů. Dobré je, že i když zmoknete, bude vám stále teplo, takže pokud nejste vyloženě citliví, nehrozí prochladnutí a choroba.
Pláže
Těmi je Guadeloupe doslova obsypaný. Palmy, písek, teplá voda v moři… Určitě si najdete tu svoji oblíbenou. U některých hnízdí pelikáni, jejichž podvečerní nálety na rybí populaci jsou zajímavým divadlem, jiné nabízejí pohled na mořské želvy či jiný podvodní život. Určitě se vyplatí vzít si nebo půjčit minimálně plavecké brýle, případně brýle na potápění. Pokud jste pohledná slečna, doporučujeme spíš turistické pláže s více Evropany – jinak vám zájem místních mladých můžu lehce otrávit den. Případně vezměte s sebou na pláž kamarádku či lépe kamaráda nebo přítele. Celkově se ale není čeho bát, zejména v turistických oblastech si budete připadat opravdu bezpečně.
Příroda
Guadeloupe je souostroví poměrně malé, ale nabízí toho spoustu. Na západním ostrově Basse-Terre se nachází nejvyšší bod – sopka La Soufriére, na kterou je možné si vyšlápnout po několikahodinové turistické trase. Celkem jednoduchý trek ozvláštňují výhledy na celý ostrov a smrduté výpary z nitra hory – odtud také název, soufre znamená síra. Vrchol ve výšce 1467 m. n. m. je dostupný pouze z jedné strany – jedná se totiž o stále činnou sopku, jejíž aktivita se stále proměňuje a mj. produkuje pro člověka nebezpečné plyny. Tropické deštné lesy, kterými je sopka obklopena, pak nabízejí množství ikonických vodopádů, pod nimiž je možné se koupat či dělat fotky. K některým ale vede poměrně svízelná cesta a obecně procházení pralesem – byť po značených cestách – vyžaduje spíš pevnou obuv, oblečení, které můžete umazat a trochu kondice. Počítejte také s tím, že můžete kdykoli zmoknout. Ty největší vodopády – Chutes Carbet, ležící na řece Le Grande Carbet – jsou však dostupné po pěkném turistickém chodníčku a po zaplacení nevelkého vstupného se jimi může pokochat opravdu každý. Pokud se chcete seznámit s faunou a flórou důkladně a zblízka, doporučujeme Le Jardin Botanique u Deshaies, ve které uvidíte kromě výběru z rostlin též plameňáky, spoustu papoušků včetně těch opravdu velkých a jako zlatý hřeb volně hnízdící drůbež. Východní ostrov Grande Terre je mnohem rovnější a hlavní část tvoří plantáže cukrové třtiny.
Protesty, stávky a demonstrace
Guadeloupe je vcelku mírumilovný ostrov, rozhodně zde nepanuje takové sociální napětí jako třeba na Haiti nebo v Dominikánské republice, ale zároveň je zde po francouzském vzoru zvykem vyjadřovat své rozhořčení formou protestů a stávek. Za našeho pobytu se takto stávkovalo proti covidovým nařízením, protesty však rychle získaly i sociální rozměr (nedostatek pracovních příležitostí atd.) a především živelný charakter. Při návratu na letiště jsme tak mohli obdivovat barikády z převrácených a vypálených aut, pneumatik a různého harampádí sebraného v okolí (pobavily zejména satelity z okolních domů). Portugalští kolegové, kteří přijížděli večer předtím, museli několikrát změnit směr cesty, protože přes zablokované silnice se prostě nedalo dostat. Místní vláda reagovala na nepokoje vyhlášením stanného práva a zákazu vycházení po páté hodině večerní, vzhledem k zablokovaným silnicím nejezdila ani veřejná doprava. (Díky tomu bylo zjištěno, že na stopaře u silnice reagují místní vcelku pozitivně a dá se tak vyrazit na docela pěkný výlet – ale rozhodně doporučujeme dvakrát se rozmyslet, než na takové dobrodružství vyrazíte.)
