Tag Archives: pomaturitní studium

Slyšíte to v rádiu. Vidíte to v televizi. Mluví o tom divní lidi. Konec světa se prý blíží. Co všechno by měl člověk stihnout do konce světa a proč z toho nevytěžit co nejvíc? Udělat věci, po kterých jste vždy tak toužili, ale brzdila vás morálka, zodpovědnost nebo zákony.

Říct každému, co si o něm opravdu myslíte, být poprvé a naposledy opravdu upřímní.
Dělat věci, na které je až hanba myslet. A to vše bez následků nebo strachu co přijde pak.
Být, třeba jen na tu kratičkou chvíli, přesně Tím kým chcete být

Stačí jen popustit uzdu fantazii. Ale co potom? Až vyřídíte staré dluhy a splníte si své sny a největší touhy? Vždy jsem si myslel, že je nejdůležitější zanechat odkaz, nějakou ikonu, něco, na co se bude pamatovat. Ale k čemu takhle získat nesmrtelnost, když nezůstane nikdo, kdo by pamatoval… Je několik způsobů, jak „zavřít krám“. Můžete prodat všechen svůj pozemský majetek (pokud to hodí málo, tak i sousedův) a za utržené peníze si pak koupit permanentku do bordelu nebo jiný suprový zážitek. Nebo … Nebo obvoláte všechny známé a přátele a půjdete si zapařit. Na pařbu jakou svět neviděl. Vždyť kdo může říct, že pařil až do konce světa?... A třeba se propaříte až na věčnost.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Blíží se konec světa! Co to znamená ? Co mám dělat? Jsem připravená? Každý je svého štěstí strůjcem. Někteří přemýšlí nad tím, co by chtěli změnit, navštívit či ochutnat do onoho osudného dne - 21.12 2012.

Mnoho mých známých se nad touto otázkou dlouho nezabývají. I já jí nevěnuji moc pozornosti. Pro některé je to jen další planý poplach, ale najdou se blázni, kteří vsadí vše na jednu kartu.. Je mnoho diskuzí o tom co vlastně konec světa znamená. Jsou spekulace o tom, že umřou „zlí“ lidé, někde zas, že skončí celá lidská rasa... Můžeme se jen dohadovat. V konec světa nevěřím. Bylo to tu mnohokrát a já ani nepostřehla že se něco takového má stát. Kdyby to byla pravda spíše se bych se věnovala odpovědím na kladené otázky:

Co nás čeká po zániku světa? Pujdem do nebe či do pekla, zda – li takové místa jsou? I kdybych odpověděla na tyto otázky, k ničemu by to nebylo. Ať se stane co má se stát....

Kdybych věřila, že nastane konec světa nic bych neměnila. Chtěla bych ho prožít na plno a jela bych se podívat třeba na Kubu či na karneval v Riu. Aspoň bych poznala na vlastní oči tu nádhernou a jak žije svět okolo. Vidět to co popisují všude možně, neboť to musí být neuvěřitelný zážitek. Nebo zkusit adrenalinové sporty, kterých mi naskakuje husí kůže.

Určitě bych zvládla i let letadlem, ze kterého mám panickou hrůzu. A co pak? To je ve hvězdách.

Určitě ještě mnohokrát uvidím východ Slunce …

The end of the world is coming. What does it mean? What should I do? Am I ready? Everyone is the founder of his own fortune. Somebody is bothering his head with the question of what would be changed, visited or tried by the day 21. 12. 2012.

A lot of my friends are not engaged in this issue. Neither am I. Someone considers this to be another false alarm but there are several lunatics who put all their eggs into one basket. There are many debates what the end of the world means. Speculation in rife that bad men will die or the whole human race will be exterminated...we can only surmise. I personally don´t believe in the end of the world. It is not for the first time and I didn´t even notice those speculations before. If it was the truth I would devote my time to answering these asked questions:

Who knows what the future holds in store for us? Heaven or hell – is it real? It´s needless to answer the questions – what is meant to happen will happen...

If I had believed in the end of the world I would have changed nothing. I would have lived my life in the fast line - going to Cuba or the Rio Carnival, feeling the beauty and the whole world with my own eyes, trying adrenaline sports which give me goose bumps. I would have definitely managed to fly by plane which makes my horrifying. And then? God only knows that.

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Konec světa? Nevěřím. To už tady bylo mockrát. Jednou, když mi další moje kamarádka začala s vykoulenýma očima povídat o dalším z nich, který tentokrát vymysleli mayové, jsem se už naštval. Zadám google, napíšu to do vyhledavacího okénka a co nevidím: přes deset milionů odkazů! Mezi prvními byl odkaz na stránku wikipedie, kde byl uveden seznam už ohlášených konců světa - na osmdesátém jsem přestal počítat. Každé náboženství na Zemi ma své proroky a své konce světa. Ale to přece neznamená, že budeme notoricky věřit v každý z nich? To by se z toho jeden posesouval… Vezměme si například rok 1999 - jedenáct mediálně doložených konců světa. Nevím, proč to lidé dělají. Snad je to nějaká forma reklamní kampaně, že se v období krize díky tomu zvětši poptávka po nafukovacích lodích, v teleshopu se objeví zázračný prostředek na tloustnutí (pro případ kdyby došlo ke globálnímu umrznutí), vzroste cena pozemků v horách. Možná začnou vybírat antimeteoritovou daň. A když se tak zamyslím, tak vlastně ani nemáme šanci. Proč, protože jestli někdo přežije letošní konec dnů tak ho zabije ten další v roce 2018 (Nostradamus, jaderná válka) a v případě, že by někdo měl větší výdrž než šváb, tak má stejně smůlu… dorazí ho meteorit v roce 2036. Takže po zvážení všech za a proti, vlastně ani nemá smysl něco před koncem světa plánovat, protože nevěřím, že nějaký bude. A kdyby byl, tak stejně nemá cenu nic řešit, protože, upřímně, kdo z Vás se teď zvedne a půjde si kopat úkryt na zahrádce nebo prodá všechen majetek a odstěhuje se do Himalájí?

Нет, не верю. Он был здесь уже много раз. Однажды, когда одна из моих подруг мне с вытаращенными глазами рассказала об очередном Армагеддоне, который на этот раз придумали майя, я рассердился. Я открываю Google, забиваю энтот «всем пипец» в поле поиска, и что я вижу: более десяти миллионов ссылок!

В числе первых была ссылка на Википедию, где была статья со списком всех официально объявленных концов мира в прошлом - на восьмидесятом я сбился со счета.

Каждая религия на земле имеет своих пророков и концы света. Но это же не значит, что мы должны верить в каждый из них? Так ведь конца мира и не дождешься, раньше с ума сойдешь. .. Ну например 1999 год - одиннадцать медиально подтверждённых Армагеддонов.

Я не знаю, зачем это людям нужно. Возможно, это в своем роде рекламная кампания, которая во время кризиса поднимает спрос на надувные лодки, в рекламе появится очередное чудо-средство для потолстения (на случай глобального похолодания) поднимется стоимость участков в горах. Государство введет антиметеоритный налог?

А если вдуматься, так и шансов то не остается. Почему? Потому что если кто-то переживет этот конец света, так его убьет следующий в 2018 году (Нострадамус, ядерная война), а если и он не справится то «поможет» метеорит, который должен упасть в 2036.

Таким образом, взвесив все плюсы и минусы, собственно бессмысленно, что-либо планировать, потому, что я не верю в этот конец мира. И даже если он будет … какая разница? ... кто из Вас, сейчас встанет и пойдет копать убежище в саду, или продаст всё свое имущество и переедет в Гималаи?

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Můžu žvanit o milionech zážitků s koncem světa, které jsem za svých 20 let života zažila. Bylo jich za tu dobu opravdu hodně. První konec světa nastal při zásadním zjištění, že žádný starý pupkáč s fousama a v červeném přespříliš upnutém oblečku neexistuje, dárečky nenosí, a že žádnej čert mě za nohu do pekla neodtáhne.

Další konec světa málem nastal, když jsem se na zahradě točila kolem klepače na koberce tak zaníceně, až jsem rozbila betonový chodník a část z něj jsem si pomalu odnesla v puse spolu s vyraženýma předníma zubama. O půl roku později nastal konec světa, který zasáhl spíše mou matku než mě. A to v momentě, kdy si její dlouhovlasá dcerka šmikla vlasy tak, že najednou vypadala jako podivné bezzubé stvoření s oškubanýma vlasama. „Pánešek vzal miláška, můj milááášek! ... Ne, jako Glum jsem naštěstí nevypadala ... Konec světa jsem zvládla zařídit i svému dědečkovi.

Když zajdu ještě o pár let dál, kdy jsem na fotbalovém hřišti s dědou hrála soft tenis. Míček jsem hodila tak, že děda zakopl o vlastní nohu a v nátělníku bez rukávů a šortkách se skácel přímo do půl metru vysokých kopřiv. Myslela jsem, že smíchy asi umřu. Když se mu nepovedlo vstát a spadl tam znovu, už jsem skoro plakala. Můžu takhle pokračovat do nekonečna, v každém roce se něco stalo, stává se a stávat bude. Kam tím mířím? I kdyby na konci roku byl konec světa, vím, že život žiju naplno. Nepotřebuju nic měnit nebo žít víc. Vím, že i kdyby konec světa nenastal, můžu minimálně příští rok mluvit o tom, jak jsem letos šlápla do psího ... (No, však víte ...) nebo jak stařenka v šalině zahlásila na cvakač jízdenek "Jednou Modřice!"

Soutěžní článek o 50% slevu na pomaturitní studium v Jazykové škole PELIKÁN.

Jazyková škola PELIKÁN je oranizátorem pomaturitního studia angličtiny v Brně.

Jaké by asi bylo pomyšlení, že se ráno probudíte a zjistíte, že dnešek je poslední den vašeho života? Předpokládám, že byste s tímto zjištěním neskákali nadšením pět metrů vysoko. Ale budiž. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že každý den je prvním dnem zbytku vašeho života. Ale co když ten náš život skončí právě onen osudný den 21. 12. 2012?

Existuje hodně způsobů, jak si poslední půlrok náležitě užít. Mohli bychom utratit všechny své naspořené peníze za to, co máme rádi. Mohli bychom vycestovat na Antarktidu a studovat život místních endemitů. Anebo můžeme podniknout výlet do Himalájí a zdolat Mount Everest. Možností je přece nespočet...

Kdybych si měla své poslední měsíce života režírovat podle vlastního scénáře, udělala bych zkrátka vše, co jsem za těch 18 let nestihla nebo neměla odvahu udělat. Neváhala bych ani minutu, a utíkala za svými nejbližšími, skočila jim do náručí, a řekla jim, jak moc mi s nimi bylo dobře. Sebrala bych veškerou odvahu a zašla za těmi, kterým jsem vždy chtěla něco velmi důležitého a osobního říct, ale má nesmělost mi to nedovolila.

Poté bych si udělala rychlocestu po naší krásné Zemi a ochutnala všechny vůně světa. A nakonec bych nahá přeběhla Václavák, abych se všem zapsala do paměti!

155862_1353070767010_1838660475_668408_6809958_n-623x415

What would it feel like to wake up in the morning and find out that that day it is the last day of your life? I suppose you wouldn’t really jump for joy. But all right. The greatest thing about that is the fact that every day is the first day of the rest of your life. But what if our lives will really end on the judgment day of 21st December 2012? There are a lot of ways of how to enjoy the last six months properly. We could spend all our saved money on what we like. We could travel to Antarctica and study the life of local endemic species. Or we can take a trip to the Himalayas and climb Mount Everest. There are countless possibilities… If I could direct my last months of life by my own script, I would just do what I didn’t have time to do or didn’t have courage to do in the 18 years I had. I wouldn’t hesitate a minute and run to my closest, hug them and tell them what a great time I had with them! I would encourage myself to go to see those whom I always wanted to tell something very important and personal, but my bashfulness never let me. Then I would take a quick trip around our beautiful Earth and taste all the flavors of the world. And finally I would run across the Václavské náměstí square naked so that everyone remembered me!

Hello everybody.

Let me introduce myself first. Iʼm a multilingual magazine called PELICAN. Iʼm not a creation of experienced professional editors and writers, Iʼm a studentsʼ magazine. Most of the articles I offer you have been written by students of the Language School PELIKAN, who, in September, embarked on the challenge of studying foreign languages and starting to use them actively.

I am bringing you articles written in two languages. On the left side you can see the text in the language students learn, which is English, German, Russian, French and Spanish. Students, coordinated by their teachers, are true authors of all the texts.

On the right side there is a Czech translation for you to understand better. You can also meet the person responsible for the sudden improvements of studentsʼ language skills: their teachers. Students created their short bios in Czech and English. Names and photos of all those who participated in composing their magazine contribution are published at the end of the magazine.

Furthermore, I contain articles by our international friends who I very much appreciate. The reason is they are intelligent, creative and extremely interesting people. You will also learn a little bit about the educational projects people from PELIKAN school work on. And whatʼs the best about me… Iʼm not an ordinary magazine.

Those of you who donʼt want to remain passive can learn many tricks from the world of ICT. Each studentʼs article contains an (INTER)ACTIVITY. By completing these activities you will learn how to operate modern Internet-based tools and use them in your daily life.

Believe me or not Iʼm a perfect magazine. Iʼm good-looking, bright and funny, just as people from my school.

Magazine PELICAN

Will be Czechs the nation of fools? There are many sayings connected to our nation, such as "Golden Czech hands" or "The Czech, the musician". Unfortunately, it seems like there won't be anything else to do, than make one's living by manual work or being busker. Now there's a law in the approval process, regarding the post-high school language studying. According to this law, students of language schools shouldn't have the right to use status of student. And, since the bell tolls for our free college education, are the impacts of the law obvious on the first sight. The only option for high-school graduate would be then to choose payed university or college. If the students won't choose the school, or if they will simply don't have the money for 3-year studies, the only way out would be the job center. The fact, that our politicians are pea-brained, is not a surprise for us anymore. The main priority for our politicians is just lobbing for friends and putting some money aside. But, how will the country look like, where money and the whole education system is blocking the way for studying? Should will be the nation of morons just because the biggest ones are in the lead?

Budou Češi národem hlupáků? S naším národem se vždycky spojovala různá úsloví jako „Zlatý český ručičky“ nebo „Co Čech, to muzikant“. Bohužel, jak to tak vypadá, v budoucnu nám asi ani nic jiného, než se živit manuální prací či pouličním zpěvem, nezbyde. Ve schvalovacím procesu se nyní ocitl zákon, který se týká pomaturitního studia cizích jazyků. Podle tohoto zákona by v budoucnu neměli mít studenti jazykových škol právo využívat status studenta. Vzhledem k tomu, že bezplatnému vysokoškolskému vzdělání u nás už také zvoní hrana, jsou dopady zákona jasné na první pohled. Jedinou možností pro maturanta bude vybrat si placenou vysokou nebo vyšší odbornou školu. Pokud si studenti školu nevyberou, nebo jednoduše nebudou mít na tříleté studium dostatečné finanční zázemí, bude pro ně jediným východiskem pracovní úřad. Fakt, že si naši politici sedí už delší dobu na vedení, v naší zemi už nikoho nepřekvapí. Hlavní prioritou našich politiků je lobovat pro kamarády a nějaký ten peníz bokem. Jak to s námi ale bude vypadat v zemi, kde lidem v cestě za vzděláním stojí peníze a celý školský systém? Má se z nás stát národ hlupáků jen proto, že nám ti největší vládnou? [polldaddy poll=6114241]

Jazyková škola PELIKÁN je organizátorem pomaturitního studia v Brně.

Jak to tenkrát bylo praprapraprapraprapraotče? Každý rok když přichází zima, mám potřebu Vám něco napsat.

Ovšem hned se neradujte. To něco v každém případě není obdiv. Mám pár pochybností, které mi už dlouho nedají spát. Už třetí týden ležím znuděný v posteli a piji už šedesátý heřmánkový čaj. To proto, že začalo přituhovat a naše ochablé organismy se s tím nechtějí vypořádat. A potom mě napíše kamarád z Egypta, že se opaloval u vody s pivem v ruce. Samozřejmě tím nenaznačuji, že jste měl s celým národem jít pěšky až do Afriky, nebo snad přeplavat Středozemní moře. Ale v jedné písničce zaznělo, že kdybyste popošel o kousek dále, mohli jsme se teď v plavkách u vody válet. A to, že se to nestalo, pane Čechu, je sakra velká škoda.

Myslím, že některá Vaše rozhodnutí byla zbrklá a unáhlená. To, že s Vámi souhlasili všichni, je jen důkaz toho, že byli po úmorné cestě zcela vyčerpaní. Já být takto na dně a někdo by mi řekl, že z Řípu viděl spousty mléka a medu, taky bych se šel rozhodně podívat. Nikomu se ani nechtělo přemýšlet nad názvem naší nové vlasti a chtěli jít spát, tak odsouhlasili první návrh a to ten, že se má naše země jmenovat po Vás. Mimochodem podle vědeckých výzkumů se kolem roku 664n.l. nenacházely v okolí Řípu tak obrovské zásoby mléka a medu, které by běžný člověk spatřil z tak vysoké hory.

Bylo neohleduplné uvozovat nějaké závěry takto k večeru a upřímně Vám děkuji za rozhodnutí, které mě připravilo o dva týdny výuky!

So what´s the true story, fore-fore-forefather? Every year when winter comes I feel a need to write something to you.

Yet there´s no reason to rejoice. That ‘something’ is not admiration at all. I have a few doubts that won´t let me sleep for a long time. I´ve been lying in a bed for three weeks now, bored and drinking my sixtieth camomile tea. Simply because of the fact that it started to get freezing cold and our weakened organisms don´t want to cope with that. And then a friend of mine from Egypt writes to me that he is enjoying his beer on a beach while sunbathing. Of course I don´t infer that you should´ve walked the whole nation as far as Africa or, perhaps, swim over the Mediterranean sea. But in one song there were lyrics saying that if you had drawn forward a little bit more we could now be lounging somewhere around water in our swimsuits. And the fact it didn´t happen is a big pity, Mr Čech.

I think that some of your decisions were hot-headed and reckless. The fact that everybody agreed with you is just evidence that everybody was completely exhausted after such a plodding journey. If I had been this tired and told that there could be plenty of milk and honey seen from the Říp mountain, I would have gone and checked that myself too. Nobody even wanted to ponder over the name of our new homeland and they wanted to go to sleep so they agreed with the first proposal, which was naming our country after you. By the way, according to scientific research there were no huge supplies of milk and honey to be seen from Říp around 664 AD.

It was thoughtless to draw such conclusions towards the evening and I frankly thank you for the decision which cost me two weeks of school.

Jak troufalé a při tom pravdivé něco takového o sobě zpívat, Edith Giovanno Gassionová.

Boj, obdiv, pády, síla, nenávist, láska, nekonečné ztráty…to byl, bohužel, celý Váš život. Možná to byl osud, možná jste si to tak vybrala. Lidé Vás milovali i využívali. Byla jste sama svým popravčím, Vy hloupá! Když jsem poprvé slyšela Váš hlas, bylo to něco nepopsatelného. Dokonalost je slabé slovo. Chtěla jsem vědět víc, víc o Vás. Dokázala jste toho tolik! Narodila jste se na ulici, uprostřed chladné zimní Paříže. A co nevidět, jste zpívala v New Yourských vyhlášených kabaretech. Lidé kolem Vás neustále odcházeli, ničili Vás. Všechno byl jen hon za něčím lepším. Stačilo se jen na chvíli zastavit a užívat si těch krásných chvil, kdy jste byla milovaná Vašimi blízkými. Tvrdě jste pracovala, nejen na sobě. Změnila jste tolik osudů lidí kolem sebe a při tom si vytrpěla tolik bolesti. Máte u mě neskutečný obdiv. Byla jsem šokovaná, že sklízíte obdiv i u teenagerů 21. století. Kteří vědí, kdo jste Vy. Vy, Edith Piaf, která ničeho nelitovala. Non, je ne regrette rien.

How daring yet truthful to sing such thing about yourself, Edith Giovanna Gassion.

Struggle, admiration, falls, strength, hate, love, endless losses.. Your entire life could be described with these words. It may have been your destiny, or maybe it was your choice. People loved you and took advantage of you. You were your own executioner, you silly! I distinctly remember hearing your voice for the first time. I was so intrigued that I immediately wanted to learn more, more about you. You accomplished such a lot in your life! Born in the street, in cold, unfriendly Paris. And before long you were appearing in renowned music halls of New York. You were hopeless at maintaining relationships, in fact they were ruining your life. You were desperately longing for something beautiful and did not realise that you might have been happy if you had stopped for a while to enjoy the precious moments when you were surrounded by the people who loved you. You worked hard, not only on yourself. You changed so many people’s lives and yet suffered so much pain. I deeply respect you. I was astonished when I found out that young people in the 21st century know who you are and feel the same way as I do. About you, Edith Piaf, who regretted nothing. Non, je ne regrette rien.

Rouhání? Omlouvám se, ale nemohu jinak.

Občas se mi stane, že dostanu otázku: "Věříš v Boha?" "Mmm.. ne", odpovídám. Hned na to následuje: "Proč?". A má odpověď na to bývává stejná: "Dej mi důvod".

Nikdy jsem se Bohem moc nezabývala, ale téměř před dvěma lety jsem poznala jednu hudební skupinu, kterou jsem si ihned zamilovala. Jak to souvisí s vírou v Boha? Když byl zpěvák skupiny dítě, byl věřící, ale vzhledem k okolnostem víru ztratil. Chlapci, který nikdy nikomu neublížil, bylo ubližováno jen kvůli tomu jak vypadal, jen proto, že byl jiný než ostatní (pozn.: ale stejné rasy i národnosti). Kde byl v tu dobu Bůh? Nikdo se ho nikdy nezastal, nikdo mu ani v nejtěžších chvílích nepomohl, Bůh taky ne! Trpěl kvůli tomu, kým byl, a denně se modlil k Bohu a prosil ho, aby mu pomohl. K jeho smůle se nikdy nic nestalo.

Jenže to není vše. Denně umírají nevinní lidé, kteří si to nezaslouží. Proč? A nejsou to jen lidé.. ale i zvířata, kolik tisíců zvířat trpí a umírá, a nemyslím tím zvířata určená na porážku. Všude ve světě je tolik zla - vraždy, krádeže, ubližování, pomluvy, smrtelné nemoci.. . Máte odpověď na to, kde ten milující a laskavý Bůh je? Prý je strůjcem všeho zla Lucifer – padlý anděl. Proč mu Bůh dovolí, aby se tohle dělo? V tohoto Boha věřit nechci a ujišťuji Vás, pane papeži, že věta "Bůh to tak chce" mi rozhodně nestačí.

Teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že mě žádný silně věřící za můj názor neukamenuje. V co věřím nebo nevěřím, je moje věc, navíc žijeme v 21. století..

Se vší úctou vážený pane papeži, Miss Atheist.

Blasphemy? I beg you pardon but I cannot feel otherwise…

Sometimes I happen to be asked the following question:bDo you believe in God? Mmm .. no," is the answer. Why? The answer use to be like this: Give me a reason.

I have never given much thought to God, but almost two years ago I met a band which I immediately fell in love with. How does this relate to the faith in God? When the lead singer was a child, he believed in God, but due to certain circumstances he lost his faith. The boy, who never hurt anyone, was being hurt by others because he looked and behaved differently (although he was the same race and nationality as his peers). Where was God at that time? No one ever stood by him, no one helped him even in the toughest times, and neither God did! He suffered from being the way he was, and prayed daily begging God for help. Unfortunatelly, nothing ever happened...

But that's not all. Every day innocent people die and do not deserve it. The reason? And it's not just people . Also animals, thousands of animals suffer and die, apart from animals intended for slaughter. Everywhere in the world there is so much evil - murder, theft, harm, calumny, fatal diseases … Can you tell us where the loving and gracious God is? It is said that Satan - the fallen angel - is the initiator of all evil. Why do God allow him to make this happen? I am not going to believe in this God and I assure you, Your Holiness, that saying „It´s God´s will“ is not enough for me.

Now I can do nothing else but hope that any convinced believer will think of scratching my eyes out. My beliefs and opinions are, after all, only my own business. And what´s more, we live in the 21st century.

With all due respects to Your Holiness, Miss Atheist.

stránka 1 2