…aneb Let´s start from beginning, shall we? Můžeme se pousmát nad vtipy o národní povaze kolující po světě. Posměch týkající se ponožek v sandálech nebo paštik v kufrech. V Brazílii vznikl pojem ,,mít se po česku“, neboli nedostatečně. Nezapíráme, že jsme národem skrblíků a závistivců. Pro nás samotné je nejsnadnější o státě mluvit jako o prohnilém a věnovat se svému zrnku neprohnilosti. Špetku toho vlastenectví a národní uvědomělosti jsme ochotni projevit pouze při hokejovém vítězství či při volbě potetovaného prezidenta.
Proč je ale někomu proti srsti, abychom na sebe byli hrdější, nebáli se tvářit sebevědoměji a cítili se vzdělanější?
Spousta lidí ve středním a zralém věku zaujatě běduje nad nevychovaností mládeže, její bezohledností a nevšímavostí. Možná je čas vést je k novému začátku. Být lidmi. Být národem. Být novou generací. Možná by z nich vyrostli lidé, kteří by svou vychovanou slušnost přenesli i do vedení státu a ekonomiky a vůbec do všech oblastí veřejného života. Kdekdo je přeborník v začínání. Tolik pokusů a stejně vždycky pevně věříme své skálopevné vůli. Jsou začátky životů, studia, politické vlády nebo třeba kariéry. Někdy začátek vychází spíše z nutnosti. Kéž by v naší zemi došlo k novému začátku z procitnutí.
