V životě školníka v JŠ PELIKÁN přichází co 3 měsíce chvíle, kdy musí zanechat bezostyšného poflakování a vydat se na plně hrazenou služební cestu. Tu do Švýcarska, tu do Amsterdamu.
Plně hrazenou znamená, že od čeho máš účtenku, máš zdarma.
Tož zanechal jsem předstírání práce a odjel s projektovým manažerem Honzou Špatenkou (ten, co tam jede pracovat) a mnou (ten co tam jede fe….flákat) do AMSTERDAMU!! Věz, že školník těžký život má!!
Cesta měla započít odjezdem ve 2:45 ráno autobusem na letiště do Vídně. Ve 2:58 nám ovšem bylo sděleno, že autobus nepřijede, protože… něco… Nejdříve jsme probudili telefonicky všechny naše „ochotné“ spolupracovníky s prosbou o pomoc a potom odjeli do Vídně taxíkem. Vídeňské letiště mám rád. Může se tam uvnitř kouřit v malých prosklených budkách s ventilací. Začátek výletu byl klasicky nudný - let, kafe, taxik, check in v hotelu, vybalování, sprcha…a LET´S GO OUT! Vylezli jsme z hotelu, vybrali si jeden směr a tím se vydali. Po 5ti míjených coffících jsem se konečně rozhodl, že ten 6tý se mi už líbí. Byl totiž na náměstí, na kterém se pořád něco dělo.
Inu sedíme si tak s Honzou… a pak si „přisedla“ vdova.
A tak jsme tam tak seděli s vdovou a pozorovali náměstí: skupinky turistů se vším se fotící, strangers proudící, černochy kokain prodávající…a celkově tu holandskou kulturu.
Po příchodu na hotel, jsme na sebe hodili ty nejlepší hadry a vydali se na sraz s partnery projektu do jednoho baru. Z našich firemních večírků víme, že když paří mocní, paří se s nimi až do konce. Tuto aktivitu jsme tedy zvládli s přehledem. Na začátku akce byli přítomni tito střízliví lidé: Nizozemec, 3 Řekyně, Ital a my dva za Czechoslovakia. Řekyně to vzdaly jako první. Došli jim peníze. Ital byl zvyklý, ale i tak padl asi ve tři ráno. Zbýval Nizozemec. Měl v sobě tak 18 piv a furt jel. Následovala rychlá domluva s Honzou a schválení plánu B. Plán B spočíval v tom, že ho na střídačku pozveme na panáka. Dostali jsme ho tam, kam jsme potřebovali. Do postele. Vítězství jsme v 4:15 korunovali v jednom nonstop coffee shopu. Druhý den jsme započali v 9 ráno, kdy jsme se i přes značné potíže vydali navštívit elitní školy pro děti s vysokým IQ. Popsal bych je asi takto: Velké budovy, které mají stěny ze skla, rámy ze železa a na střeše trávník. Vnitřní stěny jsou plné obřích oken. Všude se prochází 12-16 leté děti s notebooky a tablety. V jedné třídě rozebírají jak doktoři, celou umělohmotnou kostru s odnímatelnými orgány. Všichni si vyměňují orgány, prohlíží si je a zároveň vyplňují online test. Átrium budovy je uděláno jako malé divadlo. Sedí tam 20 studentů a jeden k nim promlouvá, pak se vystřídají. 14 letá studentka nás perfektní angličtinou upozorňuje, že zrovna trénují Leadership. Ředitelna je uprostřed budovy je ze všech stran skleněná. Všude kolem nás v obřích polštářích polehávají či sedí studenti s notebooky. Místního školníka jsem bohužel nepotkal.
Jelikož jsem byl upozorněn, že blogový článek nemůže přesáhnout formát A4, bohužel se s Vámi již nemohu podělit o ty další dny plné Redlight District, šlapek, coffee shopů, cizinek a černochů cpoucí mi na každém rohu kokain (bohužel bez účtenky).
S přáním nechybějícího toaletního papíru… Váš školník.
“Věz, že školník těžký život má!!” tak to mě fakt pobavilo 😀 .. Kdy bude další zveřejnění školníkova deníčku? 😛
Pecka! Takový život, to bych si nechal líbit! 🙂
článek je pojat osobitě, a legrační formou! řekněte, kdo by nechtěl být školníkem? 🙂
Pán školník by namiesto chodenia po výletoch mal upratovať v kancelárii! Kto tu má pracovať a podávať výkony, ktoré od neho vedenie nepretržite a netrpezlivo očakáva? Ja sa do Amsterdamu nedostanem ako je rok dlhý! Ani Amsterdam by nebolo treba, uskromnil by som sa aj s Berlínom napríklad. Svet je nespravodlivý..
😀 😀 😀
Pan školník má “svůj svět” …
🙂
Já si též myslím, že pan školník by měl na blog přispívat častěji! Jen bych chtěla pracovat taky v takové super instituci 🙂 PS Harry, trochu nadsázky se Ti v životě neztratí..
pane skolnik, nonstop coffeeshop v amsterdamu? 10 let zpatky mozna…a to jenom mozna , a holandan co vypije 18 piv taky neznam (mozna 18 malych ale zase je tu to mozna s velkym M) a to uz jsem tu 5 let, ale jinak povidka super..rozhodne vic takovych pribehu.
peace.
V Holandsku se pije po malých, člověk si to víc užije 😉
Myslím, že pan školník by měl na blog přispívat časteji! 🙂