„I kdybychom byli třeba jen čtyři, určitě to bude mít smysl!“ ozval se jednoho dne dramatický výkřik z kanceláře naší jazykovky PELICAN. Dnešním článkem Tě zveme, aby ses na celý náš příběh podíval od samotného začátku. Protože, kdo by neměl rád příběhy, že ano?
Hned na úvod však musíme dopředu upozornit všechny bojácné na to, že dnešní příběh bude mít (a to doslova!) krvavý konec. To je totiž tak, když nás v kanceláři napadne, že máme kolem dokola učebny plné více než stovkou mladých, zdravých, pilných (a krásných!) studentů, navštěvujících pomaturitní studium jazyků. Proč tedy neudělat společně správnou věc! A… jak to bylo dál?
To jsme se tak jednoho dne skutečně dostali studentům pomaturitní angličtiny a pomaturitní němčiny ze školy PELICAN až po kůži. Opět, doslova! A přestože zrovna v době našich plánů řádila v našem malebném kraji chřipková epidemie, s těmi skutečně nejotrlejšími z našich odvážných studentů jsme se vydali skupinově darovat krev do Fakultní nemocnice Brno Bohunice.
Jazykovka PELICAN Tě tedy nyní zve na krátkou procházku naší společnou cestou za krásným cílem společného dárcovství. Aneb – když já daruji, Ty daruješ. Anebo?
Když Ty se usměješ, já se usměju! Deal?
„Brzký“ ranní sraz v 7:15 před Transfúzním a traumatologickým oddělením Fakultní nemocnice Brno (TTO) byl pro pár vybraných jedinců doslova bolestivý. Ranní ptáčata v podobě studentů, kteří navštěvují pomaturitní studium jazyků, jsou pravidelným ranním (a radostným, jelikož – kdo by rád a s úsměvem nevstával do jazykovky PELICAN!) vstáváním na své jazykové kurzy angličtiny a kurzy němčiny dobře vycvičeni, a nebyli tedy brzkým ranním budíčkem až natolik zasaženi.
„Existují dva typy lidí. Ranní ptáčata a lidi, co chtějí střílet ranní ptáčata.“
Postiženou skupinou byla pro tentokrát zejména část posádky naší pelikání kanceláře, pravidelně docházející do prostor jazykovky PELICAN až v odpoledních hodinách. Holt, nemůžeme ráno všichni vyskakovat z postele jako rybička, že ano. Nicméně, přes všechny útrapy a nadávky na nespravedlivost světa v ranních hodinách, jmenovitě i naše statečná „pelikánka“ (Kris)Týna zvládla ranní budíček na jedničku s hvězdičkou, a tak se na sebe vzápětí už celá skupinka „krvedárechtivých“ v 7:25 smějeme (bez výjimek!) před Fakultní nemocnicí v Bohunicích. A jak říkáme, bez výjimek. Protože – když Ty se usměješ, já se usměju. Tak zněla dohoda! ?
Co si dát k snídani?
Už pár dní předtím, než jsme společně vyrazili za dobrodružstvím do brněnských ulic, jsme byli paní doktorkou z TTO řádně informováni o tom, co a jak. Z hlediska životosprávy byl totiž důležitý už interval 12 hodin před samotným odběrem. Studenti byli předem seznámeni s tím, že pro tentokrát musí vepřo-knedlo-zelo k večeři oželet. Absence na večerním mejdanu a řádná odpočinek byl samozřejmostí!
Zejména prvodárci museli být poučeni o tom, že rozhodně není žádoucí vyrazit ráno na lačno, jak si většina z nich myslela! Určitě je vhodné se před odběrem střídmě a dietně nasnídat a řádně doplňovat tekutiny (voda je správná volba!). A pak už můžeme s úsměvem a skvělou náladou vyrazit na šalinu směr TTO, kde nám v první řadě zkontrolují, mimo jiné, kolika z nás v klimatických podmínkách posledních dnů, zamrzla krev v žilách!
U zrodu krásné tradice
Na závěr našeho příběhu nezbývá, než všem našim statečným studentům z pomaturitních ročníků ještě jednou poděkovat. Jednalo se o vůbec první uskutečněný hromadný odběr krve na naší škole PELICAN a my bychom chtěli v započaté tradici i v budoucnu pokračovat.
A jelikož jsem správní pelikáni, dáváme si do budoucna ještě vyšší cíle. „Co tak třeba zapojit i studenty navštěvující klasické jazykové kurzy a firemní vzdělávání?“ Ozývá se znovu s nadšením z foyer naší jazykové školy.
A ač se s PELICANem v našich plánech občas vznášíme tak trochu na obláčcích a jen těžce se nám daří držet při zemi, postupně se nám daří naše občas zdánlivé sci-fi příběhy odškrtávat z našeho to-do listu. O čemž se můžeš sám přesvědčit ve fotogalerii na našich stránkách. A kdyby ses snad chtěl stát taky jedním z hrdinů našich příběhů? Není se čeho bát, pod křídly PELICANa mají vždycky dobré konce!
A tak zazvonil zvonec a krvavého příběhu byl konec. Tedy, alespoň pro tentokrát. Tak zase příště!
Tvůj PELICAN
