JŠ PELICAN uskutečnila rozhovor o knize Don´t Give Up!
Mariana Chmelařová (alias Minach) pochází z východního Slovenska a ačkoliv byla 19 let v angažmá HaDivadla v Brně jako herečka, zpěv jí jistě není cizí.
Kromě slovenských lidových písní, jejichž úpravy později prezentovala společně s kapelou Czaldy-Waldy, natočila s I. Českomoravskou nezávislou hudební společností (dnes Čechomor) první desku Dověcnosti, a účinkovala také ve většině písní na albu Jiřího Bulise “Hosté na zemi”. Své pěvecké party nazpívala též na CD skupiny Ty syčáci – Lišák je lišák.
S Marianou jsme se sešli nad knihou Don´t give up, při jejíž prezentaci společně se Zdeňkem Králem zpívala.
Jak se Vám kniha líbí a měla jste popřípadě čas do ní nahlédnout?
Kniha se mi velmi líbí. Na první pohled mne zaujal její design. Z časových důvodů jsem zatím měla možnost do ní nahlédnout pouze zběžně. Co se týče tématu jazykové vzdělávání, kniha velmi dobře popisuje důvody, proč studenti cizích jazyků nedokončují jazykové kurzy, a v tomhle tématu je mi velmi blízká, protože i já měla problémy s dokončením jazykového kurzu. Vždy jsem ovšem cizí jazyky studovala soukromou formou, ale i přesto důvody, proč jsem kurz nedokončila, jsou zde popsány velmi trefně.
To znamená, že tahle problematika se tyká i Vás. Myslíte, že se tyká i Vašeho okolí? Jaké je to třeba ve Vaší rodině, nebo blízkém okolí?
Z mé rodiny jsem na tom s jazyky asi nejhůř. Syn je středoškolák a anglicky se přinejmenším domluví. Můj muž i přesto, že je ze stejné generace jako já, měl za svůj život více příležitostí se cizí jazyk naučit. Chodil na jazykovou školu a domluví se anglicky i německy. Proto si také svého muže beru na všechny svoje zahraniční cesty, kde mi dělá tlumočníka. Díky tomu jsem velmi zpohodlněla a jazyky už se mně učit nechtějí, když mám jeho.
Tak to naprosto chápu, mám to podobné, to znamená, že Váš manžel je vlastně takový chodící slovník a překladatel.
Ano, přesně tak, ne že by byl nějaký špičkový mluvčí. Dělá spoustu chyb, ale jeho velkou výhodou je to, že se za ně nestydí, nebojí se mluvit a jazyk používat.
Já jsem naopak ten tip, že než bych řekla něco špatně, radši neřeknu nic.
Tak to mě úplně překvapuje, protože u herečky samozřejmě by to člověk nečekal. Vy pocházíte ze Slovenska, jak se Vám tedy žije s češtinou? Zvykla jste si na to nebo používáte ještě někdy slovenštinu, nebo když přijedete k rodině na Slovensko, používáte ji?
Slovenštinu používám, samozřejmě, že mi den či dva trvá, než se zbavím moravského přízvuku. Ale v poslední době mám spoustu příležitostí mluvit slovensky i tady v Brně. Do Brna přichází v poslední době větší množství zejména mladých lidí ze Slovenska.
S češtinou jako jazykem jsem se celkem dlouho potýkala. Při studiu jsem česky mluvit nemusela vůbec. Studovala jsem v Praze loutkoherectví a tato škola byla jediná v Československu, takže výuka probíhala i ve slovenštině a spousta studentů pocházela ze Slovenska. Když jsem pak nastoupila do angažmá v Brně, mluvila jsem česky jen na jevišti. Do té doby než mi Arnošt Goldflam řekl, že pokud nezačnu mluvit česky i v soukromí, tak se češtinu nikdy nenaučím pořádně. Dala jsem na jeho radu, začala jsem mluvit a pokrok se dostavil velmi rychle.
To znamená, že Vy momentálně, když jste v Brně, nemáte vůbec možnost jezdit nebo zkoušet na Slovensku s někým ze Slovenska?
Se zkoušením na Slovensku mám trochu problém. Jednak je to časově náročné a jednak mi chybí na Slovensku kontakty, protože jsem po celou svoji kariéru působila v Brně. Po pravdě řečeno jsem nad tím nikdy ani moc neuvažovala.
Nemáte touhu naučit se ještě jeden cizí jazyk nebo trošku se zdokonalit?
To víte, že mám. Naposledy jsem se o to pokoušela před rokem a půl. Říkala jsem si, že když jezdím tak často do Belgie, měla bych se začít učit anglicky, pro případ, že nebudu mít po ruce svého tlumočníka. A tak jsem se pokusila o takzvaný rychlokurz angličtiny. Učila mne soukromě kamarádka, ale při hodině jedenkrát týdně jsme to absolutně nezvládli. Ztroskotalo to především na tom, že šlo o rychlokurz. Myslím, že pro lidi v mém věku už je lepší učit se neustálým opakováním a postupným prohlubováním. Rychlokurz pro mne nebyl správná volba.
Kurz jste tedy předčasně ukončila?
Ano ukončila jsem to, přesně z důvodů, které jsou popsány v knize Donť give up.
Z rychlokurzu jsem byla nemotivovaná, a tak jsem ho v období okolo Vánoc ukončila.
…to dokáže motivace…
Já jsem se na střední škole učila francouzštinu, takže angličtina pro mě byla úplnou novinkou. Kdybych zůstala u francouzštiny, kterou bych v Belgii mohla také využít, možná by pro mne bylo studium snazší.
Používáte ještě francouzštinu a baví Vás?
Studovat francouzštinu mne ohromně bavilo. Francouzština je krásný jazyk. Bohužel v době, kdy jsem ji studovala, byla minimální možnost ji uplatnit.
To nebylo jako s němčinou, kdy jste si mohli pustit v televizi alespoň to rakouské vysílání.
Ale samozřejmě nejvíc mám ukotvenou ruštinu, tou bych se domluvila. Rozumím perfektně a nějakou tu jednoduchou větu bych dohromady taky dala. A to i přes to, že jsem se ruštinu učila nerada.
Jaký způsob výuky jste zažila, co Vám chybělo?
Jak jsem řekla, u francouzštiny mi hlavně chybělo to, že jsem ji nemohla využít v praxi. Například můj syn je středoškolák, studuje angličtinu a setkává se s ní každý den i v praxi. Hraje počítačové hry, sleduje filmy v originálním znění s titulky a tak dále.
Trošku mě mrzí, že jako druhý jazyk měl na škole kurzy španělštiny, ze které měl vždy jedničku, ale téměř nic z ní neumí. Myslím, že tam byla chyba na straně pedagoga. Můj syn mluví o španělštině jako o blbém jazyku a o Španělsku jako o nezajímavé zemi, což já absolutně nechápu. Já jsem byla ve Španělsku v Andalusii a líbilo se mi tam moc.
Syn jezdí do Francie. Mluví tam sice anglicky, ale je tou zemí tak nadšený, že se chce naučit i francouzštinu, například nastoupit na pomaturitní studium francouzštiny v Brně. Myslím, že podobný efekt by na něho mělo i Španělsko.
Jaké jsou jazykové znalosti mezi herci?
U těch, kteří se angličtinu učili na střední škole, by se dalo říct, že jazyk díky občasným výjezdům zvládají. Někteří ze starší generace byli s Hadivadlem na zájezdu v Kanadě a tehdy si tam angličtinu oprášili tak nějak všichni.
Když jste třeba na dovolené v nějaké zemi a jejích jazyk Vám vůbec nic neříká, nebo ho neovládáte, pomáhá Vám Vaše profese herectví při komunikace s domorodci? Popřípadě, jestli máte nějaký úsměvný zážitek třeba, když jste se, jak se říká „rukama nohama“, dorozumívala kvůli něčemu potřebnému.
Víte co, já mám právě to, že mám toho tlumočníka, takže ten za mne všechno vyřídí. Navíc co se týče slovanských jazyků, tak to není problém, já jsem z východního Slovenska, tam se mísí ukrajinština, polština a slovenština, takže se slovanskými jazyky problém nemám.
…takže Vy nevycházíte na procházku sama?
Právě já jsem ráda, když mohu být na těch procházkách s mým mužem. Nejen kvůli tomu, abych ho využila jako tlumočníka, ale i jako partnera.
Máte nějakou zajímavou historku s porozuměním či neporozuměním cizímu jazyku?
Můj syn slovensky samozřejmě rozumí a umí téměř vše. Když ovšem četl Egypťana Sinuheta ve slovenštině, ptal se mne, co znamená sousloví „humpalajucí se kypet“. Dost ho to sousloví pobavilo.
A co to tedy znamená?
Houpající se pahýl. Sama jsem na toto spojení téměř zapomněla.
Jakým cizím jazykem nejraděj zpíváte? Já tuším, že to bude francouzština …
Slovenština je také krásná na zpěv, ale to pro mne není cizí jazyk, takže asi ta francouzština. Ta je nádherná.
Využijte jazykové kurzy Brno nebo pomaturitní studium Brno v Škola PELICAN.
