Author: Olga Kovácsová

I u nás v jazykové škole PELICAN jsme Halloween slavili. Studenti pomaturitní angličtiny se rozhodli, že si zpříjemní den a pojmou vyučování jako skutečnou Halloweenskou párty. Kromě děsivých i vtipných kostýmů neopomněli ani pohoštění, ze kterého se ježily chlupy na zátylku. Je libo cupcake s oční bulvou nebo mozečkem? Co je to vlastně Halloween a co slavíme u nás a ve světě? Ačkoli má Svátek zesnulých všude stejný původ, oslavy vypadají v každé zemi přece jen trochu jinak. Někde se neuchytily vůbec, jinde se jedná o bujaré veselí, v Česku spíš o klidné rozjímání.

Původ svátku

Památka zesnulých má svou návaznost na Svátek Všech svatých, který vychází z keltských oslav konce roku, nazývaných Samhain. Ten se slavil poslední noc v říjnu a často končil až v ranních hodinách. Tuto dobu Keltové vnímali jako čas stírání hranice světa živých a mrtvých, kteří se spolu mohou takto jednou v roce setkat. Odtud pak pochází zvyk zapalování ohně, který udržovali nejen Keltové, ale i Slované, kteří věřili v jeho očistné vlastnosti a moc odhánět zlé duchy. Plamen ukazuje, kudy se mají mrtvé duše ubírat. Kelti také nosívali kostýmy zlých démonů, jimiž se snažili tyto prokleté duše odlákat. Dále vznikla tradice vyřezávání strašidelných obličejů do dýní, ty pak podle pověsti chránily dům, u nějž stály. Svátku Samhain je pojetím a znaky nejvíce věrná oslava Halloween.

České Dušičky

Každý rok v datu 2. listopadu si na Dušičky, tedy Památku zesnulých, připomínáme naše příbuzné a přátele, kteří mezi námi již nemohou být. Vzpomínka se uctívá po slavnosti Všech svatých, které se konají vždy 1. listopadu. Na Dušičky bývá zvykem zapalování svíček na hřbitově a přinášení květin na hroby našich milovaných. Živý květ takto symbolizuje víru, že smrtí život nekončí. Zapálení svíčky je symbolickým aktem vztaženým k vzpomínce a opět k věčnému životu. Typické jsou i mše či jen slova za svaté, přesto tento svátek u nás slaví také spousta nevěřících.

Anglosaský Halloween

Tento svátek se slaví 31. Října, a to převážně v zemích, kde převládá anglický jazyk jako úřední řeč. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows’ Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Pro Halloween jsou typické strašidelné kostýmy, děti chodící koledovat od domu k domu a slovy „Trick or Treat!“ (tedy „Koledu nebo něco vyvedu!“) vyzývají jeho obyvatele, aby jim dali nějaké sladkosti. V opačném případě jim mohou vyvést nějaký kanadský žertík, např. natřít kliku od dveří pastou na zuby. Kreativitě záškodníků se většinou meze nekladou. Obvyklé bývají i kostýmové párty a oslavy až do noci, často také v rámci školy a dalších institucí. 

Día de los Muertos

V Mexiku je velmi populární Den Mrtvých, tedy El día de los Muertos. Slaví se především ve dnech 1. a 2. listopadu, i když v některých španělsky mluvících zemích začíná už 31. října. V roce 1993 byly tyto oslavy prohlášeny za nehmotné kulturní dědictví UNESCO. Již podle Aztéků a jejich mytologie odcházely duše dospělých zemřelých do jiného světa zvaného Mictlán, kde vládnou Pán a Paní smrti. Svět pro odchod dětských duší se jmenuje Chichihuacuauhco a rostou v něm stromy, z nichž teče mléko. Místní věří, že v Den Mrtvých se zesnulý vrací potěšit se se svou rodinou a přáteli. Mexičané věří, že 1. listopadu se mezi nás navrací duše dětí a 2. listopadu duše dospělých. Účastníci oslav připravují pro sebe a své zemřelé bohatou hostinu, zdobí hroby vším, co měl zesnulý rád a co by jej mohlo potěšit. Staví se domácí oltáře, do noci se jí a veselí, přičemž přítomní věří, že se duše jejich blízkého raduje s nimi.

Slaví se skoro všude

Oslavy Svátku zemřelých se slaví i všude jinde po světě. Japonci přebírají Halloween a pořádají bláznivé festivaly plné šílených převleků, ve Francii spíš preferují dobové kostýmy. V západní Evropě a Skandinávii chodí koledníci. Číňané zase věří, že přítomní duchové zemřeli násilnou smrtí, jsou zlí, a aby se nemstili, místní rozsvěcují svíčky v domech i na ulicích, čímž mají tyto duše odlákat do nebe. A u nás v jazykové škole slavíme svého Halloweena taky po svém. Kurz anglického jazyka si zábavnou formou připomínal význam svátků formou tematických filmů, kostýmy a dalšími aktivitami. A dosyta si je užil! Pokud si chcete vyzkoušet tuhle oslavu s námi, není nic snazšího, než se u PELICANa zapsat na pomaturitní studium. Bavíme se nejen na Svátek zemřelých, ale po celý rok!

Při učení jazyků máme každý své osvědčené metody, díky kterým se nám daří lépe proniknout do tajů gramatických pravidel nebo si snáze zapamatovat mraky cizích slovíček. Už jsi ale někdy přemýšlel nad tím, že na to, které metody nám nejvíce vyhovují, může mít vliv i to, v jaké znamení jsme se narodili? Přečti si náš trochu netradiční horoskop a zjisti, který jazyk je pro tebe ten pravý a co ti pomůže k tomu, aby sis ho co nejrychleji osvojil.

 

Beran (21. 3. – 20. 4.)

Bouřlivý Beran se do všeho vrhá po hlavě a studium jazyků není žádnou výjimkou. Když se mu zachce učit se jazyky, dvakrát se nerozmýšlí a už se zapisuje do prvního jazykového kurzu, na který narazí. Při studiu jazyků rád experimentuje a stejně jako u všeho ostatního se brzy začne nudit, pokud nejsou lekce na jeho vkus dostatečně akční. Beran by proto měl často střídat učební metody, aby svou mysl udržel v pozoru. Ideálním jazykem pro Berana je španělština, portugalština nebo katalánština. Těmi se totiž mluví na horkém jihu, kde se vášnivý Beran cítí jako doma.

 

Býk (21. 4. – 21. 5.)

Býci jsou od přírody pohodáři, kteří se raději vyhýbají přílišnému vzrušení. To o nich platí také ve studiu jazyků. Býk má rád svůj klid a zakládá si na rituálech, proto mu při studiu jazyků do jisté míry nevadí rutina. Jeho rituály mu naopak pomáhají si jazyk snáze osvojit. Studenti jazyků z řad Býků by se proto měli pokusit studovaný jazyk zapojit do svých každodenních zvyků. Býci jsou romanticky založení lidé, kteří milují umění. Vhodným jazykem je pro ně proto například italština, díky které budou mít blíž k řadě slavných uměleckých děl.

 

Blíženci (22. 5. – 21.6.)

Přelétaví Blíženci jsou skutečnou noční můrou každé jazykové školy. Schází jim trpělivost a než uplyne doba, po kterou by se měli jazyk učit, dávno už se věnují něčemu jinému. Pokud se tedy Blíženec rozhodne zapsat se do jazykového kurzu, je pro něj velmi důležité najít si pro studium jazyka vhodnou motivaci a za pokrok se pravidelně odměňovat. Blíženci jsou ale také velmi zvědaví a rádi objevují, proto umí být i poctivými studenty, pokud je studovaný jazyk zaujme. Takovým jazykem by mohlo být například esperanto, které je tvořeno pestrou směsicí různých jazyků.

 

Rak (22. 6. – 22. 7.)

Citliví Raci jsou velmi silně rodinně založení, není proto náhoda, že právě toto znamení často najdeme v kurzech společně s jejich partnery nebo příbuznými. Učení jazyků je pro ně zábava, jakmile do něj mohou zapojit celou rodinu. V jazykovém kurzu je to často on, kdo méně zdatným spolužákům pomáhá pochopit probranou látku. Vysvětlováním gramatických pravidel se je sám také nejlépe naučí, proto je pro něj ideální učební strategií studium ve dvojici nebo ve skupině. Z jazyků budou Raka nejvíce bavit ty východoslovanské, jako je ruština nebo ukrajinština.

 

Lev (23. 7. – 22. 8.)

Lev je vpravdě sluneční znamení, které přináší pozitivní energii všude, kam vstoupí. V jazykových kurzech ho vždy rádi vidí, i když má často sklony svým řevem krále džungle přehlušovat ostatní. Lev je zvyklý mít vždy navrch, přitom je ale také velmi soutěživý. Při studiu jazyka ho proto nejvíc baví nejrůznější hry a kvízy, při kterých má šanci ostatním ukázat, že on je ten nejlepší. Mezi jazyky, ve kterých bude Lev excelovat, patří ty, kterými se mluví na slunných pobřežích jižní Evropy a Malé Asie, jako je řečtina nebo turečtina.

 

Panna (23. 8. – 22. 9.)

Doménou Panny je praktičnost a chladná logika. Při výběru jazykového kurzu jí nezáleží na tom, jestli se jí daný jazyk zamlouvá, ale jestli pro něj najde praktické využití. Když už se pro některý z kurzů rozhodne, navštěvuje jej poctivě a nikdy nezanedbává domácí přípravu. Když něčemu neporozumí, nehne se dál, dokud si daný jev nenechá důkladně vysvětlit. Má smysl pro detail a při studiu jazyka se spoléhá na metodický přístup. Nejvíce jí pomáhá, když má možnost si nové poznatky zapisovat do přehledných tabulek a seznamů. Ideálním jazykem pro lidi ve znamení Panny je němčina nebo některý ze skandinávských jazyků.

 

Váhy (23. 9. – 23. 10.)

Přemýšlivé Váhy přistupují k životu spíše vědecky. Studium jazyka vnímají jako intelektuální výzvu, s jejímž pokořením si dávají načas. Rychlá řešení nejsou nic pro ně. Současně jsou však velmi kreativní a nový jazyk si nejlépe osvojí, když mají šanci si s jeho strukturou pohrát a třeba i něco nového vytvořit. Nad jazyky rádi přemýšlejí, proto je jejich častým koníčkem lingvistika, která jim dovoluje studovaný jazyk analyzovat a zkoumat jeho tajemná zákoutí. K jejich klidu zen-budhisty se z jazyků nejlépe hodí čínština, korejština nebo sanskrt.

 

Štír (24. 10. – 22. 11.)

Štíři patří mezi nejpracovitější a nejsvědomitější znamení. Při studiu jazyků se nejraději spoléhají sami na sebe, proto jich nejvíce najdeme mezi samouky. Když už se rozhodnou přihlásit do jazykového kurzu, jen neradi se zúčastňují skupinových aktivit. Zato však mají velmi silnou vůli, a jen málokdy se stane, že by svou snahu o ovládnutí jazyka nedotáhli do konce. Při studiu jazyka je Štír velmi důkladný a často jde až na dřeň. Proto ho bude nejvíce bavit studium klasických jazyků, jako je latina nebo klasická řečtina, díky kterým může zkoumat původ současných evropských jazyků.

 

Střelec (23. 11. – 21. 12.)

Lidé ve znamení Střelce jsou velkými idealisty kteří milují dobrodružství. Protože rádi cestují, je i studium jazyků obvykle jejich velkým koníčkem. V jazykových kurzech patří Střelci mezi nejzvídavější studenty. Zároveň se jim však často stává, že během výuky ztrácí pozornost, protože jejich hyperaktivní mysl během výkladu stačí odputovat někam do vzdálených končin. Střelci jsou technicky velmi nadaní a milují elektronické vychytávky. Při učení jazyků jim tak mohou pomoci nejrůznější aplikace a digitální hry. Nebojí se výzev, proto je budou bavit i velmi komplikované jazyky, jako je finština nebo maďarština.

 

Kozoroh (22. 12. – 20. 1.)

Kozoroh je klasikem v pravém slova smyslu. Spoléhá se na osvědčená řešení a málokdy se nechá přemluvit k experimentu. Přitom je však velmi ambiciózní a když se pustí do studia jazyků, snaží se své povinnosti vykonávat co nejlépe. Založením je introvert, proto se mu bude nový jazyk osvojovat nejlépe při osamělých činnostech, jako je čtení nebo sledování filmů. Při výběru jazyka od něj ale nečekejme žádnou exotiku, i v tomto případě se totiž projeví jeho konzervativní povaha. Nejčastěji ho tak najdeme v učebnách angličtiny nebo němčiny.

 

Vodnář (21. 1. – 20. 2.)

Vodnář je skutečným gejzírem originálních nápadů. Jen velmi nerad plave s proudem, je nekonformní a rád provokuje. Užívá si, když se může odlišit od ostatních a zaujmout nějakým novým, neobvyklým koníčkem. Vodnáři jsou velmi aktivní lidé, kteří jen s obtížemi vydrží sedět v zavřené učebně a studovat z knih. Jazyky se raději učí přímo “v terénu”, pomocí kontaktu s rodilými mluvčími a řešení reálných situací. Kurz tvorby sushi vedený v japonštině? Vsaďte se, že právě tady potkáte mraky Vodnářů. Z jazyků je pro ně vhodný kterýkoliv, o kterém jsou přesvědčeni, že je dostatečně neobvyklý. Arabština, hebrejština, nebo dokonce svahilština jsou těmi, které by mohly Vodnáře zaujmout.

 

Ryby (21. 2. – 20. 3.)

Umělecky založené Ryby milují vše krásné. Jejich citlivá duše nesnese tlak na bezchybný výkon, proto se učení jazyků ve skupině spíše vyhýbají z obavy, že by nestačily tempu ostatních. Když se však lektor dokáže naladit na stejnou vlnu, stávají se z Ryb velmi šikovní studenti. Spíše než to, jak které slovo napsat správně, se Ryby zajímají o to, co jeho pomocí mohou vyjádřit. Při učení jazyků tak často sahají po krásné literatuře, a především pak po poezii. Hodně jim také pomáhá, když si ve studovaném jazyce mohou psát deník. Ideálním jazykem pro Ryby je francouzština, která je stejně poetická jako ony samy.

 

A jaké metody používáš při studiu jazyků ty?

 

Kristýna Kalmárová

Nové začátky bolí, ale vyplatí se v každém věku

Portugalsko je nádherná země. Na úpatí kopců svažujících se k oceánu dozrávají nejlepší vína, lidé jsou milí a velice blízcí české mentalitě. Nečekejte široká gesta a výbuchy extroverze jako u Italů, ale co řeknou, to platí. Země však stále bojuje s vysokou nezaměstnaností a především s pětiprocentní negramotností.

V rámci pracovního setkání partnerů evropského projektu Live2work jsme za naši školu PELICAN navštívili tamní kurz čtení a psaní. Vidět skupinku padesátníků všech národností a vyznání, jak bojují s písmeny ze slabikáře (výuka je dost podobná jako u češtiny v první třídě – začíná se větami typu „Máma mele maso.“), je magický zážitek. Stařík se svraštělým čelem krouží v sešitu písmena, dáma vedle něj mhouří oči ve snaze pochopit význam textu napsaného na tabuli. Vrcholné soustředění, se kterým se pokoušejí dotáhnout znalosti, které jejich spoluobčané ovládají už z první třídy základní školy, u nich není zdrojem hanby, ale naopak – pýchy. Jsou hrdí na to, že dokáží překonávat překážky, které jim život nastražil. Vzdělání je pro ně cestou z chudoby směrem k lepšímu životu jejich dětí i jich samotných.

Poselství, které jsme si s kolegyní z PELICANU odnesli je několikeré. Vždy se můžeme posunout dál, začít znova nebo na něco navázat. Nezáleží na věku ani na darech, kterými nás sudičky zahrnuly v kolébce. Daleko důležitější je chuť na sobě pracovat, poprat se s nepřízní osudu a věřit tomu, že soustředěným úsilím můžeme změnit svůj osud. Stejně jako to dělají lidé, kteří se v padesáti pokoušejí naučit číst a psát.

A o tom je projekt Live2Work, určený lidem, kteří ustrnuli s nedokončeným vzděláním mezi touhou mít se lépe a neschopností najít uplatnění na pracovním trhu. PELICAN, český partner v tomto projektu, chystá pro lektory pracující s těmito lidmi sérii podzimních workshopů, na kterých představí nástroje a metody tzv. „životního projektu“. S jeho pomocí dokáží lidé bez práce restartovat svůj profesní i osobní život.

Jste lektor, instruktor nebo poradce a zajímá vás, jak lze těmto lidem pomoci? Informace o projektu a workshopech najdete na www.live2work.eu nebo www.skolapelican.com. Pokud se chcete zúčastnit workshopů, které jsou zdarma, napište nám na vadura@skolapelican.com nebo volejte na 775 092 296. Organizaci PELICAN najdete na Lidické 9.

****

New beginnings are always hard but they are worth it no matter of age!

Portugal is a beautiful country. At the foot of the hills sloping towards the ocean, the best wines mature, the people are nice and very close to the Czech mentality. Do not expect big gestures or explosions of extroversion. They are nothing like the Italians but if they say something it’s simply true. However, the country is still struggling with high unemployment and, above all, with five percent illiteracy.

Our PELICAN team attended a reading and writing course as a part of the European project Live2work workshop. Seeing a group of about fifty years old people of different nationalities and beliefs struggling with letters from the spelling-book (courses are quite similar to the lessons of Czech language in first class at primary school) is a magical experience. An old man with a wrinkled forehead is circulating the letters in a book, a lady sitting next to him is squinting her eyes trying to understand the meaning of the text written on a board. With the supreme concentration they are trying to gain the knowledge that their fellow citizens have already had since their first grade of primary school. In spite of that there is no shame, you can see only pride. They are proud to be able to overcome the obstacles that life has imposed to them. Education means a way out of a poverty for them and also an opportunity of having a better life not just for them but for their children as well.

There are several messages me and my colleague from PELICAN have brought from this workshop. We can always move on, start over again or do something. No matter our age or he gifts we were born with, we can still start again. More important is a desire to evolve, confront adversity and change our destiny, like the fifty years olds trying to read and write.

The Live2Work project is designed for people with a basic education who have a desire to improve their life position when faced with inability to succeed on the job market. PELICAN, the Czech partner of this project, is preparing a series of autumn workshops for teachers working with these people to present the tools and methods of the „life project“. With its help unemployed people can restart not just their professional life but also the personal one.

Are you a lecturer, instructor or adviser, and are you wondering how to help these people? Visit www.live2work.eu or www.skolapelican.com for more information about the project and workshops. Would you like to join our workshops that are free of chargé? Please write to us at vadura@skolapelican.co m or call 775 092 296. You can find PELICAN at Lidicka 9. Do not hesistate to contact us!

Vladimír Vaďura

www.skolapelican.com

 

Září se přehouplo do října a v učebnách Jazykové školy PELICAN je už nějaký ten pátek náramně živo. Každý den u nás totiž přivítáme více než stovku studentů a studentek našich pomaturitních jazykových kurzů. A i když je už školní rok takříkajíc v plném proudu, naše dveře se novým zájemcům o pomaturitní studium angličtiny nebo němčiny ještě ani v nejmenším neuzavřely. I ty tedy máš ještě stále možnost rozšířit řady našich spokojených studentů a stát se součástí super pelikánní party!

 

Jazyková škola PELICAN má v organizaci pomaturitních kurzů dlouholetou tradici. I když pomaturitní jazykové kurzy dlouhou dobu platily za poslední útočiště neúspěšných aspirujících vysokoškoláků, v posledních letech se pro svou kvalitu stává naprosto plnohodnotnou alternativou pomaturitního vzdělávání. Možnost intenzivního studia jazyků láká čím dál tím větší množství zájemců, a to nejen z řad čerstvých maturantů.

 

Ptáš se, co ti vlastně může pomaturitní studium jazyků nabídnout? Pak právě tobě přinášíme seznam rovnou osmi důvodů, proč se rozhodnout pro pomaturitní studium u PELICANa!

 

Zůstane ti status studenta

Jedním z nejčastějších důvodů, proč se čerství maturanti rozhodují pro denní studium v jazykové škole, je možnost zachování statusu studenta. To znamená nejen odpadnutí povinnosti otravné návštěvy úřadu práce, která tě nevyhnutelně čeká po ukončení střední školy, ale také zachování veškerých výhod, na které jsi byl během dosavadního studia zvyklý. Ať už jde o sníženou cenu jízdného nebo studentské slevy na kulturní akce, během studia na jazykové škole o nic z toho nepřijdeš. U PELICANA navíc dostaneš zdarma ISIC kartu, která ti zajistí slevy u tisícovek obchodníků ve více než 130 zemích světa.

 

Nemusíš skládat přijímací zkoušky

Na rozdíl od středních a vysokých škol jazykovky své studenty obvykle žádnými přijímacími zkouškami nestresují, a PELICAN samozřejmě není výjimkou. K pomaturitnímu studiu u nás přijímáme každého, kdo má zájem, stačí se jen přihlásit. Jediný test, který u nás na začátku studia skládáš, je test rozřazovací – ten nám pomůže určit tvou jazykovou úroveň a zařadit tě do takové studijní skupiny, která ti bude vyhovovat.

 

Pomůžeme ti k jazykovému certifikátu

U PELICANa se snažíme, aby od nás studenti odcházeli nejen spokojení a nabití vědomostmi, ale také s dokladem o složení státní jazykové zkoušky v kapse. Ten se ti totiž bude hodit nejen až se budeš ucházet o zaměstnání, ale také při studiu na vysoké škole. A rozhodně si neklademe nízké cíle. Po roce studia angličtiny nebo němčiny v našich pomaturitních kurzech budeš skvěle připraven na složení státní jazykové zkoušky na úrovni B1, B2 nebo dokonce C1.

 

Budeš to k nám mít blízko

Když se našich studentů ptáme, co mají na naší jazykové škole nejraději, jednou z nejčastějších odpovědí je výborná lokalita. Protože sídlíme v samotném srdci Brna, nikdy to k nám nebudeš mít daleko. Díky skvělé dostupnosti z vlakového nádraží je naše škola skvělou volbou také pro přespolní studenty.

 

Máme ty nejlepší lektory

U nás v PELICANu dobře víme, že na kvalitním lektorovi záleží. Proto v naší škole najdeš tým těch nejlepších lektorů, kteří jsou nejen mladí a nadšení, ale především zkušení. Mnoho našich lektorů má za sebou studium nebo práci v zahraničí, o kvalitu výuky tedy nemusíš mít obavy. A co víc, kromě vynikajícího učitele budeš mít ve svém lektorovi taky skvělého kamaráda, který ti rád pomůže se všemi obtížemi, se kterými se na své cestě za jazykovými znalostmi můžeš setkat.

 

Věnujeme ti kurz druhého jazyka zdarma

Co si budeme povídat, znalost jednoho cizího jazyka, byť sebebezchybnější, už v dnešní době nejspíš na nikoho dojem neudělá. Proto všem studentům našich pomaturitních kurzů nabízíme kurz dalšího cizího jazyka zdarma. Pokud se u nás tedy zapíšeš k pomaturitnímu studiu angličtiny nebo němčiny, budeš si moct vybrat z týdenních lekcí francouzštiny, španělštiny, ruštiny, němčiny nebo angličtiny. Ušetříš tak hromadu peněz a navíc se zdokonalíš hned ve dvou jazycích zároveň!

 

Stále máme volná místa

Zatímco většina jazykových škol už do pomaturitních kurzů nové studenty nepřijímá, PELICAN má dveře stále ještě otevřené. Ale pozor – poslední volná místa se rychle zaplňují! Pokud tedy zvažuješ možnost přihlášení k pomaturitnímu studiu, nevyplatí se příliš otálet.

 

Kurzy nabízíme za sníženou cenu

A to nejlepší tradičně na konec! Opozdilci mohou zajásat – právě teď nabízíme roční pomaturitní kurz angličtiny nebo němčiny za exkluzivní last minute cenu 16 900 Kč. Pokud se tedy k pomaturitnímu studiu přihlásíš teď, ušetříš 3 500 Kč. A to není zrovna málo!

 

Pomaturitní studium jazyků nabízí skvělou příležitost, jak se za relativně krátkou dobu opravdu výrazně zlepšit v angličtině nebo němčině. A znalost jazyků, to je něco, co se ti v životě bude určitě hodit. V Jazykové škole PELICAN právě obsazujeme poslední volná místa, tak na nic nečekej, a ulov si jedno i pro sebe!

 

 

Čerstvé zprávy z PELICANa:  Pomaturitní studium, nový školní rok a první vlaštovky od čerstvých studentů i lektorů!

Jazyková škola PELICAN poskytuje každý rok zázemí více než sto padesáti studentům, kteří se rozhodnou strávit rok intenzivním studiem angličtiny nebo němčiny. Stovka příběhů, které nás zajímají, které chceme sdílet a jejichž pokračováním chceme být součástí. Stovka příběhů, které se během roku u PELICANa propojí a na jejich základě vzniknou příběhy nové.

Všechny začátky probíhají stejně, ať už nastupujete do první třídy základní školy, do prváku na školu středí nebo se chystáte prvním rokem ochutnat svobodu vysokoškolského života. Atmosféra nových začátků – lehce nervózní, lehce v břiše šimrající, plná nových očekávání. Přesně ta atmosféra, která se jazykovou školou PELICAN nese už od zahájení školního roku našich pomaturitních studentů, které proběhlo v pondělí 4. září.

Není ojedinělé, že se na konci roku sbírá zpětná vazba. My však letos zvolili opačnou strategii. Už od samého začátku jsme natolik zvědaví, že jsme naše studenty vyzpovídali hned na startu. PELICAN pomalu nestihl nad studenty ještě ani roztáhnout svá ochranná křídla a my už se studentů ptali na jejich první dojmy ze začátku školního roku, zajímaly nás jejich příběhy i důvody, proč pro své jazykové vzdělávání volili právě jazykovku PELICAN. Díky naší zvědavosti pak vznikl tento článek, díky kterému můžete část příběhů taky ochutnat. Díky naší zvědavosti a ochotě našich studentů odpovídat, samozřejmě! Všem děkujeme!

„Je to tady takový správný punk!“

Jeden ze studentů, který dokončil rozřazovací test v rekordním čase, byl Petr Malík. „K pomaturitnímu studiu jsem se rozhodl přihlásit poté, co jsem neuspěl při přijímačkách na vysokou školu. Nebyl jsem si jistý, co dál, a tak jsem se rozhodl věnovat rok zlepšování mých jazykových dovedností. Upřímně, hledal jsem teda hlavně způsob, jak neztratit status studenta. Díky pomaturitnímu studiu navíc stíhám i práci na polovičky úvazek.“ A proč si Petr vybral právě naši jazykovku? „ Nevím, jestli se hodí to říct, ale už od začátku je to tady takový správný punk. Žádná škrobenost a všichni jsou děsně kamarádští. Až je to podezřelé!“ směje se Petr.

„Je fajn být zase student!“

Bea Palátová kope za tým studentů, kteří už se neřadí mezi čerstvé absolventy střední školy. „Maturitu už jsem dělala před dvěma roky a hned po maturitě jsem začala pracovat. Po nějaké době mi ale studium začalo chybět. Chtěla jsem se přihlásit do klasického jazykového kurzu, nikdy by mě nenapadlo, že pomaturitní studium angličtiny by mohla být volba i pro již pracujícího člověka. Pak jste mi tady vysvětlili, že se může přihlásit kdokoliv, nejen čerstvý maturant. Tak jsem tady – dopoledne stíhám směny v práci a odpoledne trávím čas u angličtiny. Je fajn být zase student!“ říká Bea.

„Nechtěl jsem přijít o status studenta.“

Přesto je jedním z nejčastějších důvodů, proč studenti volí po maturitě jazykovou školu, právě udržení statusu studenta. „Jsem úplně typický případ,“ směje se Lukáš, student němčiny. „Prostě mě nevzali na vysokou, já nechtěl přijít o status studenta a tak jsem se octl tady. Za rok zkusím přijímačky znovu, snad budu úspěšnější. Doufám, že se příští rok budu hlásit na výšku s certifikátem o úspěšném absolvování státní jazykové zkoušky z němčiny v kapse!“

V našich lavicích letos usedli i studenti, kteří na vysokou školu přijati byli, ale po čase zjistili, že to nebyla šťastná volba. „Když jsem doma řekla, že na vysokou nenastoupím, nesklidila jsem velké ovace,“ říká Karolína. „Nelíbilo se jim právě to, že ztratím status studenta a jejich jediná starost byla, kdo za mě bude platit všechny ty poplatky. Nakonec jsem tedy přišla s řešením přihlásit se na jazykovku. Zatím si myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Jazyky mě vždy bavily, angličtinu budu využívat a mám rok čas na to promyslet, jestli za rok zvolím jiný obor nebo odjedu do zahraničí, což mě vždycky lákalo.“ A proč zrovna PELICAN? „Dobrá doporučení a poloha školy. Když jsem přišla vyplnit do kanceláře přihlášku, byla jsem už v podstatě pro tuto školu rozhodnutá. Zatím toho nelituji!“ dodává Karolína s úsměvem.

„Kvalita výuky mi za dojíždění stojí!“

Co nás překvapilo nejvíce, byl velký počet „přespolních“ studentů. Michaela dojíždí do Brna studovat angličtinu z Kyjova. „Jasně, že máme v Kyjově jazykové školy, ani zdaleka však nemají tak dobré ohlasy a reference. Kvalita výuky mi za to dojíždění stojí. Navíc tady mám kamarádku, takže u ní občas přespím a připadám si pak jako velká Brňačka!“

Stejný případ je i Zdeněk, který dojíždí do Brna z Nivnice. „To je malá vesnička u Uherského Brodu,“ upřesňuje Zdeněk. Taky podle jeho názoru se vyplatí za kvalitou výuky do Brna jezdit. „V rámci Brna už pro mě volba jazykovky tak snadná nebyla, protože Brno je jich plné! Jazyková škola PELICAN si mě získala hlavně svou polohou kousek od nádraží a taky možností studovat další jazyk k pomaturitnímu studiu úplně zdarma. Můžu se tak intenzivně věnovat angličtině a k tomu zdokonalit i svou němčinu. Neslyšel jsem o tom, že by tohle nějaká jiná jazykovka nabízela. Tak snad mi můj počáteční zápal a nadšení vydrží!“ směje se Zdeněk a mi v PELICANu držíme palce!

„Díky studiu získám vízum a zdokonalím se v angličtině.“

Do naprosto jiné kategorie spadají všichni cizinci, navštěvující jazykovou školu PELICAN, kteří díky studiu získávají povolení k pobytu v naší republice. Diana, pocházející z Ukrajiny, se hlásila na vysokou školu. Bohužel ji kvůli úrovni její češtiny na výšku letos nepřijali a ona by se tak musela vrátit zpět na Ukrajinu. „Kde bych ale pak měla příležitost se česky naučit a další rok se na výšku dostat?“ říká Diana. „Mám u PELICANa individuální kurzy češtiny a ještě navštěvuji pomaturitní studium, díky kterému získám vízum a ještě se zdokonalím v angličtině.“

A co na to lektoři?

Jako první jsme vyzpovídali Saru, která v loňském roce vedla pomaturitní studium němčiny. Zeptali jsme se Sary, co je podle ní hlavním důvodem toho, že je pomaturitní studium jedním z nejžádanějších kurzů v brněnské jazykovce. „Myslím, že pro studenty může být zajímavá časová nenáročnost. Mohou si zachovat status studenta a do toho většina z nich stíhá ještě brigádu nebo práci na poloviční úvazek. Lákadlem je jistě taky šance odnést si po roce studia certifikát o úspěšném složení státní jazykové zkoušky. Mladí lidi jsou si vědomi toho, že jim jazykové kurzy otevírají dveře do světa, ale taky k lepším pracovním příležitostem.“

„Jde o to, jak umí lektor se svou skupinou pracovat.“

Lektor Tomáš potvrzuje, že z jeho studentů bylo v letošním květnovém termínu státní jazykové zkoušky úspěšných 85 %. „Pamatuji si, že většina studentů byla na začátku studia skeptická k tomu, že by po pouhém roce měli skládat z jazyka státnici – tedy zkoušku na tak vysoké úrovni. Většina z nich se anglicky učí třeba 13 let a jen s obtížemi se dokáží domluvit,“ říká ze svých zkušeností Tomáš. „My jsme tady ale za rok intenzivního studia skutečně schopni studenty na zkoušky připravit velmi rychle. A přitom se nejedná jen o to, že studenti doma musí ležet v úkolech a biflovat se dennodenně slovíčka. Snažíme se studentům ukázat, že pomaturitní studium jazyka jde i zábavně, a přesto účinně. Jasně, že občas student musí splnit domácí úkol. Snažíme se však o to, aby to student doma udělal rád, z vlastního přesvědčení. Jde o to, jak umí lektor se svou skupinou pracovat.“

Škola PELICAN je každoročně jedna z mála brněnských škol, kterým se podaří naplnit kapacitu a otevřít třídu pomaturitní němčiny. „Pomaturitní studium němčiny obvykle vyhledávají studenti, kteří se s tímto jazykem setkávají už od základní školy a s angličtinou zatím nepřišli do styku. Raději tedy věnují svůj čas zdokonalováním pro ně již známého jazyka, než aby se vrhali do něčeho nového,“ zdůvodňuje oblibu němčiny v pomaturitním studiu lektorka Veronika.

„Není důvod mít ze státní jazykové zkoušky strach.“

Taky třída Veroniky byla v loňském roce u státní jazykové zkoušky nadprůměrně úspěšná. „To víte, ve skupině se vždycky objeví studenti, kteří třeba z nějakého důvodu pomaturitní studium jazyků vůbec nedokončí nebo se rozhodnou možnost absolvování státní jazykové zkoušky nevyužít. Je to jejich volba, ale je to velká škoda. Není důvod mít ze zkoušky strach, když se člověk soustavně připravuje, nejde o nic složitého,“ dodává. „Navíc se v budoucím pracovním životě jedná o opravdu obrovskou výhodu. Do všech oborů lidské činnosti se znalost cizího jazyka dostává víc a víc. Jestliže obohatíte svůj životopis údajem o úspěšném složení státní jazykové zkoušky z jakéhokoliv jazyka, získáváte obrovskou výhodu. Právě na jejím základě můžete být upřednostněni před jinými uchazeči o stejnou pracovní pozici.“

„Zájem studentů o jazyk dokazuje, že my, lektoři, odvádíme dobrou práci!“

„Já vedu francouzštinu, tedy kurz, který studenti jazykové školy PELICAN získávají k pomaturitnímu studiu jazyků zdarma,“ odpovídá lektorka Martina. „Velký zájem mezi studenty je právě o kurzy němčiny, francouzštiny, ruštiny nebo španělštiny. Volba tohoto kurzu je dobrovolná, studenti však této nabídky hojně využívají. Jsme rádi, že mají studenti zájem i o studium dalších jazyků,“ říká Martina. „Studenti se i po ukončení pomaturitního studia do školy zpět vrací, aby se v načatém jazyce dále zdokonalovali. Často pak získají certifikáty o složení zkoušky třeba i dva. Dokazuje to, že my, lektoři, odvádíme při lekcích dobrou práci.“

A jelikož jsme u PELICANa všichni jedna parta, rozhodla jsem se vyzpovídat i organizační složku naší školy a zeptat se kolegyň z kanceláře, proč by si podle nich měli studenti vybrat pro své studium právě naši školu.

„To je jednoduché,“ říká Kristýna. „Jsme jazykovka, která nabízí pomaturitní kurzy už spoustu let. Škola disponuje velkými zkušenostmi, které promítá do kvality kurzů.“ „U PELICANa učí zkušení a kvalifikovaní lektoři, kteří mají bohaté zkušenosti. Hlavně díky nim je úspěšnost u zkoušek tak vysoká. Berte to jako důkaz,“ směje se Martina.

A co bych na závěr dodala já? „Skutečně nám velmi záleží na kvalitě kurzů. Každý nový student je pro nás novým závazkem. Je pro nás důležité, aby každý student, který překročí práh naší školy, nejen lehce zvládl úspěšně složit státnici, ale taky aby jazyk skutečně dokázal využít v praktickém životě. Aby dokázal vycestovat beze strachu do zahraničí, aby dokázal poradit v brněnských ulicích cizinci se správným směrem, aby získal vysněnou práci v zahraniční firmě. Jde nám o příběhy!“

Co ještě říci k prvním vlaštovkám z letošního školního roku závěrem? Jestli Vás zaujaly příběhy našich nových studentů či poznatky lektorů, přidejte se k nám se svým vlastním příběhem! V průběhu září Jazyková škola PELICAN nabírá studenty a zaplňuje tak poslední volná místečka v pomaturitních kurzech angličtiny, tak němčiny. Tak na nic nečekej a přijď nám prozradit taky Tvůj příběh!

 

Začátek září je ve většině zemí spojen s koncem letních prázdnin a začátkem školního roku. Nejinak je tomu i v Jazykové Škole Pelican. Studenty a studentky pomaturitního studia angličtiny a němčiny jsme u nás přivítali už 4. září a týdenní kurzy pro veřejnost nám také začnou co nevidět.

 

Návrat do školních lavic může být spojen s různými pocity. Zatímco starší, zkušení školáci při pomyšlení na konec prázdnin nemusí být úplně nadšeni, ti, kteří mají do školy nastoupit poprvé, se mohou potýkat se směsicí nadšení a očekávání, nebo naopak nervozity a možná i strachu. Přípravy na tento velký den obvykle probíhají už dlouho předtím, než ta očekávaná chvíle vypukne, a pro většinu rodin je den, kdy se z jejich potomka stává školák, důležitým milníkem. Především s uvítáním prvňáčků ve školách se pak ve světě pojí různé zajímavé tradice. Je to zkrátka velký den pro všechny žáky, učitele i rodiče, ať už žijí v Amazonii nebo na Aljašce.

 

Navzdory tomu však můžeme různě po světě pozorovat rozdíly v tom, kdy a jak začátek školního roku obvykle probíhá. Věděli jste třeba to, že zdaleka ne ve všech zemích nastupují školáci do školy v září? Nebo že v některých zemích je zvykem školní rok zahajovat oslavami, které trvají celé tři dny? Pojďte se s námi podívat na zoubek tomu, jak vypadá první školní den v různých částech světa.

 

Září nebo leden?

I když nám to může připadat zvláštní, zdaleka ne ve všech zemích začíná školní rok v září. Den nástupu do školy se v jednotlivých částech světa liší především v závislosti na klimatu a kulturních nebo náboženských zvyklostech. V zemích na severní polokouli, kde nejteplejší počasí panuje v červenci a v srpnu, je obecně zvykem zahajovat školní rok na podzim. Na jižní polokouli, kde v době, kdy si my užíváme léta, nastává nejchladnější část roku, pak začátek školy obvykle připadá na leden nebo únor, v některých zemích si školáci dokonce musejí počkat až do dubna nebo května.

 

I v rámci samotné Evropy ale můžeme pozorovat poměrně výrazné rozdíly. Na 1. září, stejně jako u nás, je den nástupu do školy stanoven například i na Slovensku, v Německu, v Maďarsku nebo třeba v Belgii. Naopak o téměř měsíc dřív nastupují do školy studenti v severských zemích. Malým Finům končí letní prázdniny už 11. srpna a Dánům dokonce o tři dny dřív. S pozdějším nástupem do školy mohou naopak počítat studenti ve státech jižní Evropy, kde se výuka obvykle zahajuje až v polovině září. Rekordmanem je na tomto poli Malta, kde školní rok začíná až 24. září.

 

Většina zemí v Africe a v Asii se i přes odlišné podnebí této zvyklosti přizpůsobila, najdeme zde ale i výjimky. Školáky v Tanzanii nebo v Keni bychom ve školách v září hledali marně, školní rok jim totiž začíná až v lednu, stejně jako školákům v Singapuru nebo v Malajsii. V Asii ale také najdeme země, kde školy své brány otevírají na jaře – v Indii nebo třeba v Thajsku začíná školní rok v květnu, v Japonsku v dubnu a na Filipínách dokonce až v červnu.

 

Zatímco státy Severní Ameriky školní rok podle evropského vzoru zahajují v září, jejich jižní sousedé do škol nastupují převážně v lednu a v únoru. Mezi jednotlivými státy Jižní Ameriky  jsou pak mírné rozdíly, nejvíce na čas si přitom dávají školáci v Uruguayi a v Chile, kteří do školy nastupují až v průběhu března.

 

Balonky, roztleskávačky a deštník jako dárek

Ačkoliv se v našich končinách nepojí se zahájením školního roku žádné zvláštní tradice, ve světě je tomu často jinak. Pro zajímavý příklad takové tradice nemusíme ani chodit daleko.

 

V Rusku má datum 1. září hned několik významů. Nejenže se jedná o oficiální začátek podzimu, je to také den, kdy si místní obyvatelé připomínají důležitost vzdělání. Tzv. den vědění (rusky День Знаний) se v Rusku a ostatních zemích bývalého sovětského bloku slaví od roku 1984. Tento den má význam především pro prvňáčky, kteří jdou za velké slávy poprvé do školy. Zahájení školního roku je v Rusku spojeno s velkými slavnostmi, při kterých se zpívají písně a recitují básně. Učitelé dostávají od svých nových svěřenců květiny, za které jim na oplátku rozdávají nafukovací balonky. Novopečených prvňáčků se pak ujímají jejich starší spolužáci, kteří je seznámí s prostředím školy.

 

Podobně vypadá první školní den i v jiných zemích. Například v Bulharsku jsou součástí bohatého zahajovacího programu taneční a pěvecká vystoupení, čtení poezie nebo hraní seznamovacích her. V Polsku je slavnostní zahájení doplněno o skládání přísahy. V zemích, kde mají svou tradici školní hymny, jako je například Japonsko, se zahájení školního roku bez jejího hromadného zpěvu pochopitelně neobejde.

 

V Saudské Arábii je zahájení školního roku pojato skutečně velkolepě. Oslavy, které tuto událost doprovází, trvají celé tři dny. Na rozdíl od evropských zemí, kde je zvykem, aby žáci první školní den přinášeli učitelům květiny, zde jsou to učitelé, kdo přináší dárky. Obvykle tak noví žáci dostanou na uvítanou květiny nebo něco na zub.

 

Podobně nabitý program čeká také žáky ve školách v USA. Hlavním bodem programu je tu přitom exhibiční zápas v americkém fotbale, při kterém se před novými žáky blýskne školní tým. Pochopitelně nesmí chybět ani roztleskávačky. Součástí prvního školního dne jsou zde také hry a soutěže, při kterých musí žáci i učitelé plnit nejrůznější bláznivé úkoly.

 

V některých zemích je tradicí připravovat pro prvňáčky uvítací balíčky plné dárků a školních potřeb. Zajímavou podobu má tato tradice například v Německu, kde prvňáčci dostávají ve svůj první školní den tzv. Schultüte, neboli kornout, který je naplněn sladkostmi a drobnými dárky. Japonští školáci zase obvykle dostávají darem nový batoh, a to ne jen tak ledajaký. Tzv. randoseru (japonsky ランドセル) je zvláštní typ batohu vyrobený z kůže, který se pro svůj unikátní design dostal i do evropských obchodů s módou.

 

V dárkových balíčcích čerstvých prvňáčků můžeme najít skutečně ledacos. Například indičtí školáci v těch svých najdou mj. i deštník. Škola zde totiž začíná současně s příchodem monzunového období a čerství studenti by tedy měli být na deštivé cesty do školy náležitě vybaveni.

 

Jaké to bylo v PELICANU

V Jazykové Škole Pelican jsme školní rok, stejně jako základní a střední školy, zahájili v pondělí 4. září. Už několik dní před zahájením probíhaly v Pelicanu horlivé přípravy. Pečlivě vypulírovat všechny učebny, připravit uvítací balíčky se všemi potřebnými informacemi, zkontrolovat, jestli je v tiskárně dost papíru a v kuchyňce dost kafe, a pak už jsme jen nedočkavě očekávali příchod prvních studentů.

 

A jak tedy vypadal první školní den u PELICANA? Studenty jsme seznámili s informacemi ohledně  provozu školy a organizace školního roku, každému dali po uvítacím balíčku a opět se s nimi rozloučili. Ne ale na dlouho. Po celý zbytek týdne totiž v naší škole probíhaly rozřazovací testy, na základě nichž budou studenti rozděleni do studijních skupin.

 

V současné době už jen dokončujeme kontrolu všech testů a dolaďujeme detaily rozvrhu tak, aby u nás byli všichni studenti co nejvíce spokojení. A moc se těšíme na výuku, která u nás vypukne už 14. září!

 

Autor: Kristýna Kalmárová

Jak hodnotíte úroveň jazykových znalostí čerstvých maturantů?

 

Ve škole PELICAN organizujeme, mimo jiné, roční pomaturitní kurzy cizích jazyků, díky kterým máme přehled o jazykových dovednostech mladé generace. Dnes jsou na tom čerství maturanti rozhodně lépe, než třeba před dvaceti lety. Je třeba se však pozastavit nad otázkou, proč stále, co se jazykové vybavenosti týče, zaostáváme za evropským průměrem. Vzhledem k tomu, že se u nás děti začínají učit anglicky často už v předškolním či brzkém školním věku, je to zarážející. Při nástupu do pomaturitního studia dosahují absolventi středních škol v průměru znalostí úrovně B1 podle Evropského referenčního rámce pro jazyky. To je dle našeho názoru, po často až dvanácti letech studia na základní a střední škole či gymnáziu, nedostatečné. Potěšující pro nás však naopak je, že již po roce intenzivního studia v pomaturitním kurzu studenti úspěšně skládají státní jazykovou zkoušku základní úrovně B2. Na zkoušku studenty škola PELICAN nejen připravuje, díky právu státní jazykové zkoušky taky organizuje. Ti nejšikovnější, asi 10 % z celkového počtu, po ročním kurzu zvládnou taky „velkou státnici“, tedy státní jazykovou zkoušku všeobecnou úrovně C1.

 

O které kurzy z Vaší nabídky je největší zájem? Pozorujete v oblasti poptávky nějaké zajímavé trendy?

 

Zájem o studium v ročním pomaturitním kurzu je přímo závislý na demografickém faktoru, tedy kolik je v daném roce čerstvých maturantů. Dále je podstatné, kolik se v daném roce otevírá nových soukromých vysokých škol, což negativně ovlivňuje zájem o výše zmíněný kurz. Jinými slovy – čím více nově otevřených soukromých vysokých škol v jihomoravském regionu, tím méně pomaturitních studentů v PELICANu.

Zájem dospělých studentů o studium jazyků ve skupinových a individuálních kurzech pro veřejnost je zcela jistě ovlivněn ekonomickou situací Čechů v daném roce. Největším překvapením je pro nás zvyšující se zájem firem o jazykové vzdělávání svých zaměstnanců přímo na pracovišti a v pracovní době. Při ústním vstupním testování a motivačním pohovoru zaměstnanců těchto společnostní zjišťujeme, že se zvýšil zájem o jazykové vzdělávání ve firmách nejen u zaměstnavatelů, ale i u zaměstnanců. Na firemní výuku jazyků se škola PELICAN zaměřuje od svého založení v roce 2002. Můžeme tedy bezpečně tvrdit, že se jazyková vybavenost českých zaměstnanců zvýšila až o dvě pokročilosti, což vypovídá o stále větší potřebě ovládat cizí jazyk i ve firmách v tuzemsku. Styky se zahraničím se prohlubují a není výjimkou, že zaměstnanec české firmy při vlastní pracovní činnosti využívá cizí jazyk po celý den. Při testování se často setkáváme se vstupní znalostí jazyka na úrovni B2 a C1, což hodnotíme jako velmi pozitivní trend. Zajímavé je, že tato skutečnost neplatí u kurzů pro veřejnost, kde je vstupní pokročilost nejčastěji začátečník nebo tzv. „věčný začátečník“.

 

 

Co se v této oblasti v letošním roce změnilo?

 

Naše škola PELICAN koordinovala projekt Don’t Give Up https://skolapelican.com/vzdelavaci-projekty/dont-give-up/ s cílem vysledovat, co je hlavní příčinou toho, že se dospělí studenti nejsou schopni cizí jazyk naučit, a co je naopak ke studiu motivuje. Jedním z hlavních důvodů předčasného ukončení studia je špatná finanční situace studentů. Výsledky projektu korelují s trendem posledních let – zlepšující se ekonomickou situací Čechů, s čímž je spojena taky větší poptávka po jazykových kurzech. Registrujeme taky zvýšený zájem o pomaturitní studium jazyků a státní jazykové zkoušky, což dáváme do spojitosti s tím, že střední školy letos opouští o něco více maturantů než loni a předloni. Dále jsme letos zaznamenali zvyšující se zájem o Češtinu pro cizince, na jejíž výuku se 8 let specializujeme. Zájem imigrantů o studium češtiny hodnotíme velmi kladně, vzhledem k potřebě jejich integrace do společnosti. Největším překvapením, jak již bylo uvedeno, je vysoký zájem o firemní kurzy pro zaměstnance, organizované přímo na jejich pracovišti. Odhadujeme, že se zájem o tuto formu kurzů za poslední tři roky zvýšil zhruba o 50 %.

 

O které jazyky je mezi studenty největší zájem?

 

S jistotou můžeme říci, že největší zájem je stále o angličtinu. Pokud bychom se podívali na poptávku po kurzech u jednotlivých jazyků za posledních 10 let, vysledujeme, že se výrazně snížil zájem o kurzy německého jazyka, naopak se zvýšila poptávka po kurzech ruštiny. Dále za poslední tři roky vzrostl zájem o italštinu a španělštinu. Největším překvapením, pro nás v PELICANu velice příjemným, je zájem o asijské jazyky, jmenovitě o čínštinu, japonštinu a vietnamštinu a, jak bylo již zmíněno, o češtinu pro cizince. Japonský, čínský a český jazyk poptávají zejména zaměstnavatelé, kteří mají zájem o to, aby jejich zaměstnanci hovořili nejen anglicky, ale také japonsky, čínsky či česky – což platí samozřejmě pro cizince pracující v českých firmách. 😉

Když jsme před patnácti lety jazykovou školu PELICAN zakládali, byli jsme překvapeni velkým zájmem o kurzy novořečtiny. Od roku 2002 do roku 2006 se otevřelo zhruba 6 – 8 kurzů novořečtiny, což je dle našeho názoru na Brno poměrně hodně. Z neznámého důvodu však zájem o novořečtinu v posledních třech letech zcela vymizel.

 

Které jazyky je možné ve Vaší škole studovat? A jakým způsobem hledáte nové lektory?

 

V jazykové škole PELICAN se můžete naučit anglicky, německy, španělsky, italsky, francouzsky, rusky, japonsky, čínsky, vietnamsky, arabsky, řecky (novořečtina) a cizinci česky. Celkem nabízíme 12 cizích jazyků. Pro školní rok 2017/18 plánujeme do nabídky zařadit výuku dánštiny.

V Brně působíme již 15 let a za tu dobu jsme si vybudovali stabilní lektorský tým. Každoročně taky nabíráme lektory nové, a to zejména v září, říjnu a listopadu. Při náboru nových lektorů využíváme náš web https://skolapelican.com/pracovni-prilezitost/ a portál jobs.cz. Dále spolupracujeme s vysokými školami v Brně a přijímáme absolventy z pedagogické a filozofické fakulty a zahraniční studenty pro konverzační hodiny s rodilými mluvčími.

 

Do jaké věkové kategorie obvykle spadají Vaši studenti?

 

40 % studentů školy PELICAN tvoří účastníci ročního pomaturitního kurzu, což jsou v převážné většině „čerství“ absolventi středních škol, maturanti ve věku 19 – 20 let. Dalších 40 % tvoří zaměstnanci českých a zahraničních společností v rámci firemního vzdělávání zaměstnanců na pracovišti ve věku 25 – 50 let. 20 % studentů pak přichází „přímo z ulice“. Tito účastníci studují ve skupinových a individuálních kurzech pro veřejnost, věkové rozmezí studentů je 12 – 60 let.

 

V čem podle vás  spočívají výhody studia jazyků v jazykových školách?

 

V první řadě určitě ve specializaci. Každá dobrá jazyková škola disponuje vlastní vzdělávací metodou, kterou ve většině případů vyvinula a dále rozvíjí. Studenti si tak mohou vybrat, jaká metoda a přístup jim nejvíce vyhovuje. V druhé řadě je to konkurenční „boj“ škol. Jazykové školy jsou převážně soukromé objekty (s výjimkou škol zřízených krajem) a musí obstát v boji o zákazníka – studenta. Je v zájmu každé jazykové školy zlepšovat studijní podmínky a interiér, zvyšovat kvalifikaci svých lektorů, vyvíjet nové studijní metody, využívat nejnovější technologie a vzdělávací nástroje, zapojovat své studenty do komunikace s rodilými mluvčími nebo se třeba, jako škola PELICAN, účastnit evropských vzdělávacích projektů.

Jednoduše řečeno – objektem zájmu soukromé jazykové školy je její student. Předností kurzů v rámci jazykových škol je pak to, že každá jazyková škola chce nabídnout svému studentovi jen to nejlepší – přes přátelského a kvalifikovaného lektora, příjemné prostředí, až po přijatelnou cenu.

 

Mají Vaši studenti možnost se v rámci studia zúčastnit také jazykových pobytů v zahraničí?

 

Škola PELICAN Brno neorganizuje zahraniční pobyty pro studenty přímo. Díky zapojení školy do evropských vzdělávacích projektů však zprostředkováváme našim žákům jak inovativní výukové metody, tak studentům pomaturitního kurzu spolupráci se zahraničními studenty. Pro příklad můžeme uvést projekt PopuLLar – Motivating language school students to learn languages through their music http://www.popullar.eu/. Tento projekt rozvíjí schopnosti učitelů didakticky zakomponovat hudbu do výuky cizích jazyků. Mezi hlavní výstupy projektu patří průvodce pro učitele a studenty, který krok za krokem popisuje unikátní metodu využití hudby jako nástroje výuky cizích jazyků.

V rámci projektu naši studenti pomaturitního kurzu a studenti gymnázia Hády v Brně sami pře-textovali populární píseň, nazpívali ji a natočili video. Stejnou věc udělali studenti z Berlína, se kterými byl v úzkém kontaktu přes sociální sítě a Skype. Poté si videa vzájemně vyměnili a znovu pře-textovali, nazpívali a natočili – Češi německou píseň a Němci českou. Výstupem projektu ze strany školy PELICAN jsou například tyhle videa:

https://www.youtube.com/watch?v=kZiOywHJYNs

https://www.youtube.com/watch?v=vwK27RRBcQw

https://www.youtube.com/watch?v=rwiaCaArNa0

 

Ovlivnily novinky v oblasti technologií nějakým způsobem vaše vyučovací metody?

 

V případě naší školy je odpověď kladná a současně si myslíme, že to platí i obecně. PELICAN vyvinul vlastní metodiku jazykového vzdělávání, tzv. PELICAN Active learning system, který je založen na zkušenostech instituce s on-line systémem vzdělávání a rozvojem audio-vizuálních materiálů v rámci mezinárodních projektů. Metodika povzbuzuje a podporuje činnost, kreativitu a nezávislost studentů. Urychluje osvojování cizího jazyka – Language Acquisition, tj. procesu, kdy student přijímá a užívá lexikální a gramatické formy intuitivně, díky vnoření do cizojazyčného prostředí – Language Immersion a použití jazyka v reálných komunikačních situacích – Communicative Language Teaching. Pro vnoření se do cizojazyčného prostředí a vystavení studentů cílovému jazyku v korektní a autentické podobě využíváme audiovizuální technologie a multimédia – Computer Assisted Language Learning.

 

Za jazykovou školu PELICAN BRNO https://skolapelican.com/

zakladatelka a jednatelka školy Mgr. Dáša Ráček Pelikánová

metodička školy Bc. Patricie Jurasová

 

 

 

Začátek léta

Léto už na nás nějakou dobu vystrkuje letní růžky a dává nám o sobě, letos snad více než kdy jindy, nekompromisně vědět. Nejdelší a nejteplejší dny. Slunce svítící převážnou část dne a stmívání v pokročilou večerní hodinu. Konec června však znamená víc, než jen začátek astronomického léta.

Začátek prázdnin

Zejména pro školou povinné žáčky a studenty znamená začátek léta konec školních povinností. Předání kytiček třídním učitelům a za samé jedničky odměna v podobě nejlepší zmrzliny ve městě. Dva měsíce svobody, které by bylo škoda prosedět doma u počítače, ne? Ostatně, už i matematik a fyzik Archimédes věděl, že tělesu ponořenému do kapaliny, zvlášť když je venku téměř 40 stupňů, je tak nějak lépe. Hoďte za hlavu matiku, fyziku, chemii, chytré telefony i tablety, a vyrazte do bazénu vyzkoušet tento zákon v praxi. Bavte se, poznávejte nové lidi a sbírejte energii na nový školní rok. 

Kousek historie

Téměř ve všech zemích po dobu léta začínají školní prázdniny, což je historicky dáno tím, že dříve děti musely pomáhat se sklizní obilí, a nemohly v tomto období plnit školní povinnosti. Nařízením Josefa II. z roku 1786 pak byly hlavní prázdniny přesunuty ze září a října na červenec a srpen. Poprvé hlavní prázdniny začaly v červenci roku 1787 a v České republice se obecně pod pojmem „prázdniny“ označuje právě období měsíců července a srpna.

Období prázdnin v České republice

Od soboty 1. července 2017 do pátku 1. září 2017, tak dlouho budou letos oficiálně trvat letní prázdniny v naší malé zemičce. Období vyučování ve školním roce 2017/2018 začne v pondělí 4. září 2017. Délka prázdnin se však liší podle toho, jestli navštěvujete základní, střední nebo vysokou školu. Zatímco na základních a středních školách hlavní prázdniny trvají od konce druhého pololetí školního vyučování do zahájení prvního pololetí v novém školním roce, prázdniny na vysokých školách jsou určovány v akademickém kalendáři příslušné vysoké školy. Zpravidla začínají po letním zkouškovém období v první polovině července a trvají do poloviny září, kdy je zápis do dalšího ročníku. Ve zkratce, pro vysokoškolské studenty to znamená, že čím rychleji zvládnou udělat všechny zkoušky, tím delší prázdniny budou mít. A to je docela silná motivace, nemyslíte?

V jednotlivých zemích se pak mnohdy odlišuje nejen školní systém, ale i doba letních prázdnin, co se jejich termínu a délky týče. Pojďte s námi na menší průzkum, u kterého zjistíte, že často vysněné dva roky prázdnin si ve svém slavném románu skutečně mohl dovolit pouze Jules Verne.

Školní prázdniny v dalších zemích

Školní rok napříč Evropou má podobnou strukturu. Děti ve školách naposledy slyší zvonek nejčastěji mezi koncem května a polovinou června. Ve většině zemí začínají prázdniny kolem poloviny června, čím se však výrazně liší, je jejich délka. Od vůbec nejkratších prázdnin ve švýcarském kantonu Aargau, kde si děti užijí nicnedělání pouhých 5 týdnů, se může délka letního volna vyšplhat až na lotyšských, litevských, portugalských či tureckých pohádkových 13 týdnů volna.

Česká republika spadá délkou prázdnin do evropského průměru. Prázdniny tady trvají stejně dlouho, jako třeba v Polsku, Belgii či Rakousku. V Dánsku letní prázdniny trvají 6,5 týdne. A například Estonsko končí s volnem 1. září, stejně jako u nás, začátek prázdnin si u nich však děti užívají už od počátku června.

Je obvyklé, že v zemích s teplým klimatem dětem trvají prázdniny obvykle déle, a to často až do druhé poloviny září. V severských oblastech se naopak často začíná učit už v polovině srpna. Méně než dva měsíce volna mají taky děti ve Velké Británii nebo Německu.

Rekordmanem zůstává Itálie, kde se volno vyšplhá na 14 týdnů, v termínu od poloviny června do poloviny září. Pokud by se Vám chtělo Italům začít závidět, vezměte na vědomí, že po zbytek roku musí navštěvovat školu každý den, a to od pondělí do soboty. 

Velmi časté je, že se délka prázdnin liší v různých oblastech v rámci jednoho státu. Typickým příkladem z evropských států může být Německo, kde je oficiálním počátečním dnem školního roku 1. srpen, děti se pak v různých spolkových zemích však vrací do lavic až do nejzazšího termínu v polovině září. Neevropským příkladem může být USA, kde se prázdniny taktéž liší podle distriktu. Délka prázdnin je závazná pro celou Ameriku, jejich termín si však může určit každá škola sama.

 

Zajímavostí taky je, že v některých státech se délka prázdnin liší podle věku dětí. Tak třeba v Řecku mají děti na prvním stupni volna více, než starší žáci. Ve Španělsku a Irsku je tomu přesně naopak, mladší žáčci si školního vyučování užijí víc. V Bulharsku děti na prvním stupni dokonce překonají i rekordmanku Itálii, je jim totiž dopřáno 15 týdnů volna.

A až budete na začátku školního roku smutně myslet na Řeky, Italy, Turky, či Portugalce – kteří do lavic zasednou o pár týdnů později než vy, nezoufejte příliš. Vzpomeňte si třeba na „pouhé“ pětitýdenní volno v některých švýcarských kantonech, nebo třeba na to, že i v rozdělení tohoto volna vládne určitá spravedlnost. Totiž – ve státech, ve kterých jsou delší prázdniny letní, si studenti obvykle neužijí tolik volna během školního roku.

A kdyby se Vám náš český prázdninový průměr zdál příliš dlouhý, přijďte nás navštívit do Jazyková škola Brno. Prázdniny by měly být plné odpočinku, ale taky zábavy. A právě tu si s námi můžete užít v našich jazykových kurzech. Jako bonus si pak do nového školního roku neponesete pouze letní opálení, ale taky znalost nového jazyka. 

Tak hezké léto!

Autor: Patricie Jurasová

A po létě se uvidíme u PELICANA – pomaturitní studium Brno!

 

 

Nejprve je potřeba zamyslet se nad otázkou, co vlastně byla a je typicky česká hudba? Když pominu starší minulost (nikdo by se se mnou nemohl přít o typické jasnosti české hudby Smetanovi nebo Janáčkovi) a jasně definovanou „dechovku“ či „cimbálovku“ jako moravskou hudbu, zůstane mi věčná otázka a nespecifičnost „populární“ hudby. Je možné určit v tomto okruhu typickou českou hudbu? Před rokem 1989 bych tímto nazvala různé písničkáře, kteří byli inspirováni vlastně českou lidovou hudbou, kterou rozvíjeli dál a spojovali ji se soudobými tématy (ostatně co jiného, než jakousi výpověď, nám lidová hudba nabízí). Ovšem bylo by toto typickým i pro masu tehdejší doby? Dnes mi to přijde jasné, typická hudba za socialismu v Česku je ta hudba, která se proti panujícímu režimu jakýmsi způsobem ohrazuje. Nemohu si však nalhávat, že toto je a bylo všeobecným míněním. Pokud se budu řídit výsledky soutěží populární muziky (Český slavík), definice české hudby bude jméno Karel Gott. Takže typická česká hudba je spojením klasického tenorového zpěvu a šlágrových melodií od Karla Svobody atd.? Asi ano, bohužel, bohudík, záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. V této úvaze bych se ale raději než „Božským Karlem“ zabývala tou hudbou, která si procházela před rokem 1989 „kamennými cestami“ a dnes má „na vavřínech ustláno“. Myslím tím rádoby „alternativní“ rockovou a okrajovou „populární“ hudbu.

Bylo by naivní myslet si, že za dob „uzavřených hranic“ u nás vše vznikalo samo a bez vlivů ostatních kultur, ostatních států (když se vrátím k populárním šlágrům, zde je to velmi markantní – klasické předělávky zahraničních písní, které k nám v originále nepronikly, pro české publikum s českými texty). Avšak iniciativa jakéhosi češství byla jasnější a častější. Například Jihlavská punková skupina HNF. Dnes pro některé pomalu klišé, avšak spojení textů a jejich hudební tvorby je naprostým unikátem. Je to spojení jakéhosi českého undergroundu s českým bigbítem podtrhnuté víceméně „protirežimními“ texty. Zde by se dalo s jistou nadsázkou opravdu mluvit o české hudbě, hudbě vycházející z jádra češství. Ovšem jak již název napovídá (punk), nevzniklo tu něco naprosto odlišného. Na počátku stáli vždy určití lidé, kteří se jakýmkoli způsobem dostali k zahraniční desce a v prvních chvílích se učili to, co zde slyšeli. Už jenom fakt, že této muzice říkáme punk, vypovídá o přejatosti od anglických (amerických) „garážových“ kapel.

Kurzy češtiny ve škole PELICAN.

Jedním z muzikantů, co měli tu čest setkat se se zahraničním punkem před rokem 1989, byl Mikuláš Chadima, jak píše ve své knize Alternativa: „Já jsem se poprvé setkal s touhle muzikou před prázdninama. Měl jsem to štěstí, že manažerem Old Teenagers byl Karel Habal. Karel punk miloval a byl jedním z prvních, kdo měl desky s touhle muzikou. Když mi poprvé pustil desku Sex Pistols, jásal jsem. Tahle muzika mi připadala jako důležitej zvrat. Bylo to jednoduchý a bylo v tom hrozně moc energie. Punk tehdá vůbec neletěl, a tak byl Karel rád, že našel spřízněnou duši, a začal mě hned deskama zásobovat. I když mě mimo Sex Pistols další punkový kapely tolik nebraly, pokládal jsem punk za velice důležitý pro to, aby se definitivně zlomila nadvláda jazzrocku a našich profirockerů.“

Avšak mohu jasně říct, že rozhodně čeští muzikanti byli zahraniční hudbou ovlivňováni v mnohem menší míře, než je tomu dnes. Samovolný vliv muziky, kdy člověk skládá a bezmyšlenkovitě, nevědomě „okopíruje“ styl a melodii jakési populární hudby odkudkoli, je specifický jev právě české hudby (a nejen té) po „otevření hranice“. Před rokem 1989 bylo pro masu jasně definováno pár zahraničních kapel a muzikantů (Elvis, Beatles, částečně Pink Floyd, Rolling Stones atd.), které bylo možno slyšet a poslouchat a zbytek víceméně vycházel z české hudební kultury, z českého muzikantství.

Rok 1989 přinesl již zmiňované „otevření hranic“, kdy se český občan může svobodně rozhodnout vycestovat, svobodně rozhodnout co chce, co nechce. Avšak paradoxně toto „otevření se“ světu, informovanost o zahraničních událostech atd. uškodilo právě onomu češství v muzice. Masa jakéhosi českého národa (pokud něco takového někdy existovalo či existuje) zpočátku vědomě a hladově, dnes však již nevědomě, apaticky a naprosto přirozeně, přijímá a uznává zahraniční hudební tvorbu jako jakousi modlu nebo jasněji jako přirozenou součást každodenního života a už nemá potřebu ani chuť pídit se po zbytku nějaké vlastní hudební kultury. Česká rádia z většiny servírují lidem hity západního světa a na českou tvorbu víceméně zapomínají – pominu-li naprostý vnik stylu R´n´B (původně jakési černošské hudby vycházející ze spirituálních a pracovních písní) do české hudby, zbydou mi zase ony písničkáři, kteří se znovu objevili a jakýmsi malým velkým krokem (Tomáš Klus Český slavík 2012) se zařadili do žebříčku hraných umělců v médiích. Dostala jsem se tedy svoji úvahou zase na začátek a došlo mi, že typicky českou populární hudbou jak před rokem 1989, tak po něm, je muzika vycházející z lidové hudby, která stále vypráví (ať už politicky nebo jakýmkoliv jiným způsobem) o životě v naší zemi.

Kurzy češtiny ve škole PELICAN.

Co dodat na závěr? Před rokem 1989 a po něm žila Česká republika i v hudebním světě prakticky odlišnými životy, které však i zdánlivě nesouhlasně na sebe navazují. V názvu této úvahy je uvedeno slovo „problém“ v rámci setkávání se kultur v umění. V tomto případě, ač jsem mohla občas vyznít jakkoli nesouhlasně, to jako takový problém nevnímám. Je úleva, že si mohu poslechnout, co chci a mám obrovskou možnost inspirace. Avšak mějme na paměti trochu onoho českého myšlení a jakéhosi obdivu k české kultuře a snažme se alespoň částečně v umění ponechat jisté „naše“. Již dnes se setkávám s, podle mě nesmyslnými, názory, kdy jistý pán tvrdí, že česká hudba skončila Janáčkem, popřípadě „devětaosmdesátým“. Nerada bych tento naprosto zcestný a nijak nepodložený názor znovu slyšela. Jediný problém nastává v postavení se k dnešní populární hudbě, což samozřejmě budou moci soudit až generace po nás.

Pomaturitní studium v Brně.

„Umění jako projev tvůrčí, obrazivé síly a výtvarné vůle lidského ducha se v životě společnosti uskutečňuje bez přeryvů a jeho pramen nevysychá zcela ani v dobách nejhlubšího kulturního úpadku.“ – PAVEL Jakub, Dějiny našeho umění.

Olie Kovácsová

 

Zuzko, učíš na naší škole pomaturitní studium angličtiny. Jak probíhá výuka? Používáš v hodinách nějaké alternativní moderní metody, jako je například video? Pokud ano, popiš nám, jak takové vyučování vypadá.

Používáme učebnice, různé materiály z internetu a páteční výuka se vede volnější formou – často se díváme na film v angličtině s anglickými titulky, studenti se snaží zachytit a vypsat si nová slovíčka, nakonec probereme novou slovní zásobu i děj filmu.

Jaký si myslíš, že je lepší přístup ke studentům? Kamarádský nebo spíš autoritativní? Jaká se snažíš být ty a proč?

Pro mě je jedinou cestou kamarádský přístup, pro autoritativní přístup nemám to správné nastavení 🙂 Na jazykovou školu chodí plnoletí studenti, kteří už by si měli být vědomi toho, co chtějí a proč. I díky tomu se s nimi dá jednat více jako s kamarády a i mně se tak lépe pracuje. Nedělalo by mi radost ani bych neměla dobrý pocit, kdybych musela po studentech nějakým způsobem “dupat”, do něčeho je nutit, něčím hrozit. To zkrátka není můj styl 🙂 A řekla bych, že i studentům to tak vyhovuje, často se v hodinách zasmějeme opravdu spíš jako kamarádi než jako učitel a studenti 🙂

Vyučuješ také nějaké kurzy angličtiny pro veřejnost?

Ne, momentálně učím jen pomaturitní a firemní kurzy.

A Zuzi, jak ses vlastně dostala do školy PELICAN, jak jsi na nás přišla?

Vrátila jsem se po mnoha letech z ciziny a začala rozesílat životopisy. Pelican si mě pozval na pohovor, vzájemně jsme se líbili a bylo to 🙂

Co se ti na škole PELICAN líbí?

Tak mimo jiné poloha v centru, osobně se mi líbí celý prostor budovy včetně dvorku a Galeryje 9 🙂 Líbí se mi, že na škole panuje uvolněná a přátelská atmosféra a ten přátelský přístup neplatí jen pro lidi, ale i pro psy – jsem vděčná, že můžu svého psa brát i do výuky a on tak nemusí být doma sám. Když přijdu bez něj, studenti se ptají, kdy zase přijde 🙂

A teď trochu z jiného soudku, řekni nám něco o sobě. Co tě baví, co děláš ve volném čase, jaké jsou tvé hobbies?

Pořízením československého vlčáka jsem některé své koníčky pohřbila, věnuji se teď převážně jemu, ale ráda 🙂 Mám ráda cestování, výlety do lesa, dřív jsem se věnovala i józe, malovala, četla, jezdila na kole a na běžkách. Nejvíc ze všeho miluji přírodu a čas strávený v lese, teď navíc i s tím nejlepším psem, který tomu dal úplně nový rozměr 🙂

Jsi Brňačka nebo ses narodila jinde, případně kde? Co se ti na Brně líbí?

Narodila jsem se ve Vyškově a žila tam do svých 18 let, do Brna jsme ale odjakživa jezdili k babičce a dědovi. Žila jsem i 2 roky v Praze a tenkrát se mi líbilo, jak živo tam je a jak všechno šlape v rychlém tempu, ale časem jsem došla k tomu, že mi Brno vyhovuje mnohem víc – na většinu míst se dá dojít i pěšky, je tu spousta parků a akcí, co mě zajímají. Velmi mě těší, že bydlím v Komíně, odkud mám hodně blízko do lesa a na přehradu – asi bych nemohla žít ve městě, ze kterého by se nedalo tak snadno uniknout do ticha přírody :). Poslední dobou je tu i víc cizinců, což mě těší, protože jsem spoustu let strávila cestováním a ráda poznávám jiné země a jejich obyvatele.

Když se vrátíme zpět k angličtině, do jaké míry si myslíš, že je pro občana České republiky, který nemá tendence opouštět zemi, důležitá její znalost? Proč by se takový člověk měl anglicky učit?

Tak v dnešní době už mi to připadá skoro jako součást základního vzdělání. Angličtinu požadují ve většině firem a člověk nemusí ani cestovat, aby se setkal s cizinci, se kterými se jinak nedorozumí. Vadí  mi, když česká slova nahrazují anglická, ale angličtinu považuji za jazyk, který spojuje lidi různých národností po celém světě, a to je zvlášť v dnešní době moc důležité. Navíc znalost každého jazyka člověka neskutečně obohatí – je to opravdu tak, že “kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem” 🙂

A ohledně pomaturitního studia, proč je podle tebe volba výuky jazyka po střední škole dobrá? V jakých případech ji vidíš jako nejvhodnější?

Často jsou mezi studenty ti, co se nedostali na vysokou školu nebo potřebují z jiného důvodu vyplnit rok nějakou smysluplnou činností. Rok na jazykové škole je výborná příležitost věnovat se intenzivně angličtině a získat tak certifikát, který může pomoct při hledání zaměstnání. Studenti jsou ve škole pouze tři hodiny denně, mají tak dostatek času i na případné brigády nebo jiné aktivity. Kdybych mohla, hned bych se nechala taky zapsat jako studentka 🙂

Nakonec bych tě poprosila, jestli bys nám řekla veselou historku z vyučování, jestli si na nějakou vzpomeneš .

Ta veselá historka se váže právě k mému psovi. Jednou jsem v hodině koutkem oka zahlédla, že je mezi studenty jaksi “husto”, bylo tam najednou víc hlav, zkrátka jako by tam někdo přebýval, podívala jsem se pořádně a zjistila, že koukám do vysmátých očí svého psa, který si opřel přední tlapy o lavici a tvářil se jako jeden ze studentů 🙂

Díky Zuzi, jsme rádi, že učíš v naší škole a jsi součástí PELICAN crew, vážíme si Tě.

 

Slavnosti jara

S květnem přichází první známky jara, alespoň většinou. A někdy taky ne, někdy dubnové aprílové upršené počasí vydrží až do května. To je nepříjemné pro většinu lidí. Všichni už se těší na jarní slunečné teplé dny, kdy shodíme bundy a kozačky a nazujeme balerínky, kecky, tenisky a vyrazíme si jen v mikině nebo svetru. Bez deštníku.

K životu začíná přicházet příroda, všechno kvete, všechno bzučí, všechno voní, všichni alergici pšikají a smrkají. Kavárny a restaurace začínají otevírat své zahrádky a terásky. Na nich to začíná ševelit probíhajícími konverzacemi. Lidé se přesunují z interiérů ven. Sednout si na sluníčko a trochu se nahřát a třeba chytit i nějaký první bronz.

S  prvním květnem přichází svátek zamilovaných, 1. máj. Lidé vychází do ulic nebo možná spíš do parků a na louky. Hledají rozkvetlé třešně, a když nejsou třešně, tak prostě nějaké jiné rozkvetlé stromy. Vezmou za vděk i tím. Hlavně, když si můžou stoupnout pod ten růžově nebo bíle rozkvetlý strom a políbit svou drahou polovičku.

Svátek je hluboce zakořeněn v naší zemi. Ale kde je jeho počátek?

Zřejmě vychází z keltského svátku – Beltain.  Ten se začíná slavit již 30. dubna v noci. U Keltů je běžné, že svátky začínají slavit večer. Zatímco příroda je probuzená již od Velikonoc, teď je čas na lásku. Období plodnosti. Aby se mohlo zrodit něco nového, je třeba se zbavit toho starého.

Zapalovaly se dva ohně, mužský – černý a ženský – bílý. Mezi nimi se o půlnoci postavila bříza, které se říká májka. Zdobila se barevnými stuhami. Půlnoc je přelom mezi temnou a světlou polovinou roku, mezi nebem a zemí. Pálili se slamění panáci, pálilo se vše staré, nečisté a přijímala se nová síla.

Slavilo se celou noc u ohně, lidé tancovali kolem májky a veselili se a milenci se později milovali v přírodě. Děti zplozené tento den, jsou prý nejšťastnější.

Polibek pod třešní

První máj patří milencům, kteří se líbají pod rozkvetlou třešní nebo pod jiným rozkvetlým stromem. Dělá se to proto, aby žena následující rok neuschla nebo aby byla celý rok krásná.

Dříve byl polibek vnímán jako velmi intimní záležitost. Mladíci mohli líbat jenom své nadcházející ženy, proto polibek předznamenával svatbu.

Májky

Tradice stavění májek se také udržela až dodnes, ale okolnosti se lehce měnily. Májku stavěl muž pod okny své dívky nebo dívky, na kterou si myslel. Když mělo už děvče pod okny májku jiného chlapce, musel ji zničit a tímto se konkurenta zbavit.

Později se tento zvyk přetransformoval. Každá vesnice si stavěla svou májku, kterou si musela hlídat. Podle tradice se májky kradou, a to pouze v noci z 1. na 2. května. Kdyby byla ukradena, byla by to pro vesnici veliká potupa.

Majáles

S květnem je spojována další tradice Majáles, což jsou české studentské oslavy jara. Jeho kořeny jsou většinou datovány od 18. století. Majáles je charakterizován především jako průvod studentů městem, kteří jsou různě recesisticky oblečeni. Součást tradice je i volba Krále majálesu.

Je to velmi oblíbená akce, která se koná na většině škol, kdy studenti oblékají masky, většinou na předem dané téma. V průvodu vychází do ulic svého města. Konají se také různé hry a soutěže pro děti.

Svátek práce

Na 1. května u nás připadá i státní svátekSvátek práce, který je zaveden od roku 1890. Je to připomínka stávky amerických dělníků v Chicagu. Konala se roku 1886, trvala několik dní a vyústila v tzv. Haymarketský masakr. Došlo ke konfrontaci policie a dělníků, kdy policisté začali střílet do davu. Byli usmrceni dva dělníci. Na dalším shromáždění byla dělníky hozena na policisty podomácku vyrobená bomba. Sedm policistů nepřežilo. Následovalo soudní řízení, ve kterém bylo obviněno 8 anarchistů, z nichž 7 bylo odsouzeno k trestu smrti a osmý k 15 letům ve vězení.

Svátky jara ve Velké Británii

V Anglii se státním svátkům říká Bank Holiday. Je to z důvodů, že v těchto dnech zůstávají banky zavřené a s nimi i naprostá většina obchodů a institucí. Veřejná doprava se řídí speciálním prázdninovým řádem. První pondělí v květnu mají takzvaný Early May Bank Holiday. Slaví se především konec zimy, příchod jara, plodnost, stejně jako u nás.

Přečti si víc, navštiv kurzy angličtiny Brno u Pelicana.

Nejrozšířenější je u nich oslava tancem. Mají tam také májku, kolem které tančí se stuhami a cílem je, májku stuhami ozdobit. Mnoho škol, zejména těch vesnických, pořádá akce, kde právě žáci předvádí tento takzvaný „májčí tanec“.

Dalším tradičním tancem je „Morris“, který je také spojován s oslavou začátku jara. Je tancován výhradně muži, kteří na sobě mají bílé kostýmy. Na různých částech kostýmu jsou zvonečky a muži v rukách nesou šátky a dlouhé dřevěné hole. Tanec je doprovázen harmonikou.

Tradicí je také vytváření květinových girland, zdobení domů květinami a listy a také korunování květnové královny jako živého obrazu římské bohyně Flory.

V některých oblastech Velké Británie chodí dívky brzy z rána ven omýt si obličej ranní rosou. To jim má zajistit krásu na další rok.

V Rochesteru se koná Festival of Chimney Sweeps. V Derbyshire zase dekorují studny květinami.

Přečti si víc, navštiv kurzy angličtiny Brno u Pelicana.

V Oxfordu je tradicí pro první pondělní květnové ráno jít v 6 hodin pod Velkou věž u Magdaleniny univerzity. Univerzitní sbor zpívá madrigal jako závěr předcházejících nočních oslav. Myšlenkou pro některé lidi je pak jít k Magdaleninu mostu a skočit. V nedávných letech se most na tento den začal uzavírat. Voda dosahuje pouze šedesáti centimetrů a skákající lidé měli často různá zranění. I dnes se najde pár jedinců, kteří chtějí skákat.

V pohanských dobách bylo mnoho typů květnových oslav považováno za rituály plodnosti, zejména ty na oslavu bohyně Flory, což bylo považováno za nekřesťanské. Došlo k několika pokusům oslavy zrušit.

Ve Skotsku je oslava toho svátku zachycena už ve 2. polovině 19. století. Ve zbytku Spojeného Království byla zavedena až v roce 1978.

Tento jarní den je také dnem pochodů, a to zejména v Londýně. Lidé vyráží do ulic slavit a požadovat práva pracovníků. Tyto pochody jsou většinou organizovány odbory, lidé přijíždí i z velkých dálek, aby se k nim mohli připojit. Pochody několikrát končily i násilně, ale v posledních letech jsou klidné.

Chceš se dozvědět víc? Googluj v originále, přijď na kurzy angličtiny Brno.

Ačkoliv tento svátek vychází ze stejné události, tak se všude ve světě slaví jinak a dalo by se říct, co stát, to vlastní zvyky a tradice. Každý si ho prostě užívá po svém.

Velikonoce jsou asi nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Začínají na Popeleční středu po Masopustu a pro křesťany nastává 40 dní půstu. Většinou jde o odepření si nějakého jídla, alkoholu, ale i dalších věcí, které jsou v životě zbytečné a postradatelné. Striktní půst se praktikuje právě na Popeleční středu a Velký pátek, kdy se nejí maso a většinou si lidé, dodržující půst, dají jedno bezmasé jídlo během dne. Tuto tradici dodržují především věřící, a to od čtrnáctého až do svého šedesátého roku života. Po Božím hodu Velikonočním nastává padesátidenní období oslav.

Období Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota se nazývá velikonoční triduum neboli velikonoční třídenní, které předchází nedělnímu Zmrtvýchvstání a připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Krista.

Na Zelený čtvrtek u nás snad už každé pohostinství, restaurace a bar nabízí zelené pivo. Je to velmi oblíbená tradice, i u lidí, kteří ani nejsou věřící. S tím souvisí i pouze zelená strava během dne, takže lidé zařazují například špenát, zelí, brokolici atd. 

Pověst také praví, že na Zelený čtvrtek odlétají po mši Gloria in excelsis Deo odlétají zvony do Říma. Zpět se vracejí až na Bílou sobotu, do té doby jsou zvony nahrazeny řehtáním řehtaček.

Velký pátek je připomínkou Ježíšova ukřižování, V České republice je to státní svátek, takže se nepracuje. Podle tradice by si nikdo neměl nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována. Také by se nemělo prát prádlo, jelikož by bylo namáčeno do Kristovy krve. Tyto tradice se u nás ale už moc nepraktikují a nejsou ani veřejnosti moc známé.

Půst končí na Bílou sobotu, tento den se nekonají žádné mše a obřady. Je to den zlomu. Zvony se vracejí zpět z Říma.

Velikonoční nedělí začíná padesátidenní období oslav. V tento den vstal Ježíš Kristus z mrtvých.

K velikonočním symbolům patří beránek, který se peče skoro v každé domácnosti. Všude se barví vajíčka a následně se v pondělí rozdají koledníkům. Malovaná vejce se nazývají kraslice, každý si je zdobí po svém, je to určitý druh umění. Peče se také mazanec a celý tento den se nese v duchu hodů, spousty jídel, pohoštění a rodinných setkání.

V pondělí ráno a po celé dopoledne chodí chlapci jakéhokoliv věku koledovat. To znamená, že chodí s pomlázkou, která je spletena z vrbového proutí, za dívkami, a tou je tzv. „vyšukají“. Dívky jim za to pak ještě musí poděkovat, protože díky nim teď neuschnou… Muži dostanou pár vajíček, nějaké sladkosti nebo panáka alkoholu, ale hlavně jim žena musí na pomlázku uvázat barevnou stuhu. Muži mezi sebou rádi soutěží, kdo těchto mašlí nasbírá více.

Tradice se u nás liší podle regionů i vesnic, kdy například v pohraničí chodí na koledu nejprve dívky nebo se hledá výslužka v zahradě.

Tyto tradice jsou ovšem v různé i různých zemích. Stačí nakouknout jen k sousedům Slovákům, kde muži nechodí koledovat s pomlázkou, ale polévají dívky vodou.

Ve Velké Británii přichází velikonoce spolu s masopustním úterým, Shrove Tuesday, známým spíše jako „palačinkový den“, kdy jsou palačinky úplně všude. Tento zvyk vznikl nejspíše proto, aby se zkonzumovaly všechny zbytky jako tuk, máslo a vejce, které se po dobu půstu nemohly jíst.

Co se týče barvení a malování vajec, tak to v Anglii vůbec neznají, tam jsou spíše na vejce čokoládová. Podle tradice jim tyto vejce nosí zajíček. Beránka jako symbol taky nemají. Nepečou tedy beránky, ale velikonoční dort, který je z pudinku, mandlí, čokolády a ovoce.

U nich zajíc vejce schovává po domě a po zahradách a pořádají se na ně pak hony, kdy je všichni hledají a snaží se jich samozřejmě najít co nejvíce. Těmto honům se říká Egg hunt.

Další zvyk je vyrábění klobouků, to se dodržuje hlavně ve školkách a školách. Pořádají se i různé soutěže o nejhezčí klobouk. Klobouky se pak nosí na nedělní bohoslužbu.

Naší tradici s pomlázkami v Anglii neznají, a když se o ní před nimi zmíníte, tak to většinou vyvolává spíše pohoršující reakce. Přijde jim to hrubé a neuctivé a dost často v této souvislosti začnou mluvit o barbarech a odsuzovat to.

Málokdo v Anglii ví, že ženy na velikonoční pondělí přivazují muže k židlím a požadují po nich výkupné, další týden se to otočí a žena je přivázána k židli, muž však jako výkupné požaduje polibek. Tento zvyk se už ale moc nedodržuje, proto ho tam zná už jen pár lidí.

Pomaturitní studium angličtiny v Brně ve škole PELICAN. Přečtěte si o anglických velikonočních zvykách víc v originálním znění díky studium angličtiny Brno.

Zajímavá je tradice, která se drží už od 12. století a týká se královské rodiny. Den před Velkým pátkem panovník obdarovává své chudé poddané. Na tuto příležitost se razí speciální velikonoční mince, které jsou opravdu cenné, hlavně pro sběratele. Čím starší mince je, tím větší hodnotu má. Od 15. století panovník daruje přesně tolik mincí, kolik je mu let.

V tomto období se také otevírají muzea, historické památky a parky. Pořádají se velikonoční průvody a soutěže. Jedna z nejznámějších se koná v Covent Garden v Londýně, kde soutěží pivovarská spřežení a probíhá soutěž pro děti v pouštění draků.

Velikonoce v USA se od těch Britských příliš neliší, také hledají čokoládová vejce a hodují na rodinných srazech. Změna je jen v jídelníčku, dopřávají si pečenou šunku, sladké brambory, pečené jehněčí a zeleninu.

Pro Němce je svátek významnější, než Vánoce. Všechno je u nich zavřené a je třeba počítat s kolonami na silnicích, protože všichni jezdí po příbuzných, za známými a pořádají setkání. Zvyky se u nich drží jako v USA a Velké Británii, zajíc jim schovává čokoládová vajíčka.  Co se týče tradičních jídel, tak to mají ale podobné s námi, pečou hutné mazance, koláče a koblihy. V Německu znají i kraslice, malovaná vajíčka, které tam běžně zdobí.

Přečtěte si o Velikonocích v Německu víc v originálním německém znění – kurzy němčiny Brno.

Pokud vás už nebaví velikonoce u nás nebo si jen chcete rozšířit obzory a chtěli byste si zkusit velikonoce jinde, tak neváhejte a jeďte alespoň do Anglie. Stojí to za to, už jen ta atmosféra, všichni lidé ve vlastnoručně vyrobených kloboucích, řítící se do kostela na bohoslužbu.

Je super vyzkoušet si hledání vajec na vlastní kůži a celkově zakusit jiné velikonoční zvyky a atmosféru.

Abyste mohli tuhle atmosféru nasát dosyta, je potřeba samozřejmě rozumět. S angličtinou ti rádi z Pelicana pomůžeme. Kurzy angličtiny Brno.